98
/
Metody a techniky dramatické výchovy
ROZEHØÁTÍ, UVOLNÌNÍ, ZKLIDNÌNÍ, SOUSTØEDÌNÍ Fáze zvané již i u nás poèeštìným warming up a cooling down [vórmink ap, kúlink daun], sloužící k pøeklenutí pøechodu od jiných forem školního života do dramaticko-výchovných aktivit, soustøedìní apod. Užívají se tu vìtšinou jednotlivé hry, též hry ne-dramatické a ne-zobrazovací povahy. STARTOVACÍ BOD Fáze slouží k otevøení dramatu. Organizuje ji uèitel. Pokud žákùm není pøesnì známo, o èem drama bude, pùsobí tu i moment pøekvapení (viz napø. „leták“). Zejména v této variantì je obvyklým atributem startovacího bodu podání neúplné informace (dovoluji si tu s jistou licencí používat termín „poloinformace“), která podnítí zvìdavost apod. (Co po pøeètení letáku víme? Co nevíme?) Jsou-li žákùm téma a obsah známy, i tak je nutno urèitým zpùsobem do hry vstoupit (viz 2. krok „ztraceného údolí“). Plánování hry èasto navazuje až na takový „starting point“. Startovacími body (pøebíráme z angliètiny – starting point, starting line) mohou bìžnì být: n n n n
n
n n n n
texty: dopisy, deníky, kroniky, èásti knih, dokumenty, tiskoviny atd. (viz pøíklad s letákem), skuteèné èi fingované, obrazy – fotky (Kdo jsou lidé na tomto obrázku? V jakém jsou vztahu?); hudba – zvukové inspirace (napø. otázka: „Jakou lidskou situaci mùže podle vašeho názoru vyjadøovat tato hudební skladba?“); slovo – sousloví – teze – vìta: o jako prostøedek analýzy pøed zapoèetím hry (Co pro vás znamená slovo „moc“?); o jako „materiál“ k dramatizaci (pøipravte scénu na téma „Nebát se a nekrást.“); o jako strating line v tom smyslu, že daná vìta se nezkoumá pøedem èi nerozpracovává se do pøipravené scény, nýbrž je první vìtou, kterou pronese jedna z postav pøi setkání s druhou na zaèátku improvizace: a to buï vìtou pøedem domluvenou (v improvizaci bývá domluvena jen tato jedna jediná vìta) nebo vìtou (slovem), kterou vyøkne urèený hráè, aniž druhý ve høe zná pøedem obsah vìty; (Jako pøíklad obojího mùže sloužit výrok: „Kapitáne, v podpalubí jsem zaslechl zvláštní zvuky. Jste si jist, že opravdu víte, co vezeme?“) akce uèitele v roli, jeho monology èi pantomimy (v jednom z našich dramat zaèínáme napø. realistickou pantomimickou hrou pøedvádìjící neznámého èlovìka, který se zjevnì cítí nesvùj mezi lidmi v parku); je-li více uèitelù, pak jejich spoleèná akce (scéna apod.); rùzné formy vyprávìní (èi nedovyprávìní…) pøíbìhu; využití pøedmìtù (viz koš s hraèkami a uèitelka v roli v „medvídcích“ v 1. kapitole); nìkdy lze též do startování „zatáhnout“ hráèe napø. tím, že je po krátké expozici uèitel napø. v roli cizince ihned osloví jako postavy – obèany fiktivního mìsta: „A máte tady u vás v Kostelci strašidelná místa?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184572
Obecná typologie – typy dramatické výchovy a základní typy metod aneb Cesty pro cesty
/
99
Startovací bod se jako etapa hry mùže opakovat, pokud dochází v prùbìhu dramatu k nastolení dalšího tématu nebo ke zvratu otevírajícímu kvalitativnì samostatnou fázi po vyøešení pøedchozího problému apod. Terminologická poznámka Britové nìkdy užívají pojem rozšíøený díky C. O’Neillové – pretext. Tedy to, co víme o obsahu, náplni hry a tím i o tématu pøedem. Pretextem mùže být skuteèný text, nápad hráèù, zkušenost, ale i startovací body zde uvádìné.
HLEDÁNÍ TÉMATU Tato fáze se dìje tehdy, pokud není pøedem uèitelem dáno, o èem bude hra, a téma se teprve hledá, nebo pokud je téma dáno, ale je tøeba hledat pøesnìjší a dílèí tematizace spolu s žáky – nakroèení k „focusingu“ (žáci tedy – viz i výše o zkušenosti – nejen drama hrají, ale také sami vytváøejí). Nalézání tématu èi jeho zpøesòování mùže pøicházet z rùzných rozehrávek, etud, živých obrazù, herního prùzkumu obsahového pole hry (rozehrávání pøíbìhu, situací z fotky atd. a hledání témat, která skupinu zajímají, blíže viz Svozilová P., 2004). Fáze mívá rovnìž povahu diskusní. Debatuje se o rozehrávkách apod. Mohou se v jejím rámci provádìt i heuristické aktivity – hledání v literatuøe apod. Následnì sem pak mùžeme èásteènì zahrnout i ty aktivity, které vedou ke stanovení postupù a prùbìhu spoleèné práce. ZAOSTØOVÁNÍ NA JEV Ano, fokus (focusing) – je obsažen fakticky v každé sekvenci dramatu, protože všude existuje urèité zaostøení, výbìr urèitých prvkù dùležitých pro rozvoj dramatu, a tedy i uèení žákù – dramatický fokus (vnést do dìje podstatné rysy hlavní postavy, které objasní jeho èiny; zaostøit na prostøedí, které ovlivòuje jednání lidí; zaostøit na urèitý vztah mezi nìkterými postavami…) a pedagogický fokus – de facto cíl (uèit se naslouchat, argumentovat, porozumìt, co je odpovìdnost…). To je také dùvod, proè je zaostøení jmenováno mezi prvními (nejde tedy o dùvod z hlediska chronologie hry)! Mùžeme najít i sekvence, kde je focusing relativnì samostatný. Dejme si nejprve pøíklad fokusu spojeného již se startovacím bodem. V jednom dramatu J. Ackroydová „nenápadnì“ vyjmenovala v roli vládce society emigrovavší z vlastní zemì pouze faktory, které nebyly dùvodem emigrace. Tím orientovala mysl hráèù rychle na faktory, které dùvodem naopak (zøejmì) byly. A pøíklady relativnì samostatných sekvencí fokusingu, tedy sekvencí, kde zaostøení, odhalení urèitých konkrétních skuteèností atd. je prioritou: Napøíklad v „údolí“ nám poslouží 4. krok, rozdìlování dovedností èi „prací“, které mohou jednotliví èlenové expedice vykonávat, a tedy i potøebovat v pustinì, aby pøežili. Nebo 11. krok (jedno ze shromáždìní) zamìøující se na inventarizaci možných problémù dalšího života v údolí; etapou fokusingu mohou být obrazy ukazující klíèové body Macbethovy kariéry nebo scény jednotlivých skupin vystupujících v rolích èlenù Sdružení pro obranu kulturních hodnot a charakterizujících vlastní organizaci apod.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184572
100
/
Metody a techniky dramatické výchovy
PLÁNOVÁNÍ HRY NA ZAÈÁTKU I PRÙBÌŽNÌ Tato fáze mùže být spojena na zaèátku s fází pøedchozí, ale též nemusí být vždy jen na zaèátku. Plánování probíhá i prùbìžnì. Ve hrách, kde na sebe má navazovat více situací, dokonce èasto splývá reflexe pøedchozího kroku (viz níže) s plánováním další hry. Po odehraném kroku hráèi diskutují, co dál, co vyplývá z pøedchozí situace. Diskutují na základì vlastních podnìtù nebo debatu smìruje uèitel podle svých zámìrù. Metody jsou tedy povýtce debatní. Patøí sem nespornì i ty – v tomto pøípadì mimorolové – aktivity, které Morganová a Saxtonová nazývají „making a contract“ – tedy uzavírání dohody, že budeme ve høe dìlat právì toto a øídit se i pravidly z toho vyplývajícími, ale probíhá zde i focusing, sbìr informací atd. BUDOVÁNÍ DÙVÌRY V DRAMA Angliètí kolegové užívají termínù building belief (budování dùvìry) nebo involvement (zahrnutí, vtažení). V této fázi jde pøedevším o to, aby hráèi vstoupili do tématu/dìje, zaèali je prozkoumávat, hledali/vnášeli v nìm/do nìj vlastní motivy a zkušenosti a získávali/vytváøeli svou hrou nebo doplòkovými èinnostmi informace (1. kapitola – „údolí“: hledání si vlastní odbornosti, hledání argumentù pro obhajobu expedice, pøedstavy o prostøedí „údolí“; nebo: drama z vesnického prostøedí – nejprve se rozeberou role a pak se ve skupinách modeluje bìžný den ve vesnici – jaké èinnosti vesnièané dìlají, s kým se potkávají atd.). Tím si hráèi vytváøejí plastiètìjší pøedstavu o fiktivním svìtì, do nìhož mají vstoupit, nebo o fiktivní postavì, kterou mají hrát. A tím se také vytváøí pøedpoklad pro jejich vyšší angažovanost nebo hlubší ponor ve høe/do hry. „Hrová fikce“ by mìla být pøijata a stát se „hrovou skuteèností“. Mimo to: vybudování dùvìry usnadòuje uèení úèastníkù dramatu. SBÍRÁNÍ/VYTVÁØENÍ INFORMACÍ Etapa mùže být propojena s pøedchozí (obvykle bývá), ale i s následujícími. Mùže být i samostatná. Èinnosti v ní se mohou odbývat mimo role – to jsme vidìli napøíklad u studijních sekvencí dramatu o Lincolnovi. Mùže být ovšem zapojena i do rolové hry – obyvatelé ostrova kreslí jeho mapu; rozehrávají se scény, v nichž se zjišťuje, kdo je osoba, která napsala dopis, jehož text byl pøedmìtem startovacího bodu; postavy si ve dvojicích vyprávìjí, proè se pøihlásily na tento konkurz apod. Viz též dále výše involvement a dále experimentování a zpomalení. VYTVÁØENÍ ATMOSFÉRY A CHARAKTERISTIK RÙZNÝCH OKOLNOSTÍ Tato fáze bývá také soubìžná s pøedchozí a jde v ní pøedevším o vytvoøení pøedstavy o okolnostech, za nichž se bude dít èi dìje hlavní zápletka, o pozadí èi kulise pøíbìhu atd. Pøitom tyto okolnosti mohou být pro samu zápletku dùležité více èi ménì. H. Kasíková napøíklad v dramatu o pøíjezdu potulných komediantù do konzervativního malomìsta nechává vytváøet zvukovou kulisu mìsteèka. To je kreativní høíèka, která nemusí definovat hlavní problém hry. Je to jedna z technik tvorby fiktivního prostøedí. Když však pozdìji hráèi hrají výstavu fotografií ze života mìsta, mohou se objevit již motivy smìøující k jádru konfliktu dvou societ. Obecnì se tím napomáhá též dùvìøe ve hru.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184572