Pastor Bonus
tj. duchovního představitele → farního sboru. Pastor Bonus → apoštolská konstituce z r. 1988, upravující postavení a úkoly jednotlivých → dikasterií římské → kurie. Název je odvozen od uvozujících slov lat. originálu; míněn je Dobrý Pastýř – Ježíš Kristus. pastorace péče o duše křesťanů (v kterékoliv církvi). pastorační asistent, asistentka nevysvěcený pracovník duchovní správy, odborně připravený na svou službu (zpravidla vysokoškolským n. vyšším teologickým vzděláním). Používáno katol. církví i jinými církvemi. pastorační rada diecézní sbor spolupracovníků diecézního → biskupa, většinou z řad laiků, v katol. → diecézi. pastorační rada farní sbor spolupracovníků → faráře, převážně z řad laiků, v katol. → farnosti. pastorál berla → biskupa n. → opata, jeden ze symbolů jejich hodnosti, užívaný při liturgii. Původně hůl, kterou pastýř vyprošťoval ovci, která upadla do jámy. pastorálka lid. zkratka pro teologický obor zv. pastorální teologie (převážně ve studentském slangu). pastorát hist. výraz pro úřad → pastora v některých evangelických církvích. pastýřský list dopis církevního vedení, např. katol. biskupské konference, jednotlivého biskupa či synodní rady evang. církve, určený jimi vedeným členům církve; rozesílá se do farností k veřejnému přečtení při bohoslužbách. paškál velikonoční svíce symbolizující Ježíše Krista, která je od svého posvěcení o slavnosti Vzkříšení umístěna po celou veli-
patron
konoční dobu v katol. kostele na čelném místě vedle oltáře; zapaluje se též a užívá při křtu k zapálení svíčky – Světla Kristova – pro každého jednotlivého křtěnce; název odvozen od → Pascha. patriarcha z řec. i lat. → pater, otec; biskup obzvláště významného sídla; představený → patriarchátu; 1. v katol. církvích východních nositel nejvyšší moci řízení nad celou patriarchální církví; 2. v pravosl. církvích nejvyšší představitel → autokefální církve; 3. v Církvi československé husitské nejvyšší představitel církve; 4. v → latinské církvi jde v současnosti již pouze o čestný titul. Patrimōnium Petrī soubor vazalských území ve střední Itálii, závislých od raného středověku na římském biskupovi jako lenním senioru; základ později ustaveného papežského neboli církevního státu (zanikl připojením k Itálii v r. 1870). patrocīnium zasvěcení → kostela katolického Nejsvětější Trojici, Duchu svatému, událostem ze života Panny Marie (např. Nanebevzetí Panny Marie), jednotlivým světcům a andělům, kteří se tím stávají zvláštními duchovními patrony kostela a kostel se podle nich nazývá (nese jejich titul); zasvěcení jednotlivých kostelů mohou být v průběhu dějin měněna a doplňována; den, kdy se zasvěcení oslavuje, patří mezi → výroční slavnosti kostela a může se měnit podle změn (posunů) svátků v církevním kalendáři, zatímco den výročí posvěcení kostela je stálý. patron světská n. duchovní osoba, která vybavila jednotlivý církevní úřad (nejčastěji úřad faráře n. kanovníka) → obročím (beneficiem) a která na oplátku získala od církevních představených některá privilegia,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184573
patron svatý
zejména právo → prezentace. Ve své době byla jistou formou spoluúčasti laiků v církevních záležitostech. patron svatý → svatý, tj. světec n. světice, případně anděl, kterému je katol. církví zasvěcena některá → budova (prostora) bohoslužebná, obec, město, → diecéze, země, národ, světadíl, povolání či jiná skupina osob n. území, a která je vzývána, aby se za ně u Boha přimlouvala; osobními patrony každého křesťana jsou ti svatí patroni, jejichž jména obdržel při → křtu a → biřmování, případně při vstupu do → řehole. patronát 1. církevní, kanonicky zřízený, → patron; 2. hist. zeměpanský, v době dynastického a osvícenského absolutismu uzurpovaný světskou mocí jako patronát „vrchní“, ve vztahu ke všem církevním subjektům. paulīnum lat. privilēgium Paulīnum; pavlovské privilegium neboli privilegium víry (privi lēgium fideī). Název jednoho ze způsobů katol. církví uznávaného → rozvázání manželského svazku (dissolūtiō vinculī); zákonné (legitimní) manželství nově pokřtěné osoby může být se souhlasem → ordináře rozvázáno uzavřením nového, tentokrát kanonického sňatku, na základě znění oddílu v Prvním listu Pavlově do Korintu, 1 Kor 7, 12–15. Řízení podrobně upravují předpisy → CIC/1983. Podmínkou je, že nepokřtěná strana a) z manželského soužití odešla a pokřtěná strana k tomu nezavdala spravedlivý důvod; b) na dopis ordináře, kterým je na ni vznesen dotaz (interpellātiō), zda se chce buď nechat pokřtít, n. vrátit k pokřtěnému manželovi a žít s ním pokojně, odpoví záporně, anebo v označené lhůtě neodpoví vůbec. pečeť 1. uzavření listiny, prostoru n. měřícího přístoje úředními znaky z pevného vos-
perikopa
ku n. kovu k vyloučení jejich manipulace nepovolanou osobou; 2. v přeneseném slova smyslu povinnost mlčení, např. „pod pečetí“ → zpovědního tajemství (svátostná pečet, lat. sacramentāle sigillum). pektorál náprsní kříž, jedna z insignií biskupa n. opata. penitenciář 1. → zpovědník; 2. kanovník – penitenciář, tj. člen → kapituly (katedrální n. i kolegiátní), který byl → biskupem diecézním pověřen, aby v rámci zpovědi za stejných okolností jako on snímal církevní tresty, avšak jen ve vnitřním oboru (→ forum internum) svátosti → smíření. Kde není v diecézi žádná kapitula, pověří diecézní biskup funkcí penitenciáře v tomto speciálním významu jiného schopného kněze působícího v jeho diecézi. penitenciáře sborníky poučení pro kněze, jak zpovídat, používané hojně v raném středověku. penitent kajícník; ten, kdo přijímá → svátost smíření (pokání). perfekcionismus náboženský neboli výlučnost náboženská; přesvědčení příslušníků určitého náboženského společenství, že je jejich vyznání jediným pravým a výlučným náboženstvím; někdy bývá považován za typický znak náboženských skupin označovaných jako → sekty (tzv. sektářský perfekcionismus), což je značně nepřesné: některé ze skupin označovaných jako „sekty“ takto nesmýšlejí, a naopak v proměnách času tak smýšlely či smýšlejí i některé směry světových náboženství, které obvykle za sekty označovány nebývají. perikopa krátký úryvek z textu Bible, resp. výsek biblického textu, určený k předčítání při 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184573
Pesach
bohoslužbách (k → lekci), resp. jako podklad pro kázání; značí se názvem biblické knihy, číslem kapitoly, číslem počátečního a konečného verše; někdy hranici mezi kapitolami a verši překračuje. Perikopy jsou sestavovány do řad, často v souvislosti s průběhem liturgického roku. Nejstarší řady pocházejí z raného středověku, jiné jsou novější, mnohdy jsou obměňovány a inovovány. V některých církvích jsou církevní autoritou určené řady perikop k použití závazné, v jiných jsou pomůckou k určení, které biblické texty při jednotlivých bohoslužbách kazatel použije. Některé řady perikop jsou vlastní určitým konfesím, jiné jsou používány v → ekumenickém rozměru. Pesach hebr. označení jednodenního svátku Veliké noci vysvobození Izraelitů z poslední egyptské rány a jejich vyvedení (exodu) z Egypta. O těchto událostech vypráví a závazné slavení svátků stanoví → Tóra. Na uvedený židovský svátek navazují křesťanské → Velikonoce (řec. Pascha). petit z lat. petītum, od petō – žádám; žalobní návrh (návrh na znění rozsudku). petrini řehol. → kongregace → diecézního práva, zv. Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti; založil ji r. 1888 kněz českobudějovické diecéze Václav Kliment Petr; jejím posláním je podpora povolání ke kněžství a výchova mužské mládeže; zkr. CFSsS n. CFSS n. CSsS. petrīnum privilēgium Petrīnum, → rozvázání manželského svazku „ve prospěch víry“ (in favōrem fideī); nesouvisí přímo se sv. Petrem, nýbrž zakládá se podle katol. nauky ve všeobecné moci svazovat a rozvazovat, kterou podle katol. nauky Kristus vybavil Petrův úřad (tj. papežství).
pietisté
Podle norem Apoštolského stolce mohou být rozvázána papežem a) nesvátostná manželství uzavřená před církví s → dispenzí od překážky rozdílnosti náboženství (disparitās cultūs), jakmile nepokřtěná strana hrubě nedbá toho, o čem byla v řízení o udělení dispenze druhému nupturientu poučena, b) i jiná nesvátostná manželství, tedy i taková, která nebyla uzavřena kanonickou formou. Všem případům je však společné to, že tak činí in favōrem fideī; proto může papež rozvázat i manželství dvou nepokřtěných, avšak ve prospěch víry třetí osoby. Normy týkající se petrina nebyly pojaty do → CIC/1983 ani do → CCEO, jsou však zakotveny v předpisu Kongregace pro nauku víry Normæ dē cōnficiendō processū prō solutiōne vinculī mātrimoniālis in favōrem fideī z 30. 4. 2001. Tribunál římskokatolické arcidiecéze pražské pro vyšetření žádostí o papežskou dispenz ke zrušení manželského svazku ve prospěch víry v případech spadajících do Arcidiecéze pražské byl ustaven dekretem pražského arcibiskupa z 15. 9. 2010. piaristé Ordō Frātrum Piārum Scholārum, OSch, bratří křesťanských škol. Řehol. řád, zařazovaný do skupiny → řeholních kleriků. Zakladatelé církevních škol, zejména gymnázií. Řehole odlišná od → školských bratří. pietisté z lat. pietās – zbožnost; stoupenci → církevního hnutí protestantského, zv. pietismus; jde o oživení osobní zbožnosti v reakci na příliš chladný, rozumově dogmatický a konfesně příliš vymezený způsob řízení církví ortodoxními protestantskými teology; hnutí dal r. 1670 podnět Philipp Jacob Spener v Halle n. Sálou; vytvářelo Collēgia pietātis, kroužky uvnitř → sborů, shromažďující se k četbě
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184573