98 / problémové chování dětí a mládeže
Představy učitelů o „úspěšném pedagogovi“ jsou ve většině případů úzce spojeny s potřebou „stát se pro děti autoritou“. Jedni vycházejí z předpokla dů, že si respekt, úctu dětí získají především tím, že se k nim budou chovat jako jejich kamarádi, nebudou tedy na ně mít příliš velké nároky, budou je mírně klasifikovat, budou kamarádsky přehlížet jejich přestupky a jen mírně napomínat. Při řešení problémů se budou dovolávat kamarádské solidarity dětí. V jejich přístupu k žákům má jednostranný vliv „pól lásky“ bez souvislosti s odpovídajícím chováním v dalších dimenzích komplexního pohledu žáků na „dobrého“ učitele. Druzí mají jednostrannou tendenci hledat zdroj respektování a úcty ke své osobě v autoritě oboru. Vystupují jako nositelé předmětu, oboru, učebního obsahu. Zdůrazňují v kontaktu se žáky šíři svých odborných zna lostí, výsledky své odborné práce, své tituly. Přeceňují tedy „pól vědění“ bez systémového respektování dalších oblastí komplexní představy žáků o ideálním učiteli. Oba přístupy, které disonují s představami žáků, mohou být dříve nebo později příčinou problémů nejen začínajících vyučujících. Výsledkem je je jich zklamání, deziluze, ústup od svých ideálů doprovázený pocitem křivdy. Reakcí na tento stav může být neosobní přístup k žákům, který je spojen s nedůvěrou k nim, k jejich permanentnímu podezírání z toho, že jsou líní, neukáznění, drzí, agresivní, s vyžadováním tvrdé kázně a trestáním bez snahy prověřovat a měnit jednou utvořený obraz o žákovi. 4.2.7 Rozdíl mezi představami učitelů a žáků o sociálním řádu školy J. Prokop ve svém příspěvku Sociální prostředí školy v publikaci Kapitoly ze sociální pedagogiky a psychologie (1998) zdůrazňuje, že v každém společenském systému mají jednotlivé organizované skupiny (instituce) svůj sociální řád. I školu můžeme považovat za instituci, která má svůj oficiální sociální řád, je hož obsahem jsou směrnice, nařízení, rozvrhy hodin, zkoušky, klasifikační řád, školní rady, pravidla chování atd. Řád školy je koncipován tak, aby instituce plnila co nejlépe své funkce. Představiteli a prosazovateli tohoto řádu, který označujeme jako formální, jsou vedení školy a učitelský sbor. Žák se v něm musí vejít do role, která má své místo v systému organizace učení. V takto koncipovaném řádu je interakce zaměřena na vnějškově stanovené cíle a obsahy, vychází od učitele, je uspořá dána pomocí rituálů a sankcí. Pod povrchem formálního řádu se ale odehrává
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184556
střety rozdílných představ, názorů, postojů, potřeb, zájmů a hodnot učitelů a žáků… / 99
spontánní sociální život žáků, který odpovídá jejich představám ovlivněným jejich osobními cíli, potřebami, zájmy, hodnotami apod. a který označujeme jako neformální řád. Interakce je v něm zaměřena na emocionální a sociální uspokojování potřeb, vztahuje se na dění v podskupinách a je určena více mí rou oblíbenosti a neoblíbenosti. V mnoha případech stojí oba řády proti sobě, případně se zcela vylučují.
Odstraňování rozdílných představ učitelů a žáků o sociálním řádu školy Neformální řád zůstává ve škole i ve třídě mimo pozornost vyučujících i vedení školy. Přitom řešení napětí mezi formálním a neformálním řádem, z něhož vznikají konflikty mezi učiteli, vedením a žáky, spočívá v přizpů sobování a spojení obou. Přitom je nutné brát v úvahu, že kdyby byl zcela potlačen formální řád, byla by zpochybněna produktivita učení a učební efekt. Na druhé straně, kdyby byl vytěsněn neformální řád, zůstala by třída agregátem bez jakýchkoliv vztahů, agregátem jednotlivců. Základní sociální potřeby by zůstaly neuspokojeny. Předpokladem k tomu, aby učitelé a vedení školy mohlo přizpůsobit a spojit oba řády, je znalost charakteristických znaků, které je reprezentují. Proto je uvádíme v předložené tabulce. Na odlišnosti formálního a neformálního sociálního řádu školy, školní třídy poukazuje ve svém příspěvku Sociální prostředí školy v publikaci Kapitoly ze sociální pedagogiky a psychologie (1998) autor Jiří Prokop. Prezentuje čtenářům tabulku, z níž mohou posoudit, co vše může být realizováno učiteli a žáky v oblasti formálního a neformálního sociálního řádu školy či třídy. Tab. 2 Formální a neformální plán školy a školní třídy Formální plán školy a školní třídy
Neformální plán školy a školní třídy
povinné členství v určité škole, školní třídě
dobrovolné členství v podskupinách jako jsou party, klany, kamarádi
sjednocení podle věku, věkově stejnorodé rozdělení do ročníků
sjednocení podle zájmů, potřeb, podle stejných, analogických názorů na něco, postojů k něčemu
nařízené organizační formy práce, kterým se podřizují všichni
organizační formy práce podle potřeb, zájmů, účelu jednotlivých skupin
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184556
100 / problémové chování dětí a mládeže Formální plán školy a školní třídy
Neformální plán školy a školní třídy
cíle, obsah činnosti stanovené z vnějšku, tradiční orientace na verbální osvojování, na kognitivní stránku
cíle, obsah činnosti jsou osobní a směřují k překonání aktuálních osobních problémů v sociální a emocionální oblasti
rozlišení podle výkonového standardu určitého typu školy, systém „streamingu“, základnou pro pořadí je výkon a poslušnost
vnitřní skupinové členění rolí na základě výkonu pro skupinu, spojeno s uznáním = boj rolí, na nejvyšším místě jsou tělesně zdatní kamarádi do party
pevné funkce a „úřady“
dynamické členění úkolů podle situace a požadavků
oficiální předepsané normy chování, závazná nařízení kontrolovaná učiteli, vedením školy
normy chování jsou zvoleny účelově a jsou kontrolovány skupinou
4.2.8 Rozdíly mezi osobními hledisky učitelů a žáků na volbu spolupracovníků a vůdců skupiny Vyučující především ve funkci třídních učitelů si potřebují zvolit pro plnění požadavků, které jsou na ně kladeny, spolupracovníky z řad žáků. Ti by měli pomáhat učiteli přesvědčovat třídu o nezbytnosti zúčastnit se aktivně plnění předložených úkolů a být ostatním příkladem. Zároveň by měli být mluvčími spolužáků při prosazování jejich zájmů a potřeb u vyučujících. Správnost či nesprávnost učitelovy volby může ovlivnit ve svých důsledcích nejen úspěšnost vybraných spolupracovníků, a tedy i jeho, ale také podobu interpersonálních vztahů mezi žáky a vyučujícím, kterou lze charakterizovat slovy „svou volbou jsi prokázal, jaký jsi sám, rovný rovného si hledá“. Díky chybnému rozhodnutí při volbě nejbližších spolupracovníků z řad žáků nebo vedoucího skupiny se může stát učitel „protivníkem“, nebo „osobou mimo hru“, které je odepřena spolupráce. Vyučující by si tedy měl uvědomit, že kvalita jeho volby je především ovliv něna tím, nakolik jeho hledisko (kritéria) výběru spolupracovníků nebo ve doucího skupiny korespondují s hledisky žáků. Jedině tehdy si budou vybírat jedince, kterých si ostatní váží, jsou jim sympatičtí, jsou jimi pokládáni za autoritu, a zároveň si získávají respekt a sympatie u žáků.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184556