98
/
Psychologie moudrosti a dobrého žívota
9.1 KVALITA NAŠICH ROZHODNUTÍ Posuzování kvality – zboží, urèitého zaøízení, úrovnì vzdìlání, èinnosti podniku, zdraví atp. – patøí èasto k nejtìžším úkolùm, s nimiž se setkáváme. Posuzuje se pøi tom mnohé. Nám zde pùjde hlavnì o posuzování a hodnocení kvality našich morálních rozhodnutí – v prvé øadì tìch, která se týkají našeho jednání s druhými lidmi. Tím „co“ a „jak“ hodnotit v této oblasti se zabývali již mnozí. V 11. kapitole se zamýšlíme nad tím, jak postupovali filozofové a jak jim v jejich rozhodování pomáhala moudrost, kterou si zamilovali. Nebyli však sami. Jinou skupinou tìch, kteøí se otázkami moudrosti rozhodování na køižovatkách života zabývali, byli ti, které jsme zvyklí zaøazovat do oblasti víry. Setkáváme se s nimi na všech místech na svìtì, ve všech kulturách, které jsou a které kdy byly. Jak ti pøistupují k otázce moudrého rozhodování a øešení otázky dobrého života? To, oè jde, je možno vyjádøit rùznými zpùsoby. Jedním z nich je ten, který hovoøí o tom, že lidé vždy tušili, že ve svìtì existuje urèitý øád. Ten se pokoušeli poznávat a své pøedstavy o nìm potom vyjadøovali rùzným zpùsobem. Jedna oblast, kde takovýto øád tušili, se týkala pøírody. Pozdìji se z takovýchto tušení øádu v pøírodì vyvinula oblast „pøírodozpytu“ a ten vyústil ve vìdní oblasti biologie, fyziky a chemie. Jiná oblast, kde se tušila existence urèitého øádu, byly vìci týkající se èlovìka (lidí). I zde je možno sledovat pozdìjší vývoj v rozvoji tzv. humanitních vìd (psychologie, sociologie, historie, politologie atp.). Vedle té cesty, kterou postupuje vìda, se na tyto otázky šlo i jinou cestou. Nazvìme ji nejprve „tušením“ èi intuicí (viz 11. kapitola). Zatímco vìda postupuje od detailních poznatkù a snaží se jich shromažïovat co nejvíce, tušení a intuice jsou zamìøeny na celek. Napø. fyzikové „rozbíjejí atom“, kdežto pojetí víry se týká pøírody jako celku a vztahu èlovìka k ní. Anatomové se zabývají jednotlivými tkánìmi v lidském tìle a fyziologové èinností jednotlivých orgánù, kdežto víra se zamìøuje na smysluplnost naší existence – na otázky, jak dobøe žít, jak jednat dobøe, spravedlivì atp. Jak tomuto pøístupu porozumìt?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184603
Moudrost v pohledu spirituality
/
99
9.2 CO SE ROZUMÍ SPIRITUALITOU? Pøi školení lékaøù pøed atestací jsem na otázku: „Kdo je èlovìk,“ dostal od jedné dermatoložky výstižnou odpovìï: „To je to, co je v tom koženém vaku.“ – A nic víc? Ti, kteøí se zabývají naukou o èlovìku, antropologií (Sokol, 2002; Køivohlavý, 2006), øíkají toho o nìm více. Jedna z vìcí, kterým se v psychologické antropologii vìnuje pozornost, je otázka vztahu èlovìka k pøedmìtùm, s nimiž pøichází do styku. Ukazuje se, že pro urèitého èlovìka „není pøedmìt jako pøedmìt“, že má k rùzným pøedmìtùm nestejný vztah. Nìkteré považuje za dùležité, jiné za ménì dùležité a jsou i takové, kterých si ani nevšimne – aè existují v jeho životním poli. Psychologové zde hovoøí o signifikanci.1 Nejde však jen o pøedmìty, ale i o lidi a jejich èinnost, ba dokonce i o vztahy mezi lidmi. Jde i o vztah k tomu, co je a co má být. Tam všude platí, že „není vztah jako vztah“ – nìkterý je dùležitý, hodnotný a podstatný a jiný tak dùležitý není. To, co je dùležité (signifikantní), to není èlovìku lhostejné. Jako lidé jsme uzpùsobeni tak, že jsme schopni nejen hledat, ale i od sebe odlišovat to, co je podstatné, dùležité, hodnotné a závažné (a na tom nám záleží), od toho, co tak dùležité není. To se v psychologii rozumí termínem „hledání závažného“ v bìhu života. I to je antropologickou charakteristikou èlovìka. Mezi všemi tìmito vìcmi a vztahy, s nimiž se v životì setkáváme, existují pro každého z nás nìkteré, které považujeme za prvoøadì dùležité. Hovoøíme o nich nìkdy dokonce jako o vìcech posvátných. Posvátnou nám mùže být napø. urèitá památka po rodièích, posvátnými nám mohou být urèité dny (svátky) nebo to mohou být urèitá místa – napø. ta, kde jsme se narodili, kde jsme prožili kus krásného života atp. I o tom, co takto oznaèujeme, platí, že „není každý vztah stejnì posvátný“. Jsou i vztahy v našem životì, které jsou nadmíru posvátné. Ti, kteøí se touto otázkou odbornì zabývají, hovoøí dokonce o tom nejzazším (ultimu) v této dimenzi. Všemi tìmito našimi posvátnými vztahy se zabývá psychologie spirituality. Jeden z význaèných soudobých psychologù – K. I. Pargament – to vyjádøil pregnantnì: „Spiritualita je hledání posvátného.“2 1
2
Slovo „signifikance“ pochází z latiny (signum – znamení a facere – èinit, dìlat). Signifikancí se tak rozumí nìco naznaèovat, pøipomínat (viz latinské signifer – praporeèník). V angliètinì „signify“ znamená mít urèitou hodnotu, být dùležitý, závažný, mít nìjaký smysl èi význam, nìco dùležitého znamenat. „Spirituality is the search for the sacred“ (2007, s. 32)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184603
100
/
Psychologie moudrosti a dobrého žívota
Každý z nás se rodí se schopností vidìt odlišnosti v dùležitosti a hodnotì vìcí a vztahù. To znamená, že každý z nás má svou spirituální dimenzi. Záleží na tom, k èemu ji využijeme. Pøesnìji: ke kterému cíli ji využijeme. Jednou ze schopností èlovìka je stavìt si cíle, být z vlastní vùle aktivní. Nejen poznávat, co bylo doposud nepoznaným, ale aktivnì se do poznávání svìta pustit. Ukazuje se – a dennì jsme toho svìdky– že èlovìk nejen automaticky reaguje na podnìty, na to, s èím se dostává do styku, ale sám si staví úkoly a cíle a k nim zamìøuje své snahy. Ba dokonce takovéto úkoly a cíle staví i druhým lidem – jako uèitel žákùm nebo nadøízený podøízeným. Úkoly a cíle, které si v životì stavíme, jsou rùzné. Nìkteré jsou krátkodobé, drobné a doèasné, jiné jsou naopak velké, podstatnì dùležité a dlouhodobé. Psychologové, kteøí se tìmito otázkami zabývají, hovoøí v souvislosti s tìmi druhými, dlouhodobými cíli o osobních plánech, životních úkolech a o celoživotním smìøování. Zároveò nám øíkají, že je-li nìco na èlovìku opravdu podstatné, jsou to jeho nejzazší, nejhlubší a nejosobnìjší cíle, k nimž svùj život zamìøuje. Tyto cíle potom dávají smysl nejen jeho vlastnímu životu, ale i každé vìci a èinnosti, s níž se daný èlovìk v životì setká – i tomu, co v životì dìlá a jak to dìlá. Nejen to. Tyto cíle, které jsou v samém jádru èlovìka, tvoøí podstatu jeho charakteru. Dávají nám odpovìï na otázku: „Kdo je to.“ Máme-li dát odpovìï na otázku: „Co to znamená být opravdu èlovìkem,“ potom se musíme pokusit poznat to, oè danému èlovìku jde, kam to má v životì zamìøeno a co je mu v životì nade vše drahé (posvátné). To ovšem znamená poznat i to, oè mu v životì tak moc nejde, co mu k srdci nepøirostlo a kam to rozhodnì zamìøeno nemá. K. I. Pargament se pokusil naznaèit charakteristiky tìch vìcí a vztahù, které patøí k nejdùležitìjším v životì èlovìka – dimenze toho, co je možno oznaèit v životì èlovìka za posvátné. Uvedl tøi rozmìry. n
Bezhraniènost Tímto termínem se rozumí „nekoneènost“ rozmìru. Pøíkladem mùže být pohled na oblohu v noci, kdy je jasná a mìsíc nesvítí. Vidíme tisíce hvìzd. Èím pozornìji se zadíváme, tím nám je jasnìjší ohromná hloubka vesmíru èi výška toho, co je nad námi. Obdobný pocit mùžeme mít, když se zamìøíme na chronologický èas a zaèneme uvažovat o tom, co to znamená, že se našly sochy staré nìkolik tisíc let, že na zemi žijí mravenci desítky tisíc let, že zemì je stará pìt miliard let, nebo zaèneme uvažovat o stáøí vesmíru, nebo naopak o èase, který bude po tom, až plamen našeho života pohasne.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184603