Max pokrčil rameny. „Nevěděl jsem, že budu potřebovat alibi, jinak bych ty dva vyrušil. Možná bych si mohl najmout Karen Crawfordovou a její zpravodajský tým na plný úvazek, aby mě všude pronásledovali a zdokumentovali, kde jsem… a kde nejsem. Zdá se, že ji baví informovat veřejnost o mém soukromém životě.“ Babineau na to nijak nezareagoval. „Takže jste odešel ze hřbitova a pak co?“ „Čekal jsem v Charlottině autě, až jí skončí služba. Jeli jsme do jejího bytu. Právě jsme se bavili o tom, co si dáme k večeři, když jste zavolal.“ „Máte na mysli detektiva Charlotte Caissieovou?“ „To přece víte.“ „A detektiv Caissieová s vámi byla taky té noci, co byla zabita Sandra Cummingsová?“ „Ne tak úplně.“ Cé Cé se musela držet, aby při tom klidném doznání nevyhrkla: Maxi, co to děláš? „Odešel jsem od ní asi na hodinu a půl.“ „V kolik to bylo hodin?“ „Asi od jedné do půl třetí.“ K sakru, Maxi. Nedělej to! „A kde jste byl během této doby, kdy byla zavražděna a znásilněna Sandra Cummingsová?“ „Byla to krásná noc. Šel jsem trochu na vzduch.“ „Šel jste do města?“ „Pěšky? Je to dvacet minut autem, detektive, a já neřídím. Mohu vám poskytnout bezpečnostní záznamy z kamer z toho večera, na kterých uvidíte, že pozemek neopustilo žádné vozidlo.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184118
„To udělejte. A proč se dělíte o informace o své malé noční procházce až teď, a ne v době, kdy jste byl poprvé vyslýchán?“ „Výpadek paměti, řekl bych. Jakmile se mi to připomnělo, chtěl jsem se ujistit, že jsem neřekl nic v rozporu s potenciální výpovědí detektiva Caissieové.“ Teď k ní zvedl oči a jeho pohled byl chladný a bezcitný. „Protože ji tolik miluji.“ Zatnula zuby, aby se jí netřásla brada. Proč si pro svá vyznání vybírá ty naprosto nejhorší časy? Babineau také zatínal zuby. Ucedil: „Svědkové říkali, že jste před Svatým Bartolomějem mluvil s nějakým mužem a že tam jste přišel k té krvi na košili. Nechcete mi o tom něco říct, Maxi?“ „Není moc co říct. Byl to cizí člověk. Zavolal na mě, aby se mě zeptal na pár věcí. Myslel si, že mě zná, ale mýlil se. Ta krev na mé košili je moje. Tekla mi krev z nosu.“ „To si prověříme.“ „Jistě.“ „Čeho jste chtěl dosáhnout tímto brutálním útokem na Vivian Goodmanovou?“ Max přerušil D’Marcovu námitku a klidně odpověděl: „Tu ženu jsem neznal. Nikdy jsem se s ní nesetkal, neviděl ji ani neslyšel její jméno, dokud jste mi neukázal tyto fotografie.“ „Nevěděl jste, že pracuje pro Simona Cummingse?“ „Proč bych měl?“ „Protože zabití jeho dcery a PR manažerky by u něj mohlo povzbudit tu věrnost, kterou máte tak rád. Je to součást obchodní nabídky, již jste pro něj připravo99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184118
val? Přiměly ho hrozby naslouchat tomu, co jste měl na srdci?“ „Nikdy jsem s tím mužem ani nemluvil. Nemám o něj žádný osobní zájem, ani o jeho rodinu, jeho zaměstnance nebo o jeho kampaň.“ „Tak proč,“ promluvila najednou Cé Cé, „jsi před pár měsíci přišel za jeho ženou a vyhrožoval jí?“ Jak Max, tak Alain na ni překvapeně pohlédli. Max se vzpamatoval jako první. „Nikdy jsem paní Cummingsové nevyhrožoval.“ „Popíráš, že jsi s ní mluvil na charitativní akci, kterou jsi navštívil s Jimmym Legerem?“ „Ne, detektive, to nepopírám.“ D’Marco se začal naklánět k Maxovi, ale ten ho posunkem odehnal. „Blahopřál jsem jí k jejím dcerám. Obě měly proslov na benefiční akci a udělaly na mě dojem. Jen jsem udělal poznámku o tom, že je nebezpečné stavět děti do tak kontroverzní situace.“ „Vyhrožoval jsi jejím dětem.“ „Ne. Nevyhrožoval. Jen jsem si myslel, že ona a její manžel by měli být opatrnější. Cummings si nadělal spoustu nebezpečných nepřátel.“ „Z nichž jedním byl váš šéf.“ „Ano.“ „Řekl vám Jimmy, abyste ji vystrašil zmínkou, že by se její dcery mohly stát terčem nějakého ná silí?“ Jeho hlas nepatrně ochladl. „Ne. Neřekl. Nezastrašuji ženy a neohrožuji děti. Ale připadalo mi od ní dost naivní, když si neuvědomuje, že jsou tu jiní, kdo by nemuseli být tak počestní.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184118