98
/
Interkulturní komunikace
Pøední vzdìlanci v Èechách a na Moravì ovládali tyto jazyky, ale rovnìž mezi knìžími je nutno bilingvismus pøedpokládat. Také praktický styk kupcù, diplomatù a dalších si vyžadoval znalost nìmèiny. Jak psal proslulý Eneáš Sylvius Piccolomini, dobrý znalec èeských pomìrù, v jednom spise nìkdy kolem roku 1450, „mezi Èechy je málo šlechticù, kteøí by neznali obojí jazyk“, tj. èeštinu a nìmèinu. Komunikaèní praxe vyvolávající nutnost uèit se nìmecky si vyžadovala i tvorbu prakticky využitelných pomùcek, jakými byly jazykové slovníky. Tak napø. v roce 1470 vznikl latinsko-èesko-nìmecký slovník a další. Mladí èeští šlechtici byli vyuèováni nìmèinì a latinì již od sedmého roku svého vìku. V uvedeném období se uplatòovala nìmèina jako lingua franca nejen na území Èech a Moravy, v Uhrách a v èásti Polska, ale také po nìkolik staletí ve sféøe pùsobnosti tzv. hanzy (obchodní organizace vzniklé v roce 1282) v Pobaltí, Dánsku a jižním Švédsku, též na pobøeží Belgie (Bruggy) a severního Ruska. Pozdìji nastal další rozmach nìmèiny v mezinárodním používání v rámci Rakousko-uherské monarchie, která pøetrvala až do konce 1. svìtové války a zahrnovala jak dnešní Èechy, Moravu a Slovensko, tak Rakousko, Maïarsko, Slovinsko, èást Rumunska, Itálie aj. V tomto státì byla nìmèina spoleèným dorozumívacím jazykem obyvatelstva složeného z øady etnik, slovanských, germánských, románských a ugrofinských. Souèasné postavení nìmèiny je ovšem odlišné: Je vcelku omezenìjší než v historii co do teritoriálního rozsahu, nikoli však co do velikosti populace, která tento jazyk užívá. Následující tabulka poskytuje pøehled o poètu lidí v zemích, kde má nìmèina oficiální status úøedního jazyka èi podobný (stav v roce 2004). Poèet mluvèích nìmèiny Nìmecko Rakousko Švýcarsko Lucembursko Itálie (Tyrolsko) Belgie Lichtenštejnsko
82,4 mil. 8,1 mil. 4,3 mil. 0,4 mil.* 0,3 mil. 90 tisíc 32 tisíc
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184585
Jazyky a interkulturní komunikace
/
99
Kromì toho je nìmèina mateøským jazykem nebo druhým jazykem pøíslušníkù nìmecké menšiny v Chorvatsku, Rumunsku, Rusku, Kazachstánu, Izraeli, USA a Jižní Americe, Jihoafrické republice a jinde (v ÈR se k nìmecké národnosti pøihlásilo pøi sèítání lidu v roce 2001 zhruba 40 000 obyvatel). * V Lucembursku je nìmèina jedním ze tøí úøedních jazykù vedle francouzštiny a lucemburštiny (ta od roku 1982). Lucemburština je ovšem také západogermánský jazyk, vyvinutý na základì nìmèiny a francouzštiny. Podobnost s nìmèinou je patrná napø. z oficiálního názvu státu Lucemburské velkovévodství, nìmecky Grossherzogtum Luxemburg, lucembursky Grousherzogdem Letzebuerg.
Celkový poèet mluvèích nìmèiny ve svìtì se odhaduje na zhruba 105 milionù osob, z toho v Evropské unii asi 98 milionù. Nìmèina je tak vùbec nejrozšíøenìjším jazykem (tj. mateøským nebo druhým jazykem) nejen v Evropské unii, ale v Evropì vùbec, daleko pøevyšujícím angliètinu (60 mil.), francouzštinu (60 mil.) èi italštinu (58 mil.) a španìlštinu (41 mil.). (V této statistice se nebere v úvahu ruština, neboť údaj o poètu mluvèích ruštiny na teritoriu evropské èásti Ruské federace není znám.) Kromì toho je nìmèina v EU stále na druhém místì (po angliètinì a pøed francouzštinou), pokud jde o poèet lidí, kteøí jsou v jednotlivých zemích schopni komunikovat nìmecky nebo se tento jazyk uèí. Samotné kvantitativní údaje ovšem nepodávají reálný obraz o nìmèinì v roli lingua franca. Má vùbec nìmèina toto postavení, a pokud ano, oè se opírá?
Využívání nìmèiny v mezinárodní komunikaci Pøes neobyèejnì rozsáhlé využívání angliètiny si nìmèina stále udržuje své postavení jako komunikaèní prostøedek ve sféøe mezinárodní politiky, obchodu, podnikání a výzkumu, zvláštì technického. Nìmèina je používána také ke komunikaci v tzv. euroregionech, jako je napø. euroregion MaasRýn zahrnující èásti Belgie, Nizozemska a Nìmecka nebo euroregion Bayerischer Wald/Böhmerwald s pøíhranièními teritorii Bavorska, Rakouska a Èeské republiky. Nìmèina je jedním z oficiálních a pracovních jazykù v EU, ale navíc také tzv. dokumentovým jazykem (Dokumentensprache), takže vìtšina dùležitých dokumentù EU a Evropské komise je obvykle publikována jak anglicky a francouzsky, tak také nìmecky. Mezinárodní významnost nìmèiny se opírá také o ekonomickou sílu nìmecky mluvících zemí, tedy Nìmecka, Rakouska, Švýcarska a Lucembur-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184585
100
/
Interkulturní komunikace
ska, jejichž HDP na obyvatele patøí k nejvyšším ve svìtì. V roce 2003 zaujímalo Nìmecko první místo na svìtì v mezinárodním exportu, pøed USA a Japonskem. To vše zvyšuje prestiž nìmèiny, i když na druhé stranì ve velkých nìmeckých firmách v zahranièí se znalost nìmèiny u zamìstnancù nepožaduje a komunikaèním jazykem bývá angliètina. V ekonomickém aspektu je pozoruhodné, že nìmèina je právì pro èeské odborníky dùležitá, jak o tom svìdèí analýzy zkušeností z èeských firem obchodujících s Nìmci (viz èást 6.2). O praktické významnosti nìmèiny svìdèí také její studium na èeských školách, kde sice již není prvním vyuèovaným cizím jazykem jako v období po roce 1989, ale stále je vedle angliètiny nejèastìji studovaným cizím jazykem (viz údaje v èásti 5.1). Také v nìkterých profesích, zejména u pracovníkù v turismu, v hotelových a restauraèních zaøízeních, v obchodì aj., se znalost nìmèiny požaduje, respektive je výhodou. Rovnìž ve speciálních technických oborech, napø. v automobilovém prùmyslu (Škoda jako souèást nìmecké Volkswagengruppe), je komunikace v nìmèinì v mnoha pøípadech nezbytná.
Postoje k nìmèinì Zatímco postoje obyvatel evropských zemí k angliètinì jsou vìtšinou pozitivní a u nìkterých skupin populace až obdivné (napø. èasto mezi teenagery), nedá se totéž konstatovat o postojích k nìmèinì. V øadì evropských zemí, vèetnì Èeské republiky, pøetrvávají v lidech negativní stereotypy vùèi Nìmcùm a nìmèinì jako dùsledek neblahé role Nìmcù ve 2. svìtové válce. I na mladou generaci se pøenášejí vzpomínky starších lidí v Polsku, Èesku, Holandsku, Dánsku èi Francii, kteøí trpìli nìmeckou okupací. Nìkterými výzkumy je potvrzeno, že napø. i mladí Holanïané, tedy nejen starší lidé, èasto nemají vùèi nìmèinì pozitivní postoj (viz in Prùcha, 2004, 2007). Lidé však posuzují cizí jazyky nejen na základì svých nebo zprostøedkovaných zkušeností s Nìmci, nýbrž také s využitím laických kritérií, jako je „krása“ jazyka nebo jeho „libozvuènost“. Zatímco italština èi francouzština jsou všeobecnì považovány za „krásné“ a pøíjemnì znìjící jazyky, nìmèina je naopak vnímána jako jazyk nelibozvuèný, hrubý a obtížnì nauèitelný. Podle nìkterých respondentù zní nìmèina sluchu jiných Evropanù pøíliš tvrdì, což by mohlo být zpùsobováno (podobnì jako u èeštiny) èastým výskytem skupin souhlásek jako napø. ve slovech erstrecken, Verkehrsvorschrift, Wirtschaftswissenschaftler. Ostatnì i slavný nìmecký básník Heinrich Heine vyjádøil v jednom ze svých fejetonù z roku 1848 dosti bøitký soud o své mateøštinì: „Mluvit v po-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184585