Deník úúúplně obyčejného upíra
lepší bylo, že suplovat přišel starý učitel na penzi, pan Pilkington, který prohlásil, že mediální nauka není
pořádný předmět a že s ní všichni jenom mrháme čas.
Prý rosteme jako dříví v lese a on že nás pro změnu
bude jednu hodinu učit důležité věci. Hodinu pak strávil tím, že se nás vyptával na Britskou říši.
Odpovědi jsem znal jenom já, protože jsme se tyhle
věci učili ve škole před padesáti lety. Pan Pilkington se nechal slyšet, že jsem jediný opravdový vlastenec
ve třídě, a já jsem byl na sebe vážně hrdý. Pak jsem
ale dostal strach, že mi ostatní dají nakládačku za to,
že jsem šprt, a zmlkl jsem.
Strašně se bojím zítřejších třídních schůzek.
Doufám, že nás neuvidí Chloe a nepozná, z jaké vyšinuté rodiny pocházím.
Čtvrtek, 24. března
Mamka s tátou šli na třídní schůzky v mimořádně
hrozném oblečení. Táta si vzal sametový oblek a košili s náprsenkou z devatenáctého století a mamka měla
na sobě plesové šaty z předrevoluční Francie. To už mohli rovnou přijet v kočáru z dýně taženém netopýry.
Jejich nadpřirozená krása na druhou stranu
zapůsobila na učitele natolik, že si nechali pro sebe
slabší stránky mých výkonů. Panu Wilsonovi se zjevně
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184798
Deník úúúplně obyčejného upíra
zalíbila mamka, jelikož jí řekl, že si v matematice vedu
vážně dobře, i když jsem při posledním testu získal jen jedenáct bodů z dvaceti, a to jen proto, že už jsem ho v minulosti dělal. Pan Morris označil moji práci v hodinách dějepisu za vynikající, ačkoliv ji občas
šperkuju vymyšlenými postřehy o každodenním životě v první polovině dvacátého století. Dokonce i paní Bowlesová tvrdila, že jí v hodinách vaření dělám
radost. Že jí dělám radost? Každou hodinu mám co
dělat, abych se nevyzvracel do koše z toho, jak na mě ze všech stran útočí pach jídla. Menší radost bych jí
nemohl dělat, snad ani kdybych celou hodinu přejížděl nehty po tabuli.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184798
Deník úúúplně obyčejného upíra
Snažil jsem se rodiče udržet mimo tělocvičnu, kde
si s rodiči povídal pan Jenkins a ostatní tělocvikáři.
Rozhodně nepotřebuju, aby se táta podřekl, že mi
ve skutečnosti nic není, a odsoudil mě zase na milost
a nemilost tomu mučiteli. Na odchodu jsem si všiml pana Jenkinse, který stál u požárního východu
v tělocvičně a upřeně se za námi díval. Rychle jsem rodiče odvedl pryč.
Úplně jsem zapomněl, jak hypnotický vliv na lidi
mají. Možná bych je měl představit Chloe – třeba se přiživím na jejich přitažlivosti.
Pátek, 25. března
V hodině dějepisu jsme se dívali na DVD s názvem
Život během války a hádejte, kdo se tam objevil. Já! A se mnou zbytek rodiny!
Součástí dokumentu byl
archivní záběr toho, jak děti
musely během druhé světové války odcházet z měst na venkov, a v rohu
obrazovky jsme byli jasně
vidět my. Většinou se nám
daří vyhýbat se fotoaparátům
i kamerám, ale tahle nám zřejmě
utekla.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184798