Skip to main content

Mé ztracené město / Jsem město (Ukázka, strana 99)

Page 1

PODOBA SPORTOVNÍ Ta hala naproti internátu se stadiónem na pravoboku musí mít nějaké zvláštní génius loci. Vždyť jen toho lidského potu, co se tu za ta léta vypařilo. To už něco vydá. Ta hala prostě voní člověčinou. A já město člověčinu dobře cítím, a vím, co stojí boxera takové R.S.C., stolního tenistu vítězný míček, basketbalistu koš, házenkáře branka a ..., a... No, prostě moře potu. A navíc pro spoustu kluků a holek představovala hala nejen vstupenku do světa sportu, ale i pozvání do paláce umění. Tady se konaly koncerty populárních zpěváků a skupin a tady se dalo rovnou ze šatny jít na koncert pop music bez placení. A komu by neučaroval ten zvláštní svět z druhé strany. Když přicházíte vchodem pro umělce a vnímáte dav jako rytmické chvění, celý prostor sportovní haly je pro vás v tom okamžiku zhmotněný rytmus, který do vás vráží jak jehlička při tetování, a vy se nesmíte pohybovat trhaně, nesmíte porušit ten rytmus, musíte jí vycházet vstříc, aby vám netekly bolestivé slzy. A když se to povede? Je to jako orgasmus, Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184651


který se dotýká věčnosti. Trvá chvíli, ale může vás rozmnožit do nekonečna bytí. Pak pot a dobrý rytmus mi zní ještě dlouho v géniu loci. A nahlédnu-li do sportovní haly, celé se koupu v potu. A narazím-li špatně na jehličku - i v krvi.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184651


PODOBA MÁJOVÁ Je-li měsíc máj, maturanti to mají spočítané. Ztracené měsíce už nedohoní. Ne snad, že by nic neuměli, to umějí. Ani snad, že by nebyli zamilovaní v měsíci lásky. I to jsou. A hlavou dolů až po kotníky. Co jim skutečně chybí, je tablo, které by je prezentovalo davu na ulicích. „Podívejte, to jsme my, a kdo je víc,“ mělo by vytrubovat do světa. A mělo by být odvážné, originální a chytré. Jenže není žádné. Kluci navrhovali nafotit holé zadky, děvčata ale nechtěla vstupovat do života s holou prdelí. Dívky navrhovaly stylizaci třicátých let s mikády a roztomilými diblíkovskými úsměvy, ale kozáci nechtěli vypadat v osmnácti jako z filmů pro pamětníky. Mladíci chtěli být oběšenci, děvčata panenkami Barbie, muži navrhovali karikatury, ženy retuše... Návrhů byla celá řada, včetně té obskurnosti dát na tablo rentgenové snímky žaludku či plic. Nakonec ale neudělali lautr nic. A nyní mají květen. Ztracený čas nedohoní. Hledí do prázdné výlohy a zoufají si. Tolik jsme Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184651


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook