98
/
Èást II. Rodiny
4.3.2 UTAJOVÁNÍ PØED DÌTMI A SDÌLOVÁNÍ DÌTEM Paní Helena Zavadilová se objednala kvùli stížnostem školy na syna Jakuba. K setkání pøichází ètyøèlenná rodina, pan Karel, podnikatel, paní Helena, která pracuje v realitní kanceláøi, skoro pìtiletý Honzík a Jakub, který je ve ètvrté tøídì. Paní Helena si stìžuje, že se Kuba zhoršil v prospìchu, pere se, spolužaèku píchl kružítkem. Neví už, jak ho potrestat, týden se nesmìl dívat na televizi; Kuba tvrdí, že mu to je jedno. Otec suše podotkl, že tímhle se matka moc nepøedvedla, kluka jen víc naštve. Matka ho pøeslechla a pøipojila další problém: Kuba pøedvádìl ve škole vystøelovací nùž, matku volali do øeditelny; ptali se, zda nemá agresivní sklony, mìl by se prý léèit. Matka se tam nepohodla, manžel vše nechává na ní; snad ho to ani nezajímá. Kuba si utøel oblièej rukávem, a tak mne zajímalo, jak si Kubùv pláè rodièe vysvìtlují? Kuba dìlá divadlo, odbyla to Helena netrpìlivì. Karel nemìl stejný názor jako manželka: Kuba je stresovaný, v rodinì jsou problémy, dìti do nich však nezatahují. Honzík, zrovna pod stolem, se ozval: „Oni se chtìjí rozvést.“ Rodièe lehce ztuhli, matka našla øeè rychleji: „Honzík neví, co mluví, kde to vzal?“ Kuba doporuèil: „Nevšímej si jich, myslí si, že jsme blbí.“
Rodièi utajované plány na rozvod nebývají pro dìti tajemstvím. Setkáváme se s tím, že dìti zachycené rodièovské výroky sdílejí mezi sebou a zabývají se jimi, nesnaží se získat od rodièù vysvìtlení – jako by chtìly dál spolupracovat na utajení. Z jistého hlediska jejich chování opravdu pomáhá – udržuje hrozbu rozvodu mimo reálné øešení a chrání rodièe pøed trapností situace. Èastý problém s dìtmi se týká školy. Pøed rozvodem rodièù dìti zlobí ve škole a špatnì se uèí, až polovina chlapcù a o nìco ménì dívek má v pøedrozvodovém období poruchy chování a prospìchu. Problémy dítìte ve škole nìkdy dovedou rodinu v krizi k terapeutické pomoci, která mùže obnovit jejich rodièovské kompetence a dùvìrný vztah s dìtmi. U rodièù, vyèerpaných partnerským konfliktem, se obvykle snižuje schopnost vcítit se do prožívání dìtí; snaha mít situaci pod kontrolou nebývá úèinná. V oèích dìtí se promìòují zejména matky, které podle genderového klíèe mívají zodpovìdnost za porozumìní jejich citovým problémùm. Zlobení dítìte vede k dùrazným opatøením ve snaze dítì ukáznit a dítì bojuje tím, že je jeho chování èím dál problematiètìjší. Rozhádaní partneøi nebývají zajedno ani ve výchovì a polarizace v øešení výchovných problémù prohlubuje jejich konflikty – je užívána jako argument proti druhé stranì. Zavadilovi nedokázali porozumìt signálùm nespokojenosti u Jakuba a reagovat na nì. Vedlo to ke konfliktùm matky s Kubou a matky se školou, napìtí se prohlubovalo pøi matèiných výchovných zásazích. Otec matèinu výchovu kritizoval, s Kubou konflikty nemìl, dokonce si víc rozumìli a trávil s ním víc volného èasu.
4.4 TERAPEUTI A ROZVODOVÁ SITUACE I v terapii se nezøídka setkáváme s dvojicemi, které své rozhodnutí rozvést se zmìní nebo se dokážou rozvést klidnì, i když to pro nì není snadné; pomáhá, když se snaží chránit dìti pøed nepøíjemnými situacemi a zmìnami. Nìkteøí vyhledají možná
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184571
Rodiny, jejich formy a promìny
/
99
individuální terapii, do rodinné terapie se spíš dostanou rodiny, u kterých se dlouhý a emoènì vyèerpávající proces rozvodu dotýká rodièù a dìtí a leckdy i dalších lidí, zejména prarodièù. Vlastní akt legálního rozvodu manželství mùže být zmìnou, která pøinese úlevu všem, jindy je jen mezníkem ve vývoji témat konfliktù, ale mùže být i traumatem, se kterým se nìkteøí èlenové rodiny nesmíøí léta nebo nikdy. Mnozí ètenáøi zažili sami partnerskou krizi, nìkteøí i rozvod, nìkteøí prožívali konflikty nebo i rozvod rodièù jako dìti; mají názory na rùzná øešení krize. Pro mnohé není rozvod ani pøedstavitelnou možností, jiní jej považují za dostupnou volbu v pøípadech, když nejsou v manželství spokojeni. Osobní zkušenosti nás odborníkù však ovlivòují naše vnímání a hodnocení situace i odborný pøístup. Pokud klienti hledají cestu ze vztahové krize, nebudeme jim usnadòovat rozhodnutí rozvést se, i když máme za to, že takové rozhodnutí bývá pøínosné. Rozhodnutí jednoho z manželù nebo obou ale pøijímáme s respektem. Morální hodnocení partnerského rozhodnutí rozvést se podle nás terapeutùm v tomto kontextu nepøísluší. Zaèínající terapeuti, kteøí by s rodinou Zavadilových pracovali, by se možná pøipojili ke kritice matky – k dítìti se chovala nerozumnì, není divu, že byl Jakub odmítavý. Otec naopak pùsobil rozumnì, se synem trávil volný èas a rozvíjel vzájemný vztah. I v terapeutickém setkání pùsobila matka nevyrovnanì, kritizovala Jakuba, nebyla vstøícná pøi spolupráci na výchovì dìtí. Pokud však vezmeme v úvahu genderovou perspektivu, zajímáme se o rozdìlení zodpovìdností v rodinì, mùžeme vývoji v rodinì rozumìt odlišnì. Ukazovalo se, že v této rodinì mìla zajišťování rutinních záležitostí na starosti matka, otec spíš dìtem vyprávìl zajímavé vìci, a pokud mu to práce umožnila, bral je ven. Taková asymetrie je u našich rodin pomìrnì bìžná a nemusí být sama o sobì zdrojem problémù. U Zavadilových souviselo s tímto uspoøádáním vzrùstající napìtí mezi matkou a Jakubem, ale také mezi Helenou a Karlem. Poté, co se už zaèalo o rozvodu manželství hovoøit otevøenì, pøišel otec s návrhem na rozdìlení dìtí: Jakub zùstane s ním, s matkou má jen konflikty, kdežto s ním si rozumí. Už se Jakuba ptal, a ten je pro; Honzík by mohl zùstat zatím s matkou. Helena prohlásila, že o takových nesmyslech ani nebude mluvit; obì dìti musí být samozøejmì s mámou – s tím odešla.
4.5 PROCES ROZVÁDÌNÍ – SOUKROMÉ A VEØEJNÉ LOUÈENÍ, LEGÁLNÍ A PSYCHOLOGICKÝ ROZVOD Bývá užiteèné odlišit proces soukromého a veøejného louèení s manželstvím. Deklarovanému zámìru rozvést se pøedchází obvykle období, kdy se partneøi louèí s nadìjí na zlepšení manželského vztahu a smiøují se s jeho úøedním ukonèením. Legálním aktem rozvodu však intenzivní vztahy manželù – dobré i špatné – nekonèí. Psychologický rozvod bývá delší proces, který probíhá u obou partnerù nestejným tempem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184571
100
/
Èást II. Rodiny
4.5.1 ROZVODOVÉ NAPÌTÍ A DÌTI Stává se, že si dìti pøejí, aby se rodièe rozvedli. Bývá to v pøípadech, kdy je vztah rodièù dlouhodobì konfliktní; nìkdy dìti uzavøou koalici s jedním rodièem proti druhému, jindy jednoho rodièe zatvrzele odmítají, dokonce v pøípadech, kdy partneøi spolu nijak zvlášť špatnì nevycházejí. Obvykle však chtìjí dìti žít s obìma rodièi. Rodièùm se s dìtmi o rozhodnutí rozvést se obvykle mluví tìžko, a rozhovor oddalují. O rozvodovém plánu se pak dozvídají dìti leckdy nevhodnì: Pøi hádce rodièù nebo když si matka stìžuje kamarádce. Zmatené dítì se pak mùže radit s kamarády a ti mohou dùsledky rozvodu vyložit zpùsobem, který je traumatizující, napø. že se po rozvodu táta odstìhuje a dítì se s ním už nesetká. Schopnost dìtí tvoøit si vlastní porozumìní situaci rodièe obvykle podceòují. Mùže vzniknout paradoxní stav – rodièe se utìšují, že dìti nic netuší, a dìti v tom sekundují. Dìti však potøebují být seznámeny s novou situací, dozvìdìt se, jak o nì bude postaráno, pøípadnì že se oba rodièe budou snažit, aby byly dìti spokojené. Rozvádìjící se partneøi se však nesnášejí a jako rodièe se tìžko shodnou, co je pro dítì vhodné a dobré. Tato situace dostává dítì do nebezpeèí konfliktu loajality: V napìtí a bezradnosti èasto øeší problém aliancí s jedním z rodièù a ztotožnìním se s odmítavým názorem na druhého rodièe; nemusí jít o manipulaci. Ne že by frustrovaní rodièe nìkdy dìti schválnì neovlivòovali, ale jde také o zpùsob, jak dítì samo øeší situaci. Zkušenost ukazuje, že èím více odmítaný rodiè naléhá na kontakt, tím odmítavìji se dítì chová. Vzhledem ke genderové asymetrii v rodièovství bývá tím odmítaným rodièem èastìji otec než matka. U Zavadilových byla však odmítána Kubou matka. Pøi terapeutickém setkání se ukázalo, že otec se už s Kubou odstìhoval. Honzíka si chtìl brát k sobì na víkendy, zatím se to zdaøilo. Kuba byl u mámy jednou, vrátil se døív, a že už tam nepùjde. Otec mìl za to, že matka Kubu citovì vydírala. Helena poznamenala, že je trapné, jak otec naoèkoval syna proti ní; ona jako matka má ke svým dìtem pøece nejblíže. Karel tvrdil, že kluka k mámì nebude nutit. Otci se v závìru nepodaøilo domluvit s Helenou víkendovou návštìvu Honzíka, mìla už jiný plán; rodièe se nerozlouèili, nabídku dalšího setkání však neodmítli. K další eskalaci napìtí mezi matkou a Kubou však nedošlo. Helena neochotnì pøipouštìla, že její nárok na svìøení dìtí není zcela samozøejmý. Karel pøestal mluvit o citovém vydírání a postìžoval si, že ho Kuba zlobí, už byl i ve škole. V dalším sezení se setkaly obì dìti, pøi hraní volnì hovoøily s obìma rodièi, Honzík pozval Kubu domù a hned to s rodièi smluvili. V prùbìhu nìkolika sezení se zkoumaly zkušenosti z nové rodinné praxe a starosti s dìtmi, padaly výèitky a obvinìní, øešila se nedorozumìní. Obèasná pøítomnost dìtí rušila napìtí a vážnost sezení. Když Honzík filozoficky konstatoval „Náš táta a máma si poøád nìco vysvìtlujou, ale poøád si nic nevysvìtlí,“ atmosféra se zmìnila. Jakub už delší dobu tvrdil, že by chtìl být u táty a také u mámy. Po dalších tøech mìsících se rodièe a Jakub shodli na støídavé výchovì a Honzík souhlasil s tím, že zùstane, aspoò zatím, hlavnì s mámou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184571