Následující obrazy spojují archetypy a tím je emoce starosti/přemýšlivosti zrušena: • Strom roste ze země a využívá ji. • Tráva se pevně zakoření v hlíně a živí se z ní. • Had šplhá vzhůru po kmeni a větvích do koruny stromu. • A další.
Pohádky, které uzdravují emoci starosti/přemýšlení Obraťme se, stejně jako v dřívější kapitole, ke klasické pohádce Tři zlaté vlasy děda Vševěda neboli k pohádce O Plaváčkovi. I zde najdeme v podobě obrazu návod, jak překonat emoci přemýšlení/starostlivosti. Plaváček měl při svém emocionálním dozrávání za úkol překonat několik pocitů. Jeden pocit jsme probírali – rozuzlení Plaváčkovy životní úzkosti bylo nalezeno v podobě převozníka na černém moři. Ztotožníme-li se jako dítě/posluchač pohádky s pocity Plaváčka, zjistíme toto: Plaváček řešil ve své mysli situaci zkoušeného člověka a byl kvůli neustále se vracejícím a opakujícím myšlenkovým obrazům emocionálně nedospělý. Když byl tedy králem přinucen vydat se na pouť za dědem Vševědem, dostal se do situace, která konečně uzdravovala jeho životní pocit. Potom přišel k nějakému městu, ale bylo sešlé a smutné. Před městem potkal stařečka, měl v ruce hůl a sotva lezl. „Pozdrav pánbůh, šedivý stařečku!“ „Dejž to pánbůh, pěkný mládenečku! Kam tudy cestou?“ „K dědu Vševědu pro tři zlaté vlasy.“ „Aj, aj, na takového posla tu dávno čekáme. To tě hned musím dovést k našemu panu králi.“ Když tam přišli, řekl král: „Slyším, že jdeš s poselstvím k dědu Vševědu. Měli jsme tu jabloň a ta nesla mladicí jablka. Když někdo jedno snědl, třeba nad hrobem, omládl zas a byl jako jinoch. Ale dvacet let nenese jabloň ovoce žádného. Slíbíš-li mi, že se děda Vševěda zeptáš, je-li nám jaká pomoc, odměním se ti královsky.“ Plaváček slíbil a král ho milostivě propustil.5 5 Erben, K. J.: Zlatá kniha pohádek. Fragment, Praha 2009, s. 42.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184454
Kořeny, Yvetta Hánlová (kresba, 42 x 29,7 cm)
Odpověď se Plaváčkovi dostane prostřednictvím matky děda Vševěda, která je v příběhu zároveň Plaváčkovou sudičkou. Plaváčkovi slíbí, že se děda Vševěda na uzdravení jabloně zeptá. Když stařeček (děd Vševěd, pozn. aut.) usnul, vytrhla mu babička (Plaváčkova sudička a matka Vševěda, pozn. aut.) druhý zlatý vlas a hodila ho na zem. „Což zase máš, matko?“ „Nic, synáčku, nic! Zdálo se mi o jednom městě, měli tam jabloň, nesla mladicí jablka; když někdo zestárnul a jedno snědl, omládl zas. Ale teď dvacet let nenese jabloň ovoce žádného. Je-li jaká pomoc?“ „Snadná pomoc,“ řekl děd Vševěd. „Pod jabloní leží had, užírá jí síly. Ať hada zabijí a jabloň přesadí. Ponese zas ovoce jako prve.“6
6 Tamtéž, s. 45.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184454
Plaváček se vydal na zpáteční cestu. Když přišel do toho druhého města, ptal se ho zase král, jakou jim nese novinu. „Dobrou,“ řekl Plaváček. „Dejte jabloň vykopat a hada, co najdete pod kořeny, zabijte. Potom jabloň zase vsaďte a ponese vám ovoce jako dřív.“ Král to dal hned udělat a jabloň za noc oděla se květem, jako by ji růžemi obsypal. Král měl velikou radost a daroval Plaváčkovi dvanáct koní vraných jako havrani a na ně tolik bohatství, co mohli unést.7 Zabití hada (symbol země – přemýšlení/starostlivosti) znamená vystoupení z věčného a sžírajícího rozebírání životních situací. Znovuzasazení jabloně představuje uzdravující obraz této emoce, květy jabloně a bohatství, které Plaváček dostal, představují štěstí, kterého se Plaváčkovi dostalo, když našel východisko ze svého dětského pocitu. Obraz zdravého stromu, který je pevně usazen v zemi, je obrazem stromu života. Je v něm ukryto tajemství spojení ženského (jinového) a mužského (jangového) prvku. Levá strana, kde jsou uloženy hlavní orgány okruhu sleziny, představuje ženu, matku, Matku Zemi, která se stará, živí a ze které se tvoří nový život. Pravá strana, kde jsou uloženy hlavní orgány okruhu jater, představuje otce, Otce Nebes, který rozhoduje, dobývá, je akční, tvořivý. Spojením těchto dvou stran vzniká nový život, jedná se o spojení prvku země, tedy sleziny a dřeva, tedy jater. Jak již bylo řečeno, s prvkem země je spojen důležitý symbol hada, který je předurčen k tomu, aby se plazil po zemi, aby ji neopustil. Avšak každý člověk, který touží po větším poznání sebe sama i okolního světa, by měl hada vyzdvihnout, to znamená nechat ho, aby vylezl po kmeni do koruny stromů. A přesně to má v indické tradici za pomoci různých cvičení udělat jogín, když má probudit svoji kundaliní. Tato síla „sedí“ u kořene páteře někde v oblasti hráze (v indické tradici první čakry) a pomyslný had je zde podle tradice stočen do tří a půl otoček. Znamená to, že had se má probudit a vystoupit páteří až do hlavy a temenem hlavy ven. Zatímco do oblasti hráze je zasazen prvek ženy (země), do oblasti nad temeno hlavy (v indické tradici sedmé čakry) je zasazen prvek muže (nebe, koruna, koruna stromu). 7 Tamtéž, s. 46.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184454