Část III. – Hraní hry nostech daného povolání. Postava může mít samozřejmě více povolání, k hodu si však může připočítat pouze to, jehož dovednost při své akci využila. Samozřejmě se může stát, že postava neuplatní při akci žádné ze svých povolání, v tom případě si nepřičítá nic. Jestliže jde o složitější akci, při níž postava využije dovednosti spadající pod různá povolání, která ovládá, přičte si pouze jedno z nich – to s nejvyšší úrovní.
Charakteristika
Na rozdíl od hrdinů mají nehráčské postavy a nestvůry jen jedno povolání, kterému říkáme charakteristika. Jde o celkový souhrn dovedností, které vystihují daného tvora a jeho způsob života. Při použití těchto dovedností si proto přičítá k hodu výši charakteristiky stejně jako hrdinové některé ze svých povolání.
Šance uspět
Rozhodnutí, jestli si má hráč vůbec házet kostkami, je v Dračím doupěti velmi důležité. Nikdy neházejte kvůli malichernostem, které nemají dopad na příběh, ale také nenechávejte na kostkách rozhodnutí o tom, zda nějaká věc vůbec je v lidských silách. Poté, co hráč ohlásí, jakou akci by chtěla jeho postava provést, nastane jedna ze tří možností: 1. akce je samozřejmá, takže vůbec nepřichází v úvahu, aby její vykonávání postavu vyčerpalo 2. akce je možná, takže postava dokáže akci provést, ale není to úplně samozřejmé
3. akce je nemožná, protože je natolik obtížná či neuvěřitelná, že ji postava nedokáže vykonat ani s vypětím všech sil Hází se pouze tehdy, je-li akce možná, ale není úplně samozřejmá. Rozhodování, o jakou akci jde, je na vás, hráčích, a na dohodě určené společnou představou o situaci nebo okolnostech (viz Pravidlo rozhodování na straně 220). Určitě se nesnažte hru „ohnout“ do stavu, v němž toto rozhodnutí učiní za vás (například tím, že nastavíte Ohrožení tak vysoké, aby se postava v případě neúspěšného hodu nedokázala vyčerpat, ačkoliv situace v příběhu k tak vysokému Ohrožení nedává žádný důvod). Pokud totiž hráče necháte házet kostkami, musí jít o akci, která je obecně v možnostech jeho postavy – bez ohledu na to, zda má v dané chvíli dostatek zdrojů na vyčerpání, nebo ne. Kdy je tedy akce nemožná? V případech, kdy se hrdina pokouší o činnosti, v nichž nemůže uspět – ať již proto, že to vylučují okolnosti (např. skočit z vysokého útesu dolů na kamení a přežít) nebo proto, že k dané akci je nezbytnou podmínkou vyhrazená dovednost (např. sesílání ohnivých kouzel). Rozhodování o tom, co je ještě dle vás možné, a co už není (a co je natolik samozřejmé, že nemá smysl si ani házet), je velmi důležité. Nastavujete jím totiž, jak bude vaše hra vypadat a do jakého žánru bude směřovat. Když budete v posuzování uskutečnitelnosti akcí přísní, budou se vaše příběhy držet
-96Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184659
Část III. – Hraní hry při zemi a budou velmi realistické. Pokud budete naopak velkorysí, hrdinové dokážou i věci takřka nemožné a hra bude velmi heroická. Nezanedbávejte tedy toto rozhodnutí a ujistěte se, že laťku nastavíte tak, aby vyhovovala všem hráčům. Posuzování uskutečnitelnosti akcí je přitom jen jeden z příkladů toho, jak důležitá je v této hře dohoda mezi hráči a jejich společná představa o situaci v příběhu. Pravidla hry nemohou nikdy pokrýt úplně vše – někdy zkrátka budete muset sami posoudit, jak (a zda vůbec) pravidla v dané situaci použít. Nejrychlejším způsobem, jak tyto věci řešit, je dát svou důvěru Průvodci hrou a nechat rozhodování na něm. Jsou ale i jiné způsoby, jak dosáhnout rozhodnutí. O nich se dočtete ve čtvrté části této knihy, která se týká vedení hry.
Náročné činnosti
V případě, že určitá akce je sice pro postavu možná, ale měla by být podle vaší představy mimořádně těžká, můžeme ji označit za náročnou. Znamená to, že už samotný pokus o její vykonání je vyčerpávající – aby se postava mohla pokusit v ní uspět (a hráč si mohl hodit kostkami), musí nejprve zaplatit počet zdrojů odpovídající náročnosti akce. Činnosti, které jsou náročné samy o sobě, by měly být spíše vzácné – půjde o věci, které nejsou každodenním chlebem ani pro hrdiny. Platí přitom pravidlo, že náročnosti se navzájem nesčítají. Je-li plavání ztížené rozvodněním řeky (náročnost 1) i tím, že hrdina má na sobě těžký náklad, kterého se nechce vzdát (náročnost 1), za pokus přeplavat řeku zaplatí jen jeden zdroj, nikoliv dva.
Kdy se používá náročnost
Pro některé situace ji určí přímo pravidla (například běh v těžké zbroji). Kromě těchto situací použijte princip náročné činnosti tehdy, když se postava pokouší o něco natolik neobyčejného a namáhavého, že to na ní nutně zanechá stopy, ať by byla zvyklá na cokoli. Mělo by se jednat o výjimečné situace, jako například lezení na skleněný vrch, přeplavání zakleté řeky či odolání vábení bludičky, která svede každého smrtelníka. Ani v těch nejkrajnějších situacích ale není vhodné nastavovat náročnost činnosti více než na 3 – pak už je spíš potřeba zvážit, zda nejde spíš o činnost nemožnou.
Obecné a vyhrazené dovednosti Obecné dovednosti
Většina dovedností je obecných, to znamená, že o danou činnost se může pokusit kdokoliv. Ten, kdo příslušnou dovednost nemá, si prostě jen nebude přičítat žádný bonus k hodu. Je dobré si povšimnout, že veškeré dovednosti, které spadají pod základní povolání, jsou obecné. Kdokoliv v této hře se tedy může pokoušet například o zastrašení nepřítele, stopování uprchlíka, o přestrojení se nebo o vyléčení rány z boje, dokonce i o seslání běžné kletby na nepřítele, a má možnost v této snaze uspět.
Vyhrazené dovednosti
Pro vykonávání některých činností je nutným předpokladem určitá dovednost. V těchto činnostech má šanci uspět pouze postava s příslušným výcvikem, tedy s vyhrazenou dovedností. Pokud takovou dovednost postava nemá, je činnost nemožná a hráč si vůbec nemůže házet. Jestliže postava dovednost má, připočítává si k hodu jako obvykle povolání, pod které vyhrazená dovednost spadá. Vyhrazené dovednosti jsou v seznamu dovedností u jednotlivých povolání vyznačeny poznámkou „vyhrazená“. Některé vyhrazené dovednosti získávají postavy též prostřednictvím zvláštních schopností, takové jsou taktéž v popisu zvláštní schopnosti výslovně označeny. K vyhrazeným dovednostem patří zejména různé obory magie, ale také třeba takové kousky, jako je zastrašování netvorů či nemrtvých, šplhání po stropě nebo odezírání ze rtů. Toto pravidlo samozřejmě není žádné nepřekročitelné dogma. Zastrašování nemrtvých sice spadá mezi vyhrazené dovednosti, ale když u sebe bude mít postava například svatou relikvii, z níž mají umrlci hrůzu, může se o jejich zastrašení pochopitelně pokusit. Vždy je potřeba přihlédnout ke konkrétní situaci v příběhu. Označení dovedností jako vyhrazených má sloužit především k prvotní orientaci, co je pro dobrodruha za normálních okolností možné a co nikoliv.
-97Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184659
Část III. – Hraní hry Pravidlo: Hodem se zjišťuje, zda postava může ve své akci uspět i bez vyčerpání. Hází se dvěma šestistěnnými kostkami (2k6), výsledek se sečte a přičte se hodnota povolání či charakteristiky, pokud je postava k dané činnosti využila. Akce, o kterou se hrdina pokouší, je pro něj buď samozřejmá (zdaří se bez hodu), možná (hází se a vyčerpává), náročná (nejprve se platí zdroje za náročnost, teprve pak se hází a vyčerpává) nebo nemožná (nemůže se zdařit, nehází se).
ží k vyčerpání zdrojů jako vlastnosti, ale umožňují nákup vybavení a mocných předmětů a také mastičkářům či alchymistům k obstarání surovin pro výrobu substancí. „Peněžní zdroje“ v Dračím doupěti mají podobu stříbrných grošů.
Výhoda
Zdroje
Zdroje představují potenciál, s nímž mohou postavy odolávat nástrahám okolo sebe. Představují zásobu fyzických, mentálních a sociálních sil hrdiny. V případě, že postavě osud nepřeje, má možnost z nich čerpat a opřít se o ně. Zdrojů existuje ve hře více druhů, teď si povíme o těch pro postavy nejpodstatnějších.
Kromě základních zdrojů mají postavy k dispozici ještě speciální zdroj zvaný Výhoda. Tento zdroj představuje přípravu, pomoc od spolubojovníků nebo dobře zvolenou taktiku v dané situaci. Hrdina ho dokáže získat prostřednictvím svých akcí, akcí jiných postav a za zajímavé způsoby řešení situací. Taktéž může být odměnou od Průvodce hrou pro hráče, který dobře či zajímavě zahraje svou postavu. Výhodu může postava použít namísto jakéhokoli vlastního zdroje (Tělo, Duše a Vliv). Výhoda nemá maximální hodnotu a hrdina ji může získat v neomezené výši. Na konci zkoušky, střetu, výzvy nebo konfliktu, kterého se Výhoda týkala, postava zbývající Výhodu ztratí.
Vlastnosti
Pouto
Postavy používají tři základní typy zdrojů. Ty představují vlastnosti postavy, o nichž jste se mnohé dozvěděli ve druhé části. Každá vlastnost má svoji maximální hranici, kterou množství zdrojů nikdy nemůže překročit. Čerpání zdrojů z vlastností představuje drobná poškození, která nemají přímý dopad na schopnosti hrdiny. Na léčení těchto zranění postačí, když si hrdina někde v klidu důkladně odpočine a zdroje doplní. Tělo umožňuje hrdinům ovlivňovat dění v situacích souvisejících s tělesnou činností, například v boji či při pronásledování. Může tedy představovat sílu, výdrž, odolnost a zdraví, ale také mrštnost a zručnost. Duše je důležitá tam, kde záleží více na rozumové úvaze či znalostech. Představuje inteligenci, znalosti, rozvahu, odhodlání a sílu vůle. Vliv se upotřebí v oblasti vztahů a vyjednávání. Představuje charisma hrdiny, šarm, autoritu, schopnost ovlivňovat ostatní.
Peníze
Kromě výše uvedených zdrojů mají postavy ještě čtvrtý „zdroj“, kterým jsou peníze. Peníze neslou-
-98-
Tento zdroj používají postavy k ovládání svých pomocníků, například věrného psa či sokola, panoše či najatého žoldnéře. Vytváří se v okamžiku, kdy pomocníka získají a připoutají ho k sobě, ať již přísahou věrnosti, vděčností či slibem odměny. Lze z něj čerpat zdroje i udělovat mu jizvy, čímž se samozřejmě oslabuje.
Sudba
Nestvůry a nehráčské postavy nemají vlastnosti jako hráčské postavy. Tuto úlohu u nich plní zvláštní zdroj zvaný Sudba. Jedná se o univerzální Průvodcovu zásobu zdrojů, která je společná pro všechny jeho bytosti, jež jsou právě na scéně. Bytosti mohou Sudbu využívat podobně, jako postavy své zdroje. To, zda je daná bytost zdatnější v tělesných, duševních nebo společenských činnostech, vyjadřujeme pomocí takzvaných hranic. Hranice se podobají vlastnostem hrdinů, ale nedávají bytostem žádné zdroje. Vyjadřují pouze to, kolik sudby může bytost čerpat najednou. Jakmile totiž Ohrožení bytosti přesáhne danou hranici (např. její hranici Duše), nemůže se již bytost v dané oblasti (při duševních činnostech) vyčerpat, aby zabránila neúspěchu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184659