98
/
Základy muzikoterapie
v souèasné dobì dochází k integraci také jiných psychoterapeutických modelù, napø. gestalt terapie, humanistické psychoterapie apod. (Gold, 2003). Mezi další vzdìlávací programy v muzikoterapii patøí: Lehrgang für Altorientalische Musik- und Kunsttherapie – ètyøletý studijní kurz v muzikoterapii, poprvé otevøen roku 1997 jako mezinárodní pilotní projekt mezi Nìmeckem, Tureckem a Rakouskem; n Akademie pedagogiky (Linz) – vzdìlávací program v muzikoterapii pro uèitele; n v letech 1982–1986 probíhalo v Psychologickém institutu univerzity v Salzburgu vzdìlávání v muzikoterapii zamìøené na rehabilitaci osob s postižením (Evropská muzikoterapeutická konfederace, 2006). n
Charakteristika klinické praxe Muzikoterapie je v Rakousku bìžnì poskytována lidem se speciálními vzdìlávacími potøebami, s psychiatrickými poruchami, dìtem a mládeži s poruchami chování, neurotickými a psychosomatickými poruchami, seniorùm a klientùm v neurologické rehabilitaci. K ménì èastým skupinám patøí osoby se závislostí na alkoholu a drogách, oblast forenzní psychiatrie, sanatorií a dìtské onkologie. Rakouský spolek muzikoterapeutù (2002) pøedpokládá další rozvoj muzikoterapie v oblasti porodnictví, preventivní a paliativní péèe. Praxe pøevážné vìtšiny muzikoterapeutù vychází z psychoterapeutických praktik. Zvláštním problémem rakouské muzikoterapie je nevyøešená legislativa jejího financování (Gold, 2003). Psychoterapeutický zákon z roku 1991 definující jednotlivé psychoterapeutické pøístupy a služby, které je možné hradit ze zdravotního pojištìní, se o muzikoterapii nezmiòuje, aèkoliv vìtšina muzikoterapeutù považuje muzikoterapii za psychoterapeutický pøístup. Jedním z pravdìpodobných øešení této situace je budoucí vytvoøení zvláštního zákona a osamostatnìní muzikoterapie (tamtéž).
7.2.14 SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ Podle nìkterých autorù má moderní muzikoterapie poèátky na americkém kontinentu v nemocnicích pro veterány z první a druhé svìtové války (Americká muzikoterapeutická asociace, 2005, Bunt, 1991). Amatérští i profesionální hudebníci tehdy hráli tisícùm veteránù trpícím fyzickými i psychickými následky války. Díky pøekvapivým terapeutickým výsledkùm se lékaøi a ošetøující personál zaèali dožadovat vìtšího poètu hudebníkù ve zdravotnických zaøízeních. Brzy bylo zøejmé, že tito hudebníci potøebují zvláštní terapeutický výcvik k dosažení požadovaných standardù léèby. První muzikoterapeutický vzdìlávací program zaèal v roce 1944 na univerzitì v Michiganu a o dva roky pozdìji na univerzitì v Kansasu (Burr, 2003).
Muzikoterapeutické organizace Jako organizovaná profese se americká muzikoterapie objevila roku 1950, kdy byla (zvláštì díky L. A. Benedict) založena Národní asociace pro muzikoterapii (The National Association for Music Therapy, NAMT) s centrem v Kansas City ve státu Missouri (Mátejová, Mašura, 1992). Roku 1971 vznikla na americkém kontinentì další
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184561
Muzikoterapie v nìkterých zemích
/
99
dùležitá muzikoterapeutická spoleènost – Americká spoleènost pro muzikoterapii (The American Association for Music Therapy). V roce 1998 byly obì asociace spojeny a zaèal se používat zkrácený název Americká muzikoterapeutická asociace (The American Music Therapy Association, AMTA). AMTA je v souèasné dobì nejvìtší muzikoterapeutickou profesionální organizací, která sdružuje více než 5000 muzikoterapeutù, statutárních èlenù a pøidružených asociací po celém svìtì (Americká muzikoterapeutická asociace, 2005). AMTA navrhuje standardy pro vzdìlávání a klinický výcvik budoucích muzikoterapeutù, profesionální muzikoterapeutické chování, podporuje muzikoterapeutický výzkum, zvyšuje povìdomí veøejnosti o muzikoterapii a rozšiøuje pøístup ke kvalitním muzikoterapeutickým službám v rychle se mìnícím svìtì33 (tamtéž). Profesionalita americké muzikoterapie spoèívá mimo jiné ve výbornì rozpracované legislativì, standardech a organizaci amerických muzikoterapeutù prostøednictvím AMTA. AMTA vydává Muzikoterapeutický èasopis (ètvrtletnì vydávaná publikace se zamìøením na výzkum), Muzikoterapeutické perspektivy (pùlroèní èasopis orientovaný na muzikoterapeutickou praxi), ètvrtletní zpravodaj a mnoho monografií a bulletinù. AMTA poøádá každoroènì národní setkání za úèelem profesionální prezentace a pravidelné muzikoterapeutické konference v jednotlivých regionech asociace (AMTA, 2005).
Odborná pøíprava v muzikoterapii Délka, náplò a zamìøení jednotlivých vzdìlávacích programù v muzikoterapii je promìnlivá. Pro získání profesionální certifikace absolventù se však musí jednat o vzdìlávací programy schválené asociací (Americká muzikoterapeutická asociace, 2005). Ukonèením vzdìlávacího programu odborná pøíprava nekonèí. Ameriètí muzikoterapeuti musí být registrováni u Certifikaèního výboru pro muzikoterapii (Certification Board for Music Therapy, dále CBMT). Tato nezávislá organizace udìluje profesionální certifikace muzikoterapeutùm, kteøí prokázali potøebné znalosti, dovednosti a schopnosti. CBMT provádí administraci zkoušek založenou na analýze národních muzikoterapeutických praktik, která je pravidelnì aktualizována podle požadavkù klinické praxe (CBMT, 2005). Analýza praktik i samotné zkoušky odpovídají principùm Komise pro rovné pøíležitosti v zamìstnávání (Equal Employment Opportunity Commision). CBMT zajišťuje také udržování profesionálních standardù a další rozvoj již akreditovaných muzikoterapeutù. Podmínkou registrace je totiž vykonání opakujících se zkoušek vždy v intervalu pìti let nebo dosažení potøebného množství bodù prostøednictvím úèasti na terapeutických kurzech, semináøích a výcvicích. Profesionální akreditace v USA má historické koøeny již v 70. letech 20. století, kdy významné osobnosti muzikoterapie diskutovaly o požadavcích pro rozvoj národních certifikaèních standardù. CBMT byla založena roku 1983. Plné akreditace od Národního výboru pro certifikaèní agentury ve zdravotnictví (NCCA) dosáhla roku 1986. Recertifikaèní programy zaèaly o dva roky pozdìji (CBMT, 2005). 33
AMTA disponuje nìkolika mechanismy pro monitorování kvality muzikoterapeutických vzdìlávacích programù, které zahrnují standardy pro praxi, etický kodex, systém supervize, výbor pro právní pøezkoumání a výbor pro etiku. Nìkteré z jejích oficiálních dokumentù jsou pøístupné na internetových stránkách asociace: www.amta.org.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184561
100
/
Základy muzikoterapie
Charakteristika klinické praxe Americká muzikoterapie se vyvíjela zcela nezávisle na zásadách, jež byly uskuteèòovány v evropských zemích. Bohatý výzkum úèinkù hudby na fyziologii a chování zde vedl k rostoucí akceptaci muzikoterapie v 50.–70. letech 20. století (Bunt, 2002). Pro americkou muzikoterapii bylo již od poèátku vývoje charakteristické úzké spojení s medicínou, behaviorálními vìdami a pozdìji s humanistickou psychoterapií. V USA lze najít mnoho odlišných smìrù muzikoterapie. Zvláštní koncepcí pro klinickou praxi se stala tzv. hudební farmakologie vycházející z popisu pozorovatelných úèinkù hudby na èlovìka (Linka, 1997). Základ této koncepce tvoøí teorie izo principu a level principu, kterou rozpracoval J. M. Altshuler (Mikula, in Syøišťová, 1982). Mezi další významné osobnosti patøí podle Mátejové a Mašury (1992) P. Nordoff a C. Robbins („Kreativní muzikoterapie“), L. Shatin a J. H. Massermann (psychoanalyticky orientovaná muzikoterapie), J. L. Moreno (hudba v psychodramatu), L. A. Benedict, E. T. Gatson, K. F. Blanke, H. M. Sutermeister (sociálnì-psychologicky a analyticky orientovaná muzikoterapie) a další. Muzikoterapii využívá v USA široké spektrum klinické populace v rùzných odvìtvích medicínské praxe, psychoterapie a v edukaèních programech. Mnoho muzikoterapeutù pracuje v bìžných i speciálních školách, ve vìznicích, nemocnicích, v psychiatrických zaøízeních (tamtéž).
7.2.15 ŠPANÌLSKO První zmínky o terapeutickém použití hudby ve Španìlsku se datují do 18. století. Již v 19. století napsal Vidal y Careta svou doktorskou práci z farmakologie o vztahu hudby a medicíny (Univerzita Barcelona, 1880). Na poèátku 20. let 20. století publikoval Kandelo Ardid své zkušenosti s hudební léèbou tarantismu34 a psychiatrických pacientù. Muzikoterapii jako profesi však pøedstavila teprve v 60. letech Serafina Poch, autorka první disertaèní práce o muzikoterapii z roku 1972 (s názvem Muzikoterapie pro autistické dìti) a muzikoterapeutických výzkumných projektù ve Španìlsku. V 70. letech také zaèala skupina uèitelù, hudebníkù, psychologù a lékaøù35 zainteresovaných v muzikoterapii aplikovat její principy ve své práci s lidmi se specifickými potøebami. Roku 1975 byl uspoøádán první muzikoterapeutický kurz, který vedl Rolando Benenzon. Ve stejné dobì uspoøádala španìlská sekce Mezinárodní spoleènosti pro hudební vzdìlávání øadu studií a kurzù vìnovaných muzikoterapii (Sabbatella, 2004).
34
Jedná se o nemoc vyvolanou štípnutím pavouka (tarantule), rozšíøenou na dnešním území Itálie, Francie a Španìlska. Léèba zahrnovala hudbu, tanec a použití symbolických barev. Úkolem hudebníkù bylo nalézt hudbu, která odrážela stav a náladu pacienta. Rituálu se aktivnì úèastnili také èlenové rodiny a sousedé: vytleskávali rytmus, zpívali melodie, pomáhali nemocnému, když upadl do bezvìdomí nebo byl zcela vyèerpán. Tanec pacienta mohl trvat ètyøi až pìt hodin, potom následoval odpoèinek, poté se opìt pokraèovalo, nìkdy tøi až ètyøi dny za sebou (podle Alvin, 1984). 35 Mezi nimi napø. Serafina Poch, Natividad García Martín de Vidales, Paloma Camacho, Angel Acebedo.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184561