98 Stefanovy deníky
která byla nacpaná těsně na sobě. Některá byla obsaze ná, i když byl den. Na druhém konci místnosti jsem uvi děl dívku, jež se zmítala, jako kdyby měla velké bolesti. Tvář měla zakrytou rukama a vydávala hluboký hrdelní zvuk. „Co se jí stalo?“ chtěl vědět Damon. „Mívá zlé sny. S nikým se nebaví. Čekáme, až přijde doktor a podívá se, co s ní je.“ Sestra Benedicta si ztěžka oddechla. V té chvíli se otevřely dveře na opačné straně míst nosti a dovnitř vešla Cora následovaná sestrou Agathou. Cora si oblékla stejné beztvaré šedivé roucho dlouhé až na zem, jež nosila ostatní děvčata. Vlasy měla přikryté ošumělým šedivým čepečkem. Oči se jí rozšířily stra chem. I na tu vzdálenost jsem poznal, že to nehraje. „To je všechno. Jste spokojení s naším vybavením?“ zeptala se sestra Benedicta. Nenápadně jsem se podíval na Coru, která přikývla a pokusila se vypadat sebevědomě. „Ano,“ odpověděl jsem. Doufal jsem, že toho nebudu litovat. „Dobrá.“ Tvář sestry Benedicty se roztáhla do široké ho úsměvu. „Buďte tak laskaví a pojďte se mnou dolů, abychom si upřesnili vše ohledně vašeho daru.“ „Prosím,“ požádal jsem. „Než odejdeme, chtěl bych se rozloučit s Cordelií. Rád bych jí řekl pár povzbudivých
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184129
Úkryt 99
slov, pokud to je v pořádku, madam… chtěl jsem říct, sestro,“ opravil jsem se. „Samozřejmě,“ souhlasila sestra Benedicta. Přešel jsem místnost. Byl jsem vděčný, že sestra Agatha po chopila narážku a o pár kroků odstoupila. Damon zatím rozptyloval sestry dotazy. Zajímal se, kdy byl útulek za ložený. „Coro,“ oslovil jsem ji. Ujistil jsem se, že stojím dost daleko a náš rozhovor nevzbudí v sestrách podezření. Prohlížel jsem si její nové oblečení a můj zrak dopadl na holé hrdlo. „Kde je tvůj přívěsek?“ zeptal jsem se naléhavě. „Přinutily mě sundat si ho, ale mám ho v kapse.“ Ne jistě se na mě usmála. „Nedělej si starosti, budu v pořád ku. Umím se o sebe postarat. Tyhle sestry se zdají dost ostré, ale není to nic ve srovnání s těmi, co nás učily v církevní škole v Irsku,“ snažila se rozptýlit moje obavy. Byla statečná, ale to neznamená, že musíme být leh komyslní. „Jestli toho někdy bude moc nebo to bude ne bezpečné… můžeme dostat Samuela jinak. Můžeme –“ „Já budu v pořádku. Teď nemáme moc času. Sejdeme se naproti bráně zítra ráno přesně v šest třicet. Všechny dívky chodí na ranní mši, která začíná v sedm hodin. Já se pokusím vyklouznout.“ V tom okamžiku jsem zaslechl naléhavé klapání ko rálků na růženci, jež se přibližovalo. Otočil jsem se.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184129
100 Stefanovy deníky
„Skončili jste?“ zeptala se sestra Agatha a povytáhla jedno tmavé obočí. Damon šel hned za ní. „Ano,“ odpověděl jsem. Damon si odkašlal. „Brzy se vrátíme. A nezapomeňte, náš první šek jste už obdrželi,“ řekl Damon a propíchl sestru očima. Sestra Benedicta přikývla a odvedla nás z místnosti. Sešli jsme dolů po schodech a vyšli ven. „O Cordelii se dobře postaráme,“ prohlásila sestra Benedicta, vyšla s námi ven a zavřela za námi dveře. „Pozvání na dobročinný večírek samozřejmě platí. Vím, že svět obchodu je bezbožný, ale dobré skutky nás spoju jí. Umím si představit, že za tak pěknou sumičku na šeku vám pan Mortimer bude chtít osobně poděkovat.“ „Souhlasím, a bude-li se to hodit, velmi rádi se s ním setkáme,“ poznamenal Damon. V jeho tónu bylo tolik ironie, že jsem se na něj varovně podíval. Vzduch byl chladný a obloha plná velkých černých dešťových mra ků. Na kabát mi dopadlo pár kapek. Podíval jsem se na horu a pokusil se odhadnout, kdy se rozprší. Doufal jsem jen, že bouřka nás nechce varovat před příštími událostmi.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184129