Č E S K O S L O V E N S K É TA N K O V É S Í LY 1 9 4 5 – 1 9 9 2
s podpůrnými útvary, uvolnit desítky posádek a objektů, stáhnout z nich svůj materiál i vojáky a přemístit je do nových, obvykle velmi vzdálených dislokačních míst. Tento rozsáhlý přesun postihl 5000 vojáků z povolání, 24 000 vojáků základní služby, 900 občanských zaměstnanců a znamenal přemístění 1200 tanků a 700 OT. To, že se tyto změny neblaze odrazily na plánovaném budování armády a bojové morálce jejích příslušníku, je nasnadě. Zvláště posádky VVO na Slovensku musely absorbovat kvanta vojáků a techniky, na jejichž umístění chyběly ubytovací a skladové kapacity. Z kolébky předválečné útočné vozby i československého tankového vojska – Milovic (Mladé) – a dalších posádek v Čechách se musela vystěhovat 13. td, která své nové velitelství získala v Topol’čanech a s prešovskou 14. td si vyměnila některé své útvary. Její 103. tp po přesunu do Humenného vešel do stavu 14. td, 15. tp se přemístil do Martina a 13. tp zůstal v Čáslavi v podřízenosti 4. td. Ta pak předala svůj 60. tp 14. td a přesunula jej do Kežmaroku. Původní 10. a 64. tp 14. td zůstaly ve svých posádkách, ale nově podléhaly 13. td. V průběhu let 1958–1968 prošla hlavní úderná síla ČSLA, tvořená vševojskovými divizemi, velkým organizačním a kvalitativním vývojem, který však oproti původním předpokladům nedosáhl vytčených cílů. Výkon národního hospodářství ani dané lidské zdroje nemohly objektivně pokrýt přemrštěné požadavky, které přicházely zvláště z Moskvy. Pokus Československa o demokratizaci socialistického systému v roce 1968 nakonec využili sovětští maršálové k vysunutí svých vojsk s 1200 tanky do prostoru, o který dlouho ze strategických důvodů usilovali. ČSLA tak do budoucna již nemusela horečně posilovat a její vybavení obrněnými vozidly se postupně zkvalitňovalo.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184170
4/II Československé nápady vylepšují sovětské vzory; vývoj obrněné techniky v 60. letech Neustále rostoucí podíl tankových a motostřeleckých svazků v rámci pozemních sil ČSLA, datovaný od podzimní reorganizace v roce 1958, se odrazil také v rozšíření vývojové činnosti směrem ke zdokonalování licenčně vyráběné techniky a rovněž k vytvoření nových domácích konstrukcí. Některé vývojové úkoly z 50. let dospěly ke svému zdárnému dokončení, jiné byly zastaveny v různé fázi rozpracovanosti a v průběhu 60. let se řešila řada úkolů nových, vyplývajících ze zkušeností s tehdy zavedenými typy obrněných vozidel, přičemž většina z nich se dočkala uplatnění ve výrobě až v následujícím desetiletí.
Základem pro vývoj různých tankových aplikací se stal bojový tank T-55A.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184170
Č E S K O S L O V E N S K É TA N K O V É S Í LY 1 9 4 5 – 1 9 9 2
Bojové tanky jako hlavní výzbroj vševojskových divizí sice pocházely ze sovětských konstrukčních kanceláří, ale při realizaci jejich výroby v Československu se využívalo některých zde vyvinutých vylepšení, velkým úspěchem byla např. modernizace typu T-54A na úroveň T-55A. Rovněž vyprošťovací a mostní aplikace T-55A na základě sovětských vzorů získaly díky místnímu vývoji lepší provozní charakteristiky. V oboru obrněných transportérů TOPAS a SKOT připravila ještě ve stadiu jejich vývoje současně zpracovávaná rozsáhlá studie jednotného transportéru JETRA ve druhé polovině 60. let československý průmysl na výrobu nového druhu obrněnce – bojového vozidla pěchoty. V té době také vznikaly domácí konstrukce samohybných dělostřeleckých systémů na opancéřovaných kolových podvozcích. Vývojové úkoly v oboru obrněných vozidel na popud Technické správy MNO, od roku 1954 nástupce VTÚ, obvykle řešilo Vývojové a dokumentační oddělení výrobního závodu Turčianských strojární (TS), dříve ZVJS v Martině, které se budovalo od roku 1958 do roku 1963, kdy zaměstnávalo 120 konstruktérů a bylo schopno provádět širokou škálu k tomu potřebných prací. Obvykle úzce specializované úkoly řešilo ve spolupráci s výrobními podniky a výzkumnými ústavy po celé republice. Po schválení projektu, výrobě prototypů a závodních zkouškách nastala fáze vojskových testů v péči Vojenského výzkumného zkušebního střediska 020 (VZS 020) v Doksech, které vzniklo v roce 1960 reorganizací dosavadního Vědeckovýzkumného tankového polygonu. To se v roce 1962 přestěhovalo z místního zámku do nového areálu s řadou pracovišť pro ověřování agregátů, pancířů a materiálů, vylepšování provozu bojové techniky a zvláště pak provádění jízdních zkoušek. VZS 020 se vedle práce na zavádění nových bojových vozidel do výzbroje v návaznosti na vývoj ve výrobních závodech podílelo i na vlastních výzkumných úkolech. Konstrukční, později Vývojové a dokumentační oddělení v Martině řešilo jako svůj první tankový úkol od roku 1957 přestavbu T-34/85 na jeřábovou aplikaci JT-34. Ke zdárnému konci ji dovedlo v roce 1961, kdy byl v březnu zaveden do výzbroje. Mostní tank MT-34, zavedený v prosinci 1958, a vyprošťovací tank VT-34, které se vyvíjely ještě v Praze v ČKD Sokolovo, zde našly své následovníky, stavěné na základě bojového tanku T-55A, i když původně jejich projekty počítaly s využitím typu T-54A, vyráběného v Martině od roku 1957. Vývoj mostního tanku pod krycím označením MOTÁK s využitím tanku T-34/85 se táhl velmi dlouho, a tak byl v roce 1957 zahájen pod stejným označením vývoj tanku na bázi T-54. Již o rok později jej ale zastavili a dokončili původní provedení označené MT-34. Teprve v roce 1960 byl mostní tank na základě T-54 opět zařazen do plánu společného vývoje jak v Československu, tak i Polsku a NDR, přičemž při ovládání sklápěcího mostu se měla použít hydraulika. V Martině začaly práce na projektu v roce 1961 a vzhledem k přechodu na výrobu typu T-55 označení změnili na MOTÁK-55. Jelikož však ještě nebyly k dispozici podvozky T-55, použili ve výzkumné fázi úkolu, která končila v prosinci 1963, k ověření některých již hotových částí konstrukce dva funkční vzorky FV I a FV II na bázi T-54A. Konečný projekt MT-55 posoudila technická rada TAS a VŽV 13. července 1964, a teprve poté se smontoval prototyp, který v průběhu druhé poloviny roku 1966 prošel řadou zkoušek a přestaveb vyvolaných nedostatky konstrukce. Mezitím bylo rozhodnuto použít pro sériovou výrobu jako základ tank T-55A, vybavený protiradiační ochranou vrstvou, a mostní tank dostal označení MT-55A. Německá demokratická republika, která si vyráběla svoje mostové zařízení samostatně, dostala jeden podvozek MT-55A pro prototyp již v roce 1966 a o rok později šest
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184170