98 / PORADENSTVÍ PRO POZŮSTALÉ
■
■
■
■
■
a závislosti. Usnadňuje revizi vztahu a navíc může pomoci pozůstalému vyrovnat se s negativními aspekty, například: „Řekněte mi něco více o době, kdy jste nebyli tak šťastní – o problémech, které všichni ve vztahu někdy máme.“ „Řekněte mi něco o jeho smrti – jak zemřel? Tato formulace facilituje aktualizaci smrti a jejích okolností, uvědomění si, že smrt je realitou. Kromě toho je pro pozůstalého signálem, že přijímáte tento problém jako zásadní a že všechny strachy a otázky, všechna hrůza nebo nejistota, kterou vyvolává, je legitimním zdrojem stresu, který vyžaduje pochopení a péči. Toto téma se může rozšířit na dny před smrtí, na reflexi toho, jak se o tom pozůstalý dozvěděl, co potom dělal – jaké byly reakce pozůstalého a dalších osob. „Řekněte mi něco o tom, jak na vás ostatní reagovali od té doby – co říkali, dělali a co to pro vás znamenalo?“ Jedná se vlastně o mapování kvality a kvantity56 různých aspektů sociální opory a jejího významu pro pozůstalého. Dostalo se pozůstalému nějaké praktické pomoci? A emocionální opory? Pomohla tato pomoc pozůstalému, nebo mu naopak ještě více v jeho situaci přitížila? „Řekněte mi něco o dalších věcech, které se vám staly, nebo se vám dějí nyní, které to všechno ještě zhoršují.“ Odpověď může odhalit výskyt jiných aktuálních ztrát nebo chronických stresů a definovat jejich vážnost a dopady. „Řekněte mi něco o sobě – jako o člověku – a o vašem životě před tím, než se to všechno stalo. Jaký byl váš život? S čím jste se musel v minulosti vyrovnávat?“ Takto může být nastolen rámec pro další specifická témata, jako je například osobnost pozůstalého, případná psychopatologie, možné závislosti (na alkoholu, drogách apod.), dřívější ztráty, nemoci atd. „Řekněte mi něco o rodině – jak smrt vašeho blízkého zasáhla ostatní členy rodiny i rodinu jako celek?“ Otevření tohoto tématu můžete pomoci tím, že obecně uznáte problémy, kterým musejí rodiny v souvislosti se smrtí některého svého člena čelit. Můžete připomenout, že každý člověk truchlí svým způsobem a svým tempem. Užitečné může být alespoň jedno společné rodinné setkání, které – sice krátce a stručně, ale přece jen – objasní rodinnou dynamiku i případné problémy. Vhodné mohou být komentáře typu: „Může být těžké dát před ostatními najevo
56
Kvalita a kvantita sociální opory znamená, kolik a jaké pomoci se pozůstalému dostává ze strany jeho sociálního okolí (příbuzných, přátel, známých apod.).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184602
„JAK“ VYPADÁ PORADENSTVÍ PRO POZŮSTALÉ? / 99
své pocity. Můžeme se bát, že tím ostatní zarmoutíme nebo zaskočíme. Ale když si to dovolíme – dát najevo své pocity – zjistíme, že to opravdu pomáhá.“ Informace získané v této fázi mohou identifikovat zranitelné osoby i odhalit efektivní a neefektivní copingové strategie pozůstalých, které jsou důležité pro rozhodování, zda je poradenství pro pozůstalé skutečně vhodnou formou pomoci a jaké budou v tomto případě specifické poradenské cíle. 2. Navázání dobrého vztahu s klientem (truchlící osobou nebo rodinou) Navázání dobrého vztahu může být komplikováno např. neochotou pozůstalého mluvit o tom, co se stalo a co prožívá, nebo jeho neochotou cokoliv se svým truchlením dělat. Pozůstalý se může uzavřít do sebe, odmítnout nabízené poradenství57, a tím jakoby popřít realitu smrti a vyhnout se konfrontaci se svou bolestí. Klient nemusí být ochoten (nebo schopen) čelit svému zármutku a vzdát se svých vazeb na zemřelého. Může se zlobit, že tu už zemřelý není a nemůže mu poskytnout pomoc a útěchu. Potřeba pozůstalých sdílet pocity s citlivou a chápající osobou ale obvykle převládne. V této fázi je nutné definovat poradenský kontrakt. 3. Prozkoumání ztráty Prozkoumání ztráty zahrnuje „prozkoumání“ okolností smrti a jejích důsledků pro pozůstalého. Lze očekávat, že se u pozůstalých v plné míře projeví celé spektrum intenzivních emocí – úzkost, strach, bezmoc a protest (které se zpravidla projeví brzy) a samozřejmě také smutek, zoufalství, zlost, pocity viny, lítost a úleva (které mohou následovat). Tyto pocity ale mohou být někdy blokovány. Pak je úkolem poradce pro pozůstalé citlivě podporovat a povzbuzovat truchlící v přirozené ventilaci emocí spojených se ztrátou. V tomto ohledu je ale důležité zvážit, co je (a co není) „přirozené“ pro daného jedince. Poradce pro pozůstalé musí respektovat široké spektrum individuálních reakcí na ztrátu. V některých případech je ventilace obvyklých reakcí (smutek a pláč) kulturně reglementována („Nebreč! Jsi chlap!“). Dát průchod svým emocím může být také obtížné pro ty, jejichž dlouhodobé osobnostní styly a strategie brání vyjádření pocitů. Afektivní uvolnění a katarze mohou sice pozůstalým pomoci, ale není možné jim tyto procesy vnucovat, jestliže se jim brání nebo na ně nejsou připraveni. 57 Klient nemusel vyhledat poradenství pro pozůstalé ze své vlastní vůle, dobrovolně. Mohl být do poradny „přiveden“ někým, „kdo už se na to nemohl dívat“. V takovém případě se vlastně ocitá v roli nedobrovolného klienta nebo klienta v odporu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184602
100 / PORADENSTVÍ PRO POZŮSTALÉ
Je třeba také diagnostikovat případné psychické trauma (přítomnost nebo absence posttraumatické stresové poruchy) apod. V takovém případě může být nutné „ošetřit“ nejprve trauma, které blokuje normální průběh procesu truchlení a pak se teprve věnovat truchlení (srov. Baštecká, 2005, s. 58; Raphael, 1983, 1986). 4. Revize ztraceného vztahu Po „prozkoumání“ ztráty a dalších relevantních témat je na místě revize ztraceného vztahu. Cílem je facilitovat postupné uvolňování vazeb (resp. pout) k zemřelé osobě. Pouta k zemřelému mohou být ale hluboká a nezřídka i pořádně „zamotaná“. Poradenství pro pozůstalé se zaměřuje na rozpletení těch pout, která pozůstalého se zemřelým doslova svazují a znemožňují mu další život s živými lidmi. Podporujte pozůstalého v diskuzi o vztahu se zemřelým – jak začal, jak probíhal, jaké měl výkyvy, reflektujte pozitivní i bolestivé aspekty. Poradce pro pozůstalé by měl s klientem probrat charakter a okolnosti vztahu se zemřelým, jejich sociální role, oblasti potřeb a jejich uspokojení. Idealizace zemřelého může revizi vztahu komplikovat a vyžaduje citlivé prozkoumání negativních pocitů, které jsou za ní často skryty. V této fázi se mohou aktualizovat pocity hněvu vůči mrtvému. Pozůstalý může mít např. pocit, že se na něho zemřelý „vykašlal“, že ho „zavrhl“. Tyto úvahy se objevují především v souvislosti se smrtí, která není vnímána jako „nutná“ – např. smrt v důsledku sebevraždy, sebedestruktivního chování, nehody nebo zanedbání. 5. Prozkoumání kontextu Jedná se o „prozkoumání“ aktuálních okolností v životě pozůstalého – např. ztráty a stresy akutní nebo chronické povahy, sociodemografické faktory, rodinné a kulturní determinanty, rodinná a osobní historie klienta atd. V rámci poradenství pro pozůstalé je nutné explorovat aspekty, které průběh procesu truchlení brzdí nebo komplikují, ale neměli byste zabřednout do dlouhodobých osobnostních problémů nebo chronických komplexů. Je-li to nutné, je možné se na ně zaměřit v rámci psychoterapie, nikoliv však v procesu poradenství pro pozůstalé. 6. Poskytnutí podpory Poskytnutí podpory je pro pozůstalé zásadní záležitostí. Možná, že vyhledali poradenství pro pozůstalé právě proto, že pociťují nedostatek nebo neadekvátnost přirozené sociální opory.58 Poradce pro pozůstalé se může pokusit mobilizovat sociální oporu klienta, např. tím, že aktivizuje jeho
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184602