ho dne se s ní jeden z jejích zákazníků nepohodl; ne vím, kvůli čemu. Vzal ji a Maxe ven do močálů a za střelil ji, ale z nějakého důvodu Maxe ušetřil. Byly mu čtyři, možná pět let.“ Cé Cé se ani nehnula a její srdce plakalo pro Maxe. „Já a pár mých společníků jsme byli nedaleko kvů li nějaké práci.“ Pravděpodobně jste se sami zbavovali nějakého těla, pomyslela si. „Narazili jsme na tohoto chlapce a jeho mrtvou mámu. Nevím, jak dlouho tam byl – možná dva nebo tři týdny. Víte, nebyl dost silný na to, aby ji odtáhl, ale neměl to srdce nechat ji tam samotnou. A tak zůstal s ní, aby ji nesežrali dravci. Pouhé dítě, samotné tam venku na tom ponurém, nebezpečném místě. Před stavte si to, detektive.“ V očích se jí zatřpytily slzy. „Nejdřív jsme si všimli toho zápachu. Nevím, jak to mohl přežít. Byl napůl šílený strachy a zármutkem, bylo mu zle ze špatné vody, byl vyhladovělý, poškrába ný od kdovíčeho, co musel zahnat, aby ochránil svou matku. Bylo to špinavé, vyděšené děcko – ta nejhrozivější bytost, jakou jsem kdy viděl. Vrhl se na nás dřív, než jsme si stačili všimnout, že tam někdo je. Moji společní ci ho chtěli okamžitě sejmout, ale na tom chlapci a jeho neohrožených ochranitelských instinktech něco bylo.“ Jimmy zakroutil hlavou, jako by ho to stále udivo valo. „Natáhl jsem k němu ruku. Řekl jsem mu, aby šel se mnou. Že dohlédnu na to, aby bylo postaráno o jeho matku, že se postarám o něj a ochráním ho. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184131
Když mě chytil za ruku, dal mi všechno, čím byl, a všechno, čím bude. Vzal jsem ho s sebou domů, do hlédl na to, aby byla jeho máma řádně pohřbena, na krmil ho, oblékl, dal mu vzdělání a miloval ho, jako by byl můj vlastní.“ „A udělal z něj zabijáka.“ „Ach, detektive, s tím nemám nic společného. Ty hrůzy, které zažil, aby tam venku v močálech přežil, v něm probudily zuřivost a vděčnost. To je mocná kombinace. Kdybych mu řekl: ,Chci tvou pravou paži‘, bez zaváhání by si ji utrhl a odpověděl by: ,Rád to pro tebe udělám, Jimmy‘.“ „A když mu odepnete vodítko a nakážete: ,Zabij‘, také to pro vás udělá.“ Legere neodpověděl. „Poslal jste ho zabít Vantoura?“ „Ne.“ „A udělal by to, kdybyste ho o to požádal?“ „Nepochybně.“ „Gautreaux a Surette?“ „Ne. Max je velmi cenný prostředek. Nikdy bych ho lehkomyslně nevystavoval nebezpečí.“ „To je od vás tak láskyplné.“ „Posmívejte se mi, jestli chcete, slečno Caissieová, ale pravda je, že Max má jednoho pána: mě. Je jedno, jak jste krásná, okouzlující a přitažlivá, Max si vás ne vybere. Rozumím mu. Chráním ho před světem, který by nebyl tak shovívavý k tomu, čím je, a ne svou vlastní chybou. Chtěl jsem, abyste to věděla a ušetřila si něja ké budoucí zármutky.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184131
„Jak ohleduplné, že myslíte na mé city, ale nemusí te si dělat starost. To, co je mezi mnou a Maxem, je pracovní. Pokud si pro něj přijdu, bude to proto, abych ho odtáhla do vězení, ne do své postele. A když se roz hodnu, že ho chci z nějakého jiného důvodu…“ Od mlčela se pro efekt. „Nebudete mi stát v cestě.“ Jimmy se chladně zasmál. „Jste si sama sebou velmi jistá, že, má drahá?“ Pak se jeho úsměv vytratil. „Hra jete velmi nebezpečnou hru – která jemu ublíží a vás zničí.“ „Díky za varování.“ Nakoukla mu přes rameno a ve dveřích uviděla Maxe. Převlékl se do drahého tmavého obleku a záři vě bílé košile. A jasně červených tenisek. Na okamžik byl jeho pohled stejně obnažený jako jeho čistě ohole ná tvář. Pak se mu na tváři rozhostil lhostejný výraz. „Do provodím detektiva Caissieovou k autu.“ Jimmy Legere na ni kývl. „Bylo mi potěšením, de tektive.“ „Těším se, až vás navštívím ve vězení.“ Zatímco šel Max mlčky vedle ní, Cé Cé uvažovala, kolik z jejich rozhovoru slyšel. Obočí měl spojené do působivé linky a do jeho pevně zatnuté čelisti by moh la tlouct kladivem. Zřídkakdy viděla v jeho tváři něja ké emoce. „Maxi –“ „Neměla jste sem chodit a pronášet taková smělá tvrzení, když je nemáte podložená.“ Byl rozzlobený. Snažila se to zlehčit. „Jen jsem se ho snažila vyprovokovat.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184131