98
KAPITOLY SYSTEMATICKÉ SOCIOLOGIE
ná, èasto dokonce urèitými didaktickými postupy vyvolávaná. Seskupení osob se zvýšenou komunikaèní aktivitou pak èasto nebývají považována za publikum, spíše jsou vnímána již jako shromáždìní pøímých aktérù komunikaèního procesu. Velká míra aktivní komunikaèní úèasti a spontánních projevù chování, nebudeme-li brát v úvahu akce pøipravované speciálnì pro dìti (koncerty, pøedstavení apod.), je akceptována u veøejných soutìžních her a zábavných estrád (èasto poøádaných a pøenášených televizí). Ještì dynamiètìjším publikem bývají úèastníci dnes velmi oblíbených velkých taneèních shromáždìní a obrovských koncertù známých hudebních skupin rùzných žánrù (folk, rock, støední proud ad.). Nejaktivnìjší, nejdynamiètìjší a zároveò – jak se ukazuje – též stále spoleèensky nejtolerovanìjší jsou publika nìkterých sportovních událostí, pøedevším kolektivních sportù jako fotbal a hokej. Bezesporu významným prvkem je v pøípadech onìch megapárty, megakoncertù, fotbalových zápasù apod. také rozsah publika. Shromáždìní velkého poètu osob, k tomu osobnostní charakteristiky a motivace mnohých úèastníkù, jejich zájem o urèitou povahu (žánr, formu) oèekávaných podnìtù aj. èasto spoleènì pøispívají k rozvolnìní publika v amorfní dav, což se odráží ve zpùsobech a projevech chování zúèastnìných. Reakce obecenstva pøi vystoupeních hvìzdných hudebních skupin a zpìvákù, mající podobu masové hysterie, byly svého èasu – v souvislosti s projevy publika na koncertech legendárních Beatles – oznaèovány jako „beatlemánie“. Jak uvádí Nakoneèný (1999, s. 249), objevují se napø. rytmické pohyby tìla s náznaky koitálních pohybù, svíjení se, pláè, zvláštì u dívek, v nìkterých pøípadech dochází k mdlobám. O. Mikšík tyto jevy charakterizuje „hromadným vytržením a pøevádìním mocných smyslových dojmù do motoriky“ (Nakoneèný, 1999, s. 249). Podobné a èasto extatiètìjší projevy chování, jak popsala øada historických svìdkù, bývaly kdysi (a dodnes ještì nìkdy bývají) vyprovokovány také zvláštì silnými náboženskými emocemi. Projevují-li se dnes však pøedevším jako reakce na slavné zpìváky, spatøujme v tom urèitou kulturní kontinuitu, neboť souèasné hvìzdy popu v lecèem nahrazují roli nìkdejších ikon. (U návštìvníkù koncertù vážné hudby se ovšem projevy masové hysterie pøíliš nevyskytují, pøestože nìkteré slavné operní hvìzdy zpívají pro desetitisíce svých zbožòujících fanouškù. Jejich emocionální naladìní tedy patrnì bude jiného charakteru.) Obèas popisované drastické a zvnìjšku nepochopitelné kolektivní sebevraždy èlenù nìkterých náboženských sekt však podle mého názo-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184638
PLURALITY
99
ru do projevù masové èi davové hysterie nespadají, jak bývá nìkdy uvádìno. Jsou výsledkem dlouhodobé práce „zasvìcencù“ rùzných duchovních a duševních kvalit, stojících v èele tìchto spolkù, které ve skuteènosti jsou pøísnì manipulovanými, hierarchizovanými a uzavøenými sociálními skupinami. Pro úplnost dodejme, že kromì existence rozlièných jednorázových publik dochází nezøídka k situacím, kdy se urèité akce pøitahující množiny totožných zájemcù opakují, takže jisté soubory osob se pøi tìchto pøíležitostech prùbìžnì setkávají (na divadelních premiérách, pøi ligových zápasech, na koncertech apod.). Touto cestou dochází k tomu, že v rámci opakujících se publik vznikají další podoby sociálních seskupení, napø. rùzné zájmové komunity èi dokonce sociální skupiny (viz dále). Zdùraznìme si, že tyto jevy jsou typické právì též pro rozlièné soubory prùbìžnì a opakovanì vzdìlávaných úèastníkù (semináøe, tréninky, výcviky). Obdobnì je tomu v pøípadì publik dlouhodobìjších (delší školení, intenzivní jazykové kurzy, nìkolikadenní konference apod.), kde je však hranice jejich promìny zøetelnìjší, neboť se vìtšinou již zpoèátku pøetváøejí ve formální a posléze i neformální skupiny.
Publika a davy Jak už jsem uvedl, u nìkterých podob publika (napø. u taneèních a hudebních megashow, na fotbalových a hokejových zápasech) se mohou již bìhem produkce objevovat nìkteré typické fenomény davového chování, pøípadnì se tato publika, vìtšinou o znaèném poètu úèastníkù, pøímo v davy promìòují. Èasto se tu lze setkat s projevy vysoké až vypjaté, ne-li pøímo hysterické emocionality, se zøetelnì sníženou hladinou uvažování a sebekontroly, se zpùsoby chování, které pramení z pocitù davové solidarity a anonymity, apod. Nezanedbatelnou roli v procesu promìny publika v dav hraje též vstøícný vztah nìkterých úèastnických souborù k alkoholovým èi drogovým intoxikacím. Ukazuje se, že pro urèité typy úèastníkù není hlavním motivem návštìvy podobných akcí konkrétní kulturní èi sportovní zážitek sám, ale jeho facilitace díky davové atmosféøe, jakož i možnost stát se též úèastníkem tohoto davu (v nìkterých pøípadech se dokonce spolupodílet na jeho vytváøení). Neuvažujeme-li tyto situace, kdy podoba shromáždìní osciluje mezi chováním davu a chováním publika, k samotné promìnì davu v publikum dochází velice vzácnì. Vìtšinou tomu bývá u davù výrazových nebo
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184638
100
KAPITOLY SYSTEMATICKÉ SOCIOLOGIE
u jejich urèitých èástí, a to pomìrnì krátkodobì (napø. závìreèné projevy pøed ukonèením akce). Ani zde však nelze pøesnì urèit, zda je shromáždìní ještì davem, èi už publikem, zvláštì když mnohé expresivní davy, jak víme, zaèínaly svou existenci coby urèitá podoba publika. Opaèná varianta, pøemìna publika v dav, je mnohem zøetelnìjší a èastìjší. Publika kulturních akcí se vìtšinou mìní v davy výrazové (radující se) a s ukonèením produkce se i ony zvolna rozpouštìjí, maximálnì se nìkdy zèásti a na krátký èas mohou promìnit v dav pokojnì protestující (napø. proti kriminalizaci marihuany). Ze sportovních publik, pøedevším fotbalových (nìkdy hokejových, ale snad nikdy basketbalových, natož tenisových èi golfových a šachových), se obvykle stávají davy agresivní, nièící a terorizující (fanoušky soupeøe èi náhodné kolemjdoucí) ještì dlouho po skonèení zápasu. Výjimkou nejsou ani útoky na obchody a dopravní prostøedky. Analýzy životního stylu úèastníkù tìchto davù, bohužel zatím nepøíliš systematické, naznaèují, že mnozí jedinci napø. na svou pøíslušnost ke skalním fotbalovým výtržníkùm vynakládají nemálo èasu i penìz (obleèení v barvách klubu, cestování k zápasùm po republice a do zahranièí apod.). Obvykle je to také jejich jediná životní aktivita, ve které se psychicky a sociálnì plnì realizují. Bylo by však znaènì zkreslené domnívat se, že promìna v dav je výsadou jen úèastníkù velkých kulturních akcí a návštìvníkù fotbalových ochozù. Pod tlakem celospoleèenské atmosféry (plné sociálního napìtí, revoluèních nálad apod.), vyvolávající nìkteré projevy kolektivního (a tedy masového i davového) chování, se striktnì vzato každá spoleèenská akce mùže stát jakousi rozbuškou uvolòující lavinu sociálních konfliktù. Staèí pár hlasitých slov a provolaných hesel, natožpak tøeba divadelní èi filmové pøedstavení oslavující napøíklad urèité hrdiny a tradice, koncert z díla výraznì obèansky profilovaného skladatele a podobné produkce. Tyto pøíležitosti pak rozpoutávají bouølivé emoce a touhy veøejnì projevit svùj vzdor a odpor, tøeba proti souèasné politice, proti postavení urèitých menšin, proti soudní mašinérii apod. Potom se i z divadelního, koncertního èi filmového publika stávají výrazové a nìkdy též bojující davy. (Proto napø. každá okupaèní správa vyhlašující výjimeèný stav nejen zruší svobodu vyjadøování a shromažïování a podrobí pøísné kontrole veškerá média, ale okamžitì také zakáže jakékoli spoleèenské, kulturní, sportovní a jiné veøejné akce.) Výmluvný pøíklad v tomto smìru lze najít u polských sousedù. V 60. letech minulého století uvádìlo jedno z varšavských divadel básnické drama domácího vlasteneckého a romantického autora Adama Mickie-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184638