jiného než mě neustále, xkrát šukat a šukat a mezitím mě hladit po bříšku a říkat mi, jak nádherný mám bříško, který vlastně vůbec nemám. Já, nechápajíc sama sebe, usínala jsem spokojeně, padajíc nad ránem únavou v Jesusově objetí a přemýšlela napůl dotčeně, co se to se mnou podivného děje, že nemám chuť tohoto Marťana jako všechny ostatní okamžitě po sexu vydeletovat ze svého pokoje. Perličkou silvestrovské noci bylo, když nad ránem bušil na dveře Marťan IT, který se stal neplánovaně bezdomovcem, protože Jesus se odklidil na můj pokoj i s jeho klíči od pokoje. Marťan Jesus mu rozespale v trenkách otevřel, Marťan IT uzřel mě, vykukující zpod peřiny, já se zmohla tak maximálně na to, že jsem mu s přiblblým úsměvem zamávala, a Marťan IT šel na druhý den na procházku s mojí kamarádkou, s níž chodí dodnes ;-) Marťan Jesus za Marťanem IT zabouchl dveře a narcisticky, sebevědomě se šklebě, povyprávěl mi, jak do mého potenciálního přítele celý večer hustil, že jsem naprosto pošahaná a jebnutá a že by s takovou holkou nikdy nechodil, a hladě mě po vlasech, uzavřel to větou: „Sem musel! Sem na tebe naházel všechnu možnou špínu, abych ho odradil. Bych nepřežil, kdybys s ním chodila.“ Já mu řekla s úsměvem, že je „mrdka“, Jesus se spokojeně ušklíbnul, bo věděl, že je to nejlepší lichotka, jaké jsem schopna, a oba jsme usli. Ráno alkohol postupně vyprchával, ze mě se stával postupně opět znejistělý bobr a z Marťana Jesuse na mém pokoji pro mě zneklidňující prvek. Marťan Jesus, sleduje mé postupné sunutí se směrem na parapet okna, mi dal pusu a citlivě vyklidil prostor. Já, následně zmatená z nečekaných emocí, provedla jsem opět sáhodlouhou (opět zcela scestnou) analýzu a došla k závěru, že sotva jsem si čerstvě uvědomila, že vážně nikdy neskončím s Osudovým v pralese, už se zase řítím do něčeho dalšího. A já chtěla žít v tom pralese! A když nebudu v pralese, tak nebudu nikdy s nikým nikde a s Marťanama budu jenom spát! S nikým chodit nebudu a s Marťanem Jesusem taky ne! A basta! A tak jsem dělala dva týdny mrtvého brouka a poté dostala od Marťana Jesuse výhružnou SMS, ať se mu okamžitě přestanu vyhýbat a ať okamžitě přijdu do baru, že se mnou chce mluvit! Já si řekla: „A kurva!“ a pokorně, se skloněnou hlavou a tušením nepříjemného hovoru, přicupitala jsem za ním a chcípajíc pod jeho pronikavým pohledem blekotala jsem své pomatené teorie (které zpravidla nechápu ani já), proč s ním nemůžu být. Marťan si mě vyslechl, načež mě suše utřel hláškou: „Už se mnou nikdy nespi. I muži mají city!“ Já, zalapav po dechu, odporoučela jsem se zmateně pryč a mohla sama sobě opět bez výčitek vzkázat, že jsem kráva. A ta mrdka manipulativní mě od té doby ignorovala. A mně to vadilo. Vztekle jsem sledovala, jak mi nevěnuje ani jediný pohled. Málem jsem vyskočila z kůže, jakmile si k němu přisedla jiná bobřice, bo byl přeci můj! A já přeci jeho! Jednoho večera jsem si opatrně, jakoby nic přisedla k němu. Marťan Jesus mi jakoby nic začal ukazovat škrábance na ruce, přičemž vyklidněně prohodil, že zkoušel, zda to bude bolet, až se podřeže. Mě málem mrdlo! S vykulenýma očima jsem na něho vyhrkla, že přitahuju samé sebevrahy, a Marťan Jesus v klídku zahlásil: „Nee, ty sebevrahy nepřitahuješ. Oni jsou vždy v pohodě a po tom, co ty projdeš jejich životy, se chtějí vraždit.“ Já zkameněle vytřeštila oči ještě víc a ten blbeček se v tu chvíli začal tlemit, že si ze mě dělal srandu a že jsem nahodila suprzděšenej výraz. Podrbal mě ve vlasech, řekl, že jsem pako, já se zatvářila jako dement, Jesus se mohl rozplynout nad mou zdementnělou roztomilostí, já opatrně, otlapkávajíc mu ruku, sondovala, zda ty škrábance opravdu nejsou projevem nějakých emo genů, Jesus mě vytlemeně uklidnil, že sebou jen šmejknul o zeď. A tak jsem mu tentokrát jednoduše a na rovinu vysvětlila, že mám poněkud srdce na sračku, a proto se nechci pouštět do žádného vztahu. Marťan Jesus mi řekl, že v pohodě, že on má fobii na vztahy a stejně po třech
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184348
měsících vždy zdrhne, a tak oba, uklidněni, že spolu jako že nechodíme, začali jsme spolu chodit. Marťan Jesus mi pomáhal po zavíračce v baru umývat popelníky. Nosil mi lentilky a nechápal, když jsem je rozpačitě svírala v ruce a ptala se ho, jestli to je nějaká léčka. Spávali jsme na studovně, souložili na zemi, na stole, na okně, a pak sedávali v okně, kouřili cigarety, popíjeli víno a povídali do ranních hodin. Marťan Jesus s oblibou zkoumal každý kousek mého těla a, hladě jím zbožňováný dolíček mezi mými klíčními kostmi, vymýšlel, jak by mě chtěl malovat, a vždy jsem z toho vyšla poněkud zcela nahá. Já zbožňovala Jesusovy oči a fascinovaně mu do nich zírala a nasraně sledovala, že má delší řasy než já. Marťan Jesus mi kupoval energy drinky, protože věděl, že budu při spatření tohoto nápoje radostně poskakovat. Já Marťanovi Jesusovi kupovala taky energy drinky, a to i přestože jsem věděla, že při jejich spatření poskakovat nebude, protože je normální. Já Marťanovi Jesusovi začala vařit. Marťan Jesus spokojeně papal pod mým pozorným dohledem, čekujícím každý náznak nechuti, aby mě vzápětí pochválil, jaká jsem berunka šikovná, já se spokojeně usmála a práskla na sebe, že je to ze sáčku. Marťan Jesus miloval umění, já milovala, když mu zářily oči nad obrazem, který ho zaujal a v kterém jsem já zpravidla viděla jen podivné fleky. Marťan Jesus mi vyprávěl o malířích, já jemu o filozofii. Marťan Jesus vyprávěl zpravidla pět minut, já zpravidla pět hodin. Marťan Jesus mě vždy, když jsem před spaním začala řešit celý svět a zavánělo to pětihodinovou úvahou, pohladil po vlasech a řekl: „Pšt, pšt, pšt, berunko, spinkej.“ Utíral mi trpělivě slzy, když jsem čas od času po pár vodkách ještě vytrvale brečela jako krokodýl kvůli Osudovému. Nechal mě čachtat nožkama v kalužinách, bo věděl, že občas mám nevysvětlitelnou chuť cítit na těle vodu. Jedné noci se dokonce nechal přemluvit a cáchal nožkama v kalužině se mnou, abychom ráno zjistili, že ona kalužina je za světla spíš dost nechutný bahno. Měl rád moje plyšáky a trpělivě rozdejchával, když mi jeblo a začala jsem ho terorizovat s nálety mé oblíbené plyšové Matrix želvy. Toleroval, že nesmí naznačit nic závazného či emocemi zavánějícího, jinak okamžitě zdrhnu. Já mu stále hlásila, že spolu nechodíme, Marťan Jesus vždy s úsměvem odpověděl: „Jistěže ne,“ protože věděl, že se jen uklidňuju a že večer mu napíšu SMS, v níž budu nenápadně sondovat, jestli mě má rád, a já věděla, že on mi odepíše: „Berunko moje, jistěže tě mám rád. Neříkám ti to jen proto, aby ses nelekla :-)“ A tak jsem po dlouhé době zase zažívala vášeň. A tak jsem si po dlouhé době zase nepřipadala vedle týpka osaměle. A tak jsem po dlouhé době zase měla pocit, že někdo přemýšlí stejně jako já a že není třeba ani mluvit a oba víme. A pak jsme si jednoho večera, sedíce na balkoně, uvědomili, že už dávno neříkám, že spolu nechodíme. A že už uběhl rok a půl od doby, kdy jsme se potkali, potulujíce se zmateně v onom baru ztracených duší a že za tu dobu se stala spousta věcí a že jsme je všechny přežili. A tehdy nám došlo, že už jsme někde jinde, a s úsměvem jsme vzpomínali na naše noci na studovně, popíjení vína v okně, stěhování pryč z kolejí, společné stavění skříně, montování postele, první noc na bytě ve vaně s šampáněm, na to jak mi Marťan Jesus k narozeninám koupil vytoužené houpací křeslo, na to, jak jsme se koupali v noci nazí v přehradě, milovali se ve stanu, nasávali atmosféru festivalu, natírali v montérkách prkna na baráku jeho mamky, přežili vykrmovací útok mojí mamky a hlavně na to, jak jsme při sobě vždy stáli v obdobích dobrých i zlých. A já najednou zjistila, že jiného Marťana už nikdy nechci. A tak jsme si s Marťanem Jesusem uloupili srdce.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184348