„Říkej mi Tempeste,“ poručila mi. „S mými hosty se určitě už znáš.“ Doe Cooperovou bylo za řadou láhví sotva vidět. Vypadala popelavě, zjev ně jí nedělalo dobře dýchat kouř z Tempestiných cigaret. „Dobrý den, Noro,“ zaskřehotala a nejspíš měla co dělat, aby ovládla svou alergickou reakci. Měla zarudlé oči a na tvářích jí vyskakovaly skvrny. Po Tempestině levici stálo kolečkové křeslo babičky Cooperové, která též svírala v ruce prázdnou sklenku na šampaňské. „Ahoj, kobylko!“ Doe se chvatně zvedla. „Maminko,“ zasípala, „myslím, že je nejvyšší čas jít domů. Oliver bude mít starost.“ „Nesmysl, zlatíčko. Vždyť jsme sotva začaly. Nemám pravdu, Tempeste?“ „Jen běž, mami,“ pobídla ji Tempeste. „Právě se chystám dát rozhovor do novin. O své sbírce šperků. Sama.“ „Do prkýnka,“ ulevila si Alice Cooperová. „Už mi ani nedopřejete trochu zábavy.“ „No tak, buď hodná holka,“ tišila ji Tempeste, „a já tě zítra vezmu do měs ta a koupím ti kožich.“ „Lišku?“ „Jestli chceš lišku, matko, dostaneš lišku. Tady, dej si ještě jednu na ces tu,“ dolila jí Tempeste o sklenky šampaňské. „Lišku zbožňuju,“ svěřila se mi babička Cooperová. „Je tak sexy.“ Doe posbírala jejich balíčky a chopila se rukojetí na kolečkovém křesle své tchyně. Pak mi věnovala neskonale vděčný pohled ženy, která právě byla osvo bozena ze zajetí mimořádně nemilosrdnými únosci. „Ráda jsem vás viděla, No ro. Doufám, že se nezlobíte, že tak rychle utíkáme. Ale jsme tady už od desíti –“ „Nic se neděje, Doe,“ přijala jsem její omluvu. „Já to zvládnu.“ Doe mi poslala vzdušný polibek a vyjela s kolečkovým křeslem do recep ce tak rychle, až jsem se obávala, že babička Cooperová dostane závrať. Alice mi na rozloučenou pokynula svou skleničkou a začala si zpívat „Žlutou růži z Texasu“. Uvědomila jsem si, že jsem jim zapomněla kondolovat, ale Tempeste ja koukoli mou myšlenku na to, že bych se za nimi ještě vydala, utnula hned v počátku. Chytila mě za zápěstí se silou vyhladovělého orla bělohlavého. „Dáš si něco k pití? Garçon! Kde je ten zatracený číšník? Od chvíle, kdy jsem ho požádala, aby si sundal košili, se – Á, tady jsi. Tak, drahoušku, co si dáš?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184105
„Dala bych si šálek čaje,“ řekla jsem rozklepanému číšníkovi. „Bez cukru a bez citronu.“ „Přestaň s těmi nesmysly! Dones nám další šampaňské.“ Tempeste na číš níka mávla prázdnou láhví. „Nebo ne, počkej! Vezmeme si to nahoru. Tady je zatracená nuda! A přines nám víc skleniček, možná se nám povede ulovit ve výtahu někoho slibného.“ „Ano, madam,“ zakuňkal vyděšený mladík. Tempeste se vrávoravě postavila a vyplula z čajovny a její čínská róba za ní vlála jako závoj. Sjela jsem pohledem na stůl a všimla si, že Tempeste mezi prázdnými sklenicemi zapomněla svůj diář potažený hadí kůží. Vzala jsem ho a pospí chala za ní. „Tempeste!“ Tempeste se vrhla do výtahu a čtyřikrát zmáčkla tlačítko. „Takže,“ posunula si Tempeste brýle po nose, aby se na mě mohla podívat přes okraj obrouček. „Ty jsi vnučka Charlieho Blackbirda.“ „To ano. Tady máte diář.“ Tempeste ale mou nataženou ruku ignorovala. „Nebyl to zrovna můj typ, ale z postele bych ho nevykopla. Ani tvého okouzlujícího tatínka. Jsi moc hezká, cherie.“ „Děkuji.“ „Předpokládám, že jsi jedna z těch vdov?“ „Můj manžel zesnul před necelými dvěma lety.“ „No, já ti něco řeknu. Měla by ses co nejrychleji vrátit do hry. Mladá a sexy jsi jenom jednou. Užívej si, dokud to jde, jak vždycky říkám.“ Na takovou poznámku se nedalo důstojně reagovat. „Jsem ráda, že jste souhlasila poskytnout mi rozhovor o svých špercích,“ řekla jsem místo toho. „Jsem si jistá, že naši čtenáři budou nadšení.“ „Pro čtenáře cokoli! Tak se na ty moje cetky pojďme podívat!“ Pak mě bez dalších okolků zavedla kolem pobledlého recepčního do pre zidentského apartmá. Chvíli zápasila s klíčem, zjevně už na odemykání dob ře neviděla, takže jsem odemkla za ni. Jakmile byly dveře otevřené, pros mýkla se prudce kolem mě a začala vyprávět o předchozím hotelu, v němž bydlela, a kde personál dokázal uhodnout každé její přání, včetně „půlnoční masáže“! Tempeste odhodila sluneční brýle na stůl a zamířila přímo do ložnice, kde 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184105
to vypadalo, jako by její zavazadla explodovala na obří posteli a její okázalé svršky i spodní prádlo se povalovaly nejen po podlaze, ale i po kartounem potažených křeslech. Krbová římsa byla ale zcela prázdná, až na lesknoucí se stříbrnou skříňku, na niž mířilo jedno natočené stropní světlo. „Benita si nevšímej,“ mávla Tempeste rukou směrem ke skříňce, když si všimla, kam upírám pohled. „Ten už viděl všechno. Rád se dívá, jak se svlé kám, víš.“ „Ach,“ vzdychla jsem. Ve skříňce byl popel jejího prvního manžela. „Nechtěla by sis zkusit některé z mých negližé? Benito by byl za nějakou změnu určitě rád.“ Doufala jsem, že žertuje. Tempeste zvedla ze stolu dálkové ovládání, za pnula televizi a přepínala tak dlouho, dokud nenašla porno kanál. „Tak!“ prohlásila, když se místnost naplnila zvuky vzdechů a elektrické kytary. „Trochu hudby k navození atmosféry.“ Ztěžka jsem polkla. „A kde svoje šperky přechováváte?“ „Rovnou k věci, to se mi líbí! Tady, posaď se.“ Tempeste se po zádech skácela na postel. Její čínský župánek se rozevřel a odhalil stříbrný korzet od Versaceho protkaný červenou stuhou. Pak z haldy polštářů vytáhla tři cestovní kufříky od Louise Vuittona, vyvedené v rudé kůži. Sténání z televize nabralo na intenzitě. Radši jsem se nedívala. „Miluju svoje třpytítka!“ přitiskla si Tempeste jeden z kufříků k hrudi. „Skoro stejně, jako miluju publicitu! Pojď sem, udělej si pohodlí.“ „Vy si svoje šperky nedáváte do hotelového trezoru?“ „Na to kašlu,“ prohlásila Tempeste. „Kdybych je někam schovala, nemoh la bych si je pak užívat, no ne? Navíc, hotely jsou teď mnohem bezpečnější než kdy dřív, to mi věř. Já vím o hotelech všechno!“ Pak začala zápolit se zámkem na prvním kufříku. Sebrala jsem z postele štrasem zdobené džíny, abych si měla kam sednout. Pod nimi, přísahám, ležel safari klobouk. Složila jsem džíny a položila je na jeden z Tempestiných lodních kufrů. Nemohla jsem ale najít žádné místo, kam bych odložila safari klobouk, a tak jsem si ho dala na hlavu. „V hotelech trávím devadesát procent svého času,“ pokračovala Tempeste. „V hotelech nebo na okružních plavbách. Ty zbožňuju! Spousta alkoholu a tance, což jsou dvě z mých tří nejoblíbenějších věcí. Tak!“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184105