sledoval děj. I jeho prefektura povolala v souvislosti s neštěstím skoro všechny kolegy a neustále je zaplavovala informacemi. Při katastrofách takového rozsahu to byl běžný průběh. Přesto Keničiho trápilo, že musí Išizuku Čijo sledovat s minimálním množstvím lidí. Ačkoliv se Čijo záhadně dostala z policejního okrsku, stále ještě nevěřil tomu, že by devatenáctiletá dívka zabila vlastní babičku. Jistěže Čijo nebyla nepopsaný list – její krádeže a vloupání zaplnily několik stran formátu A4, ale i tak mu jeho pocit napovídal, že Čijo babičku milovala a nikdy by ji takhle brutálně nezavraždila. Přestože nevěřil v její vinu, už ho mnohaletá zkušenost poučila, že většina násilných činů se odehrává v rodině. Keniči byl pevně přesvědčen, že Čijo zná pachatele – nebo by ho minimálně mohla přivést na stopu. Jako už mnohokrát v posledních dnech hleděl ven předním sklem a pak do zpětného zrcátka. Déšť zkrápěl v uličkách šedé reklamní poutače. Na ulici nebyli skoro žádní lidé. Až na tři opilé zaměstnance přístavu s obrovskými plastovými přepravkami plnými sendvičů a tři muže, kteří projížděli na elektrickém vozíku, sbírali staré ryby a házeli je na ložnou plochu. Přemýšlel, jestli si dá ještě jedno kafe. Zívl. Promnul si oči. Znovu zívl. Protáhl se. Zašustila mu košile. Byla z čistírny poblíž stanici Daijingušita značně naškrobená. Dříve ho jeho žena strašila účinky přídavných látek v čisticích prostředcích – probouzela v něm strach z alergií a vyrážek. Nejspíš měla pravdu, ale Keniči miloval vůni čistých košil natolik, že by se čistírny nevzdal. Kromě toho hned po pár dnech vzdal nápad, že by si je žehlil sám. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184101
Ještě před třemi lety mu jeho žena nabízela, že mu je vypere a vyžehlí. On to stále odmítal. Dřív. Vlastně odmítal úplně všechno. Bože, ochraňuj ji na věčnosti. Stiskl páčku na volantu a vydal hlasový pokyn k vypnutí stěračů. Pak tupě hleděl přes mokré sklo do přístavní ulice. Se zívnutím pohlédl Keniči do zpětného zrcátka a spatřil své dva muže. Ti pitomci si v naději, že budou vypadat jako přístavní personál, navlékli výstražné vesty K-Line. Nemotorní muži z kriminálky působili v tlustých výstražných vestách a se svítilnami dost směšně. Keniči věděl, že Čijo zavětří policii na sto metrů proti větru, přesto doufal, že je dívka tentokrát nepřeveze a znovu jim neunikne. Zapraskalo mu ve vysílačce. „Ano?“ „Je tady. Přichází po ulici. Barevná pláštěnka, modré holínky.“ Keniči si srovnal zpětné zrcátko a zamlženým sklem přihlížel tomu, jak Čijo přebíhá silnici. Dívka si oblékla dlouhou průsvitnou pláštěnku. K ní měla vysoké modré holínky a kšiltovku naraženou hluboko do čela. Keniči postřehl, že má kruhy pod očima a tváře špinavé od bláta. Batoh, který vypadal jako chobotnice a který nesla velmi volně, se nezdál být nijak těžký. Na prsou svírala jako mimino zmačkanou igelitku a chránila ji před deštěm. „Buďte opatrní. Cílová osoba může být ozbrojená.“ Pozoro99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184101
val, jak se Čijo neustále nervózně otáčela a mířila stále blíž k autu. Nedalo se to dobře poznat, ale zdálo se mu, že je vystrašená. Kvůli dešti a čepici jí skoro nebylo vidět do tváře, ale podle toho, jak se jí vlasy nalepily na obličej a jak rychle těkala očima, se domníval, že se nerozhlíží po policii, ale po někom, kdo ji pronásleduje. „S holčinou šijí všichni čerti,“ zaslechl kolegu z vysílačky a rychle se sklonil, aby ho Čijo nespatřila. „Držte se zpátky. Pouhá…,“ musel se přemoci, aby ten výraz vyslovil, „operace srdeční chlopně.“ Zase se pomalu narovnal. „Buďte v pohotovosti a všechno zaznamenejte.“ Dívka opravdu proběhla necelé tři metry od jeho toyoty a zaklepala na kovová vrata dílny, před níž se postavili. „Video taky?“ zjišťoval Keničiho kolega. „Obojí. Video i audio. Ale opatrně.“ Když domluvil, zahlédl, jak oba spolupracovníci ve výstražných vestách přeběhli přes ulici. Ohnuli se za popelnici a předstírali, že třídí pytle. Keniči si narovnal sedadlo a pohodlně se usadil. Věděl, co ti dva dělají. Na chvíli dokonce zahlédl, jak muži vytáhli z bundy dlouhý, úzký endoskop a okem provlékli ohebnou hadici, kterou protáhli pažením haly. Sklad byl jeho největší pacient, jehož rád prohlížel zevnitř. Nebylo divu, že nějaký vtipálek nazval sledování endoskopem operací srdeční chlopně. Keniči ten výraz nesnášel a pokaždé, když jej měl vyslovit, sebou trhl.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184101