Ředitel Nádhera přechází v zákulisí, ředitel Červíček zas zpívá jako kdysi a hvězda odchází – zas jako tisíckrát. Ukončit stadžónu a na shledanou příště. Posílám Fleuropem herečce na jeviště veliké růžové holandské květiny. A podzim odejde a přijde zase zima a jaro, léto zas, koho to nedojímá, až Pánbůh řekne dost a skončí naše dny. Půvabu tohoto rozšířeného sonetu si všiml už Martin Pluháček a spolu se zvukovým záznamem Ivanova hlasu, který tento „Podzim“ recituje v mém rozhovoru s ním, natočeném v létě 1978 v Ipswichi, jej zařadil do druhého vydání této sbírky u nás, v nakladatelství Petrov v Brně roku 1991. Zkrátil jej ovšem o poslední dvě tříveršové strofy, které Ivan v natočeném rozhovoru nečetl. A právě v nich je největší měrou skryta pointa této verze básně „Podzim“! – Mimochodem, Martin Pluháček do brněnského vydání přiřadil ze stejného zdroje i sonet nadepsaný „Sonety“, ten chybí i v mé rukopisné verzi! (V nezměněné podobě pak obě tyto básně vyšly v nakladatelství Petrov ještě i ve třetím vydání – v roce 1997) a ve čtvrtém vydání v roce 2002 „Starých bydlišť “. Vracím se ještě k rukopisným básním z těch, které se nedostaly do „Starých bydlišť “ v nakladatelství Sixty–Eight Publishers v roce 1979, např. „Hádanka“. Hádanka Nevěsta bílý závoj z chvojí bílý lední medvěd v černé sloji stříbrné vejce v hnízdě pod kořeny stříbrné mince bájeslovné měny 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184631
v parohy propletené lesní houštině madona s jezulátkem na klíně. Bílá myslivna v černém lese. Na prahu svého domu se směje Nadlesní Hostivít. A. Brousek sice zařadil osm očíslovaných básní s názvem „Máj“, zde uvádím k nim patřící devátou a desátou z Ivanova rukopisu. Máj (IX.) Jak přidává se vlna k vlně zeleně ještě neúplné zaokrouhlují se v stavbu let. Trojzlatovlasý děd bude mít těžkou kadeř zlata a půda pravidelně hřátá, zdroj zrání, jeho dlouhý chod vydá tak mnohý zlatý plod. Opatství skoro celé mizí za korunami lesních přízí, v slunci své cely šťastný mnich studuje botaniku z knih. Vyzná se v jejích tajemstvích. (Necítíme tu vzpomínku na Gregora Mendela?)
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184631
Máj (X.) Daleká hudba lesní pily hraje a nepřestává hrát, vůně jak dým se nese z lat v zahradě doktorovy vily. Doktor je v celém domě sám. Snad někam půjde. Neví kam. A nakonec ještě tři, podle mého názoru neprávem opomenuté básně. Hudba Sestra Blanche Loupe španělský pomeranč. Opřena o žebřinu. Les Pršelo křišťálky jsou k nalezení v rodině nymfy tety jelena. Verš Rilke a Pasternak čekají na stanici. Myslím, že i v těchto miniaturách je třpyt poezie a že každá z nich je dokladem jak Ivanova básnického umění, tak jeho smyslu pro humor. Nicméně s rostoucí kvantitou kvalita Ivanových veršů klesala... S přibývajícími popsanými stránkami jako by přestával 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184631