Zůstali stát u dvoumístného kočáru, vedle kterého postával kočí v livreji. Uklonil se a vyklopil schůdky. St. Cyres uchopil Prudence za ruku. „Pozor na koš!“ podotkl a pomohl mladé ženě nastoupit. „Musíme jej mít u sebe. Dozadu se nevejde, je tam deka, rybář ské udice a náčiní.“ Překročila objemný proutěný koš na podlaze a posadila se. „Udice a náčiní?“ „Říkal jsem si, že vás naučím rybařit,“ vysvětlil a nastoupil za ní. Doufám, že vám to nevadí? Nemohu vystát pomyšlení, že dívka z venkova neumí chytat ryby!“ „Nevadí mi to ani trochu! Rybaření a piknik, nádhera!“ Předklonila se a pohlédla na koš. Okamžitě si všimla monogra mu. „Fortnum a Mason? Úžasné!“ „To jsem rád.“ Podíval se na kočího. „Odvezte nás k úschov ně lodí do Greenbriaru, Halstone, buďte tak laskav.“ „Jak si přejete, sire.“ Kočí uvolnil brzdu, chopil se otěží a ko čár se dal do pohybu. „Čeká nás také plavba ve člunu?“ chtěla vědět. „Nic jiného nezbývá,“ vysvětlil. „Rozalindin rybník leží tro chu z ruky a nevede k němu žádná cesta, ale ústí do něj říčka. Mohl jsem objednat koně, ale nevěděl jsem, jestli umíte jezdit. Nevadil by vám člun?“ Prudence zaváhala. „Nevím. Nikdy jsem jím neplula.“ „Vůbec nikdy? Ani pramicí?“ Zavrtěla hlavou. „Nenašla jsem k tomu odvahu. Neumím ani plavat.“ „Já plavu skvěle, nemusíte mít strach. Pokud mi ovšem dů věřujete?“ „Samozřejmě. Klidně svěřím život do vašich rukou. Proč ne, po tom, jak jste zachránil Sally?“ Vrhl po ní zvláštní nedefinovatelný pohled. „Pokud se nebo jíte do člunu,“ zamumlal a uhnul očima. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184103
Kočár objel Richmond a odbočil na cestu lemovanou stromy a okrasnými keři. Po několika mílích vévoda ukázal na šlechtic kou usedlost v dálce, sotva viditelnou za hustou hradbou stro mů. „To je Greenbriar,“ oznámil jí. „Dům není nijak velký, ale nabízí veškeré pohodlí.“ Nijak velký? Prudence připadal rozlehlý a nejméně třikrát větší než strýcův v Sussexu, ale měla za to, že vévoda je zřejmě jiného názoru. „Američané jsou zvláštní lidé,“ pokračoval. „Cam jim dovo lil rozmístit v domě plynové osvětlení jen proto, že tu budou pobývat po celý rok a lampy a lustry jim nevyhovují. Zřejmě to považují za investici, protože Camově rodině nabídli, že dům odkoupí. Počítám, že chtějí provdat dcery za anglické šlechtice a rádi by vlastnili dům poblíž Londýna.“ „Oni mají dcery?“ Prudence se ani nesnažila ovládat hlas. Není divu, že St. Cyresův příjezd vyvolal takové pozdvižení! „A jsou hezké?“ vyhrkla bez rozmyslu. „Ne,“ odvětil okamžitě, ale jejím uším zněla odpověď nepře svědčivě. „Absolutně nezajímavé, přísahám!“ Pohlédla na něj a nevěřícně odfrkla. „Vsadila bych se, že jsou nádherné!“ Vždyť se směje, mizera! „Vy žárlíte?“ „Ani trochu!“ pronesla důstojně. „Správně.“ Naklonil se blíž. „Nemáte důvod na nějakou dív ku žárlit. Vy se mi líbíte nejvíc.“ Prudence poskočilo srdce, ale okamžitě si uvědomila, že je nutno nadšení z jeho slov potlačit, protože je pošetilé chovat naděje na romantické pouto s mužem, který stojí společensky o tolik výš. Přes všechnu snahu se jí však radost úplně zapu dit nepodařilo a ještě po deseti minutách, když kočár zastavil u mlýnského rybníku, měla na rtech úsměv. Vedle malého přístaviště, kde kotvila loďka nehybná jako okolní klidné vody, stála poněkud zchátralá kůlna na čluny. St. Cyres jí pomohl vystoupit z kočáru, uchopil piknikový koš 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184103
a vedl ji na kraj doku. Kočímu nařídil, aby přinesl ze zavazad lového prostoru deku a rybářské náčiní. Sluha poslechl a uložil věci spolu s košem do přední části plavidla. Pak loďku přidr žel a Rhys podal mladé ženě ruku. „Pomalu si nastupte,“ řekl, „a usaďte se na zádi.“ Poslechla a St. Cyres ji následoval. Zaujal místo uprostřed, čelem k ní. Sáhl na dno loďky pro vesla, připevnil je na místo a pokynul Halstonovi. „Rozvažte lano. Pak můžete jít. Vraťte se pro nás kolem čtvrté.“ „Jak si přejete, sire.“ Sluha uvolnil lano a nohou odstrčil loď ku od kraje. St. Cyres si u vesel vedl znamenitě, pádloval přes rybník a dál na řeku. Prudence ho pozorovala. Obdivovala, jak silnými pažemi vesluje proti proudu a udržuje správný kurz. Po několika minu tách pozorování vévodova usilovného snažení však cítila povin nost pomoci. „Nadřete se mnohem víc než já. Chcete pomoci pádlovat?“ Usmál se od ucha k uchu, zaklonil se a znovu se opřel do ve sel. „Abych vás měl vedle sebe? To by se mi líbilo, ale musel bych sedět téměř uprostřed, abych udržoval loďku vyváženou, a to by pro vás bylo trochu nepohodlné.“ Netušila, jak to s loďkou myslí, ale měla za to, že sedět vedle něj by bylo báječné! „Mně to nevadí.“ „Dobře, ačkoli kdybych byl pravý gentleman, vaši pomoc bych odmítl. Veslovat proti proudu je zatracená námaha. Ale nemáme to daleko, a tak sobecky přijmu váš návrh a vtěsnám vás na polovinu sedadla.“ „To je v pořádku,“ řekla nesměle. „Ráda bych seděla vedle vás, takže jsem také sobecká.“ „Vážně?“ Rozesmál se. „Líbí se mi dívky, které se netají svými motivy!“ Přestal veslovat a Prudence se uvelebila na nabízené polovi ně sedadla. Pohybovala se opatrně, aby loďku nepřevrhla. Držel ruku na jejím veslu a ona položila obě ruce za jeho. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184103