11. DATUM: 31. března ČAS: 11.30 Musel jsem odejít z práce a jít se na ni domů podívat. Ležela na podlaze v kaluži vlastních zvratků. Skoro se nehýbala. A měla divnou barvu – bledou a nazelenalou. To by nešlo. Zvedl jsem ji, dal jsem jí trochu vody a odtáhl ji do koupelny. Šeptem po prosila o sprchu, souhlasil jsem. Nejsem krutý. Nemohl jsem jí odepřít tu špetku důstojnosti. Dal jsem jí čistý chitón, aby se do něho potom převlékla, a ujistil jsem se, že se udrží na nohou. Potom jsem jí podal košík s toaletními potřebami a odešel z koupelny. Zamkl jsem ji tam a čekal venku, jako vždy. Když vyšla ven, pořád vypadala nezdravě. Měla obrovské skelné oči, pleť sice čistou, ale bílou jako křída. Zavedl jsem ji zpátky do jejího pokoje a dal jí tác s jídlem. Jedla bez od mlouvání. Za odměnu jsem vytřel mopem podlahu a vydezinfikoval míst nost, na postel jsem jí natáhl čisté prostěradlo a položil na něj nově vytiště nou kapitolu o Athéně. V takovém smradu ze zvratků by nikdo nevydržel. Něco zamumlala, znělo to jako poděkování a potom mě požádala, jestli by si mohla lehnout. Schoulila se do klubíčka jako dítě a tvrdě usnula. Když jsem odcházel z pokoje, slyšel jsem, jak volá svoji matku. A tehdy mi hlasy řekly, co mám udělat.
Nemocnice Mount Sinai 100th Street a Madison Avenue New York City Sloane si říkala, jestli bude setkání s rodiči Penny tak náročné, jako bylo to s Carole Alexanderovou, ze kterého právě odcházela. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184110
Vyšla z parkoviště na East 99th Street, a zamířila k Madison Avenue a Mount Sinai. V duchu si znovu přehrávala rozhovor s Cynthiinou matkou. Začal slovy „Kéž by našli moje dítě“ a končil „Záleží mi jen na tom, aby se Cynthia vrátila v pořádku domů“. Mezitím Sloane vyslechla příběh všestranné dívky, která milovala sport, četbu, svá kulturní studia a rodinu. V pokojíku v domě Alexanderových byla celá polička pohárů z plaveckých soutěží, které Cynthia vyhrála jak na střední, tak na vysoké škole. Byla tichá, ale měla silnou vůli a nikdy se nevzdávala. Občas se vídala s chlapci, ale žádný vážný vztah neměla. Při studiu a sportu na to neměla čas. Ale měla spoustu přátel a všechno to byly normální a zdravé vztahy. Carole jí vyprávěla, jak Cynthia tvrdě pracovala, protože chtěla být stále lepší. Ale jediný, s kým zuřivě zápolila, byla jen ona sama. Sloane tomu velmi dobře rozuměla. Když poslouchala Carole Alexanderovou, prožívala pocit déjà vu. Jako kdyby slyšela vyprávět vlastní matku o svých vlastních časech na střední a vysoké. Nebylo pochyb, že mezi Carole a Cynthií Alexanderovými bylo stejně silné pouto jako mezi Sloane a její matkou – pouto mezi matkou a dcerou, které je nepopsatelné a nepopiratelné. Sloane se smutně usmála. Tento týden měla tolik práce, že ani nestihla zavolat svým rodičům. Ale momentálně to bylo možná lepší. Její matka v ní uměla číst jako v otevřené knize i po telefonu a občas předvídala věci dřív, než se Sloane přihodily. Setkání s Derekem ji vy vedlo z míry, a protože se sama bránila si to připustit, nechtěla to rozebírat ani s matkou. Bude lépe, když zavolá na Floridu, až si sama ujasní své emoce. Když vcházela do atria fakultní nemocnice, z myšlenek ji vytrhl člen ochranky, který se zeptal, kam jde. Řekla mu jméno doktora Trumana a potom zamířila k výtahu. Přepnula myšlenky z Cynthiina případu na Pennyin. Od té doby, co ho Sloane viděla naposledy, doktor Ronald Truman hrozně zestárnul. Měla obavy, že k tomu velmi přispělo právě zmizení Penny. „Sloane.“ Hope Trumanová se zvedla z křesla a posunkem ruky ji vybídla, aby se posadila vedle ní. „Moc vám děkuji, že jste přišla sem. Ronald nemohl z nemocnice odejít a chtěl u našeho setkání taky být.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184110
„Samozřejmě.“ Sloane se zabořila do koženého křesla, které jí paní Trumanová přisunula, a počkala, dokud se s manželem také neusadili. Řekla Trumanovým, co nevěděli – o informacích, které získal Derek od Deanny, a také to, že ona bohužel nezná podrobnosti o plánu dalšího vyšetřování FBI. Nejdůležitější byl asi fakt, že před svým zmizením byla Penny v dobré náladě. „Takže víme skoro přesně, z kterého místa na kampusu Penny zmizela.“ Hope Trumanová se posadila zpříma, prsty křečovitě sevřela kabelku. Zaplavila ji nová vlna optimismu. „To jsou určitě informace, od kterých se dá odrazit v dalším pátrání.“ „Ano,“ souhlasila Sloane. „Ráno jsem mluvila se zvláštním agentem Derekem Parkerem. Na základě těchto nových informací rozjedou agenti FBI na kampusu vyšetřování.“ „Proč neznáme žádné detaily tohoto vyšetřování?“ chtěl vědět Ronald, než stihla pokračovat. „Koho budou vyšetřovat? A kdy?“ „To nevím.“ „To nevíte?“ Ronald se naklonil a v očích se mu zlostně zablesklo. „Jinými slovy, mlžení a utajování, specialita FBI.“ „Tak jsem to nechtěla říct, pane doktore.“ Sloane pečlivě volila slova. „FBI mi sice nechce prozradit procedurální detaily, ale to ještě neznamená, že nemají nějaký konkrétní plán. Jsem si jistá, že ano.“ „O tom, jestli vám mají prozradit detaily vyšetřování, nebude rozhodovat FBI, ale my. Najali jsme si vás.“ „Chápu vás, ale takhle to bohužel nefunguje.“ Sloane se musela kousnout do jazyka, aby to dál nerozvinula a neprozradila doktoru Trumanovi, jak ji Derek svým přístupem vytočil. Ocitla se v bizarní situaci. Derek vždycky býval ten kovboj, který se rozhodoval rychle a spontánně, pro kterého byl výsledek důležitější než všechny předpisy a zákony. Ona byla diplomat, který šel na všechno psychologicky a jednal podle pečlivě vypracovaného plánu. On neváhal udeřit. Ona byla krizová vyjednávačka. Nyní se jejich role totálně obrátily. A co hůř, musela reagovat s politickou korektností, aby nepodryla autoritu FBI. Což znamenalo, že musela Dereka obhajovat, i když náhle obrátil o sto osmdesát stupňů, a polknout hořký fakt, že to dělá jen proto, aby jí zkomplikoval život. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184110