98
/
Identita terapeutických komunit – filosofie a základní prvky
Smysl jednání komunity v případě porušení pravidel: Důležité je, aby komunita porušení pravidel vůbec reflektovala, reagovala na ně a měla k dispozici smysluplné sankce při jejich porušení. Řešení přestupku je příležitostí k sociálnímu učení, ale může také otevírat prostor pro agresi, vyřizování účtů, komploty (terapeuti proti klientům a/nebo naopak, vzájemné krytí v podskupinách apod.) nebo pro nevědomé skupinové mechanismy typu hledání obětního beránka. ■ „Právní kultura“ konkrétní TK: Někde převažuje „právní pozitivismus“, tj. tendence mít na všechno nějaké pravidlo a s ním spojený určitý postih, což přináší mechanickou, neosobní a „ne-komunitní“ odezvu na porušení pravidel a do značné míry zužuje možnosti sociálního učení.18 Jinde existuje (kromě několika málo neporušitelných pravidel) prostor pro „nalézání práva“ v komunitní diskusi, na základě precedentů a hodnocení situace z různých pohledů, což rozšiřuje možnosti učení a rozvíjí ducha společenství.19 ■
Je rozšířeným míněním, že demokratické TK uplatňují v duchu kultury zkoumání výhradně „měkký přístup“, který pravidla v konkrétní situaci teprve nachází a ujasňuje, zdůrazňuje toleranci, snaží se porozumět klientovu jednání, vysvětlit jeho motiv a ponechávat „sankce“ pouze v oblasti skupinové dynamiky – zatímco hierarchické TK charakterizuje „tvrdý“ přístup, explicitní pravidla, o nichž se nediskutuje, konfrontace a přímý postih. Tato ostrá dichotomie může ale být zavádějící. Autoři z okruhu novodobých psychoanalyticky vedených TK v Británii – jako Griffiths a Hinshelwood, Leedsová či Camplingová – sice obhajují humanistickou misi demokratických TK, ale zároveň se hlásí k významu zřetelně stanovených a dodržovaných pravidel, hranic a související odpovědnosti klientů za důsledky jejich počínání, jež pokládají za jádrové faktory všech TK. Na druhé straně autoři píšící o TK pro závislé (minimálně evropští autoři, jako Kooyman, Broekaert, Yates či Raimo) zdůrazňují důležitost faktorů skupinové dynamiky a komunitního dialogu pro dodržování pravidel.
Lze říci, že všechny terapeutické komunity znají a využívají pro udržení řádu TK variabilní nástroje – behaviorální, kognitivně behaviorální i psychodynamické/skupinově dynamické: jednak přímé sankce, spočívající v odejmutí výhod, úkolech navíc apod. až po podmíněné či nepodmíněné vyloučení, jednak „komunitní dialog“ o situaci, jímž se upevňuje vědomí pravidel a schopnost rozpoznávat a zvládat adekvátní či neadekvátní vzorce chování, a konečně i spontánní skupinové zpětné vazby, které přinášejí provinilci nepřímé, ale účinné sankce a podporují změnu chování. Rozdíl je spíše v důrazu, jaký terapeutické komunity na uvedené nástroje kladou ve své vnitřní praxi i ve výpovědi o sobě. Jonesův výrok, že demokratické TK nejsou zas až tak demokratické a hierarchické TK tak hierarchické, můžeme parafrázovat, že v zacházení s pravidly nejsou TK pro závislé tak „tvrdé“ a TK hlásící se k Jonesově a Mainově linii tak „měkké“, jak se jeví na první pohled (viz např. Vandervelde et al., 2004). A to, co se jeví na první pohled, může být do jisté míry také literárním konstruktem, ovlivněným teoretickou orientací autorů, tradicí linií, jejich sebeobra18
Do extrému je tento případ doveden v bodovacích systémech, které většina oddělení pro léčbu závislostí v psychiatrických zařízeních v ČR usiluje kombinovat s principy TK (viz kapitola 6 Terapeutické komunity v České republice). 19 První typ právní kultury je typický pro justici kontinentální Evropy, druhý především pro anglosaský okruh.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184578
Pravidla a normy terapeutické komunity
/
99
zem i tím, jaké image chtějí mít navenek v konkrétním profesionálním, kulturním a společenském prostředí.20 Systém pravidel v terapeutické komunitě zachycuje v přehledu tabulka 7. Tab. 7 Systém pravidel v terapeutické komunitě Typ pravidel
Význam a obsah
Metapravidla
Zajišťují přežití, stabilitu, pružnost a sebekontrolu TK.
Pravidla o bezpečí
kardinální pravidla
Zakazují ohrožující chování: drogy, násilí, sex.
další pravidla o ochraně jednotlivce a společenství
Zajišťují osobní a skupinové hranice a integritu v terapeutickém procesu (právo říci „ne“, důvěrnost osobních údajů, skupinové/komunitní tajemství).
Pravidla o uspořádání času
Určují rozvrh dne a týdne, kalendář komunity a strukturu pobytu klienta.
Pravidla o zapojení
Stanoví zásady žádoucího chování, které přináší prospěch z léčby.
Pravidla o moci a odpovědnosti
Stanoví principy kolektivního rozhodování, právo veta personálu, delegování odpovědnosti a pravomocí, zásadu „jednotlivec přijímá rozhodnutí komunity“ a systém sankcí.
Provozní pravidla
Stanoví operační zásady pro jednotlivé aktivity („jak se co dělá v TK“).
Zvyklosti
Uchovávají místní tradice, zahrnují nepsané normy „jak se co dělá v TK“.
Zdroj: autor
20
Jak jsme už na několika místech poznamenali, tvrdé image TK pro závislé vyhovuje skryté či zjevné společenské objednávce na přísné zacházení s uživateli nezákonných drog, zatímco demokratické TK v psychiatrických zařízeních či jiných institucích se cítí zavázány trvale naplňovat poslání být lidštější alternativou klasické ústavní psychiatrie nebo jiného institucionálního přístupu ke klientům. Je zajímavé sledovat, jak se tyto stereotypy sebepojetí a sebeprezentace mění, když do hry vstoupí jiný, nezvyklý faktor, např. když se TK pro závislé musí konfrontovat s hnutím ochránců lidských práv (viz Rawlings a Yates, 2001). Jinou pozoruhodnou ilustrací je oficiální stanovisko Asociace TK ve Velké Británii (Lees a Kennard, 1999) k politickému dokumentu britského ministerstva vnitra o zacházení s nebezpečnými lidmi, čímž jsou míněni pachatelé trestné činnosti s poruchou osobnosti. Stanovisko sice v tradičním humanistickém duchu hájí právo těchto klientů na léčení v TK, zároveň ale usiluje prokázat, že TK je schopná držet tyto klienty v bezpečných mezích.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184578
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184578