9.
S
tefan řídil celou cestu do penzionu jako šílenec. „Nechápu, že jsem mu zapomněl říct, že se objevilo i jeho jméno,“ opakoval už snad posté. „Nedokážu uvěřit, že jsme ho nechali samotného.“ „Zpomal,“ napomenula ho Meredith, která se pokoušela udržet Mattovo spící tělo na zadním sedadle, když Stefan vybral zatáčku, až pneumatiky zakvílely. „Jedeš moc rychle.“ „Spěcháme,“ zavrčel Stefan a škubl volantem do prudké pravotočivé zatáčky. Alaric se obrátil na sedadle spolujezdce a vrhl po Meredith zděšený pohled, když Stefan těsně minul popelářský vůz. Povzdechla si. Věděla, že se snaží napravit svoji chybu, protože Mattovi hned neřekl, že se v bylinkářském obchodě objevilo jeho jméno – ale to, že je všechny zabije, když pojede jako blázen, není
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183996
Fantom 99
zrovna to pravé řešení. Kromě toho, ačkoliv by pravděpodobně řešili věci jinak, kdyby o tom věděli, nemuselo by to pro Matta nic změnit. Jejich dosavadní opatření nezachránila ani Bonnii, ani Elenu. „Alespoň, že máš upíří reflexy,“ prohlásila, spíš aby uklidnila Alarica, než že by měla takovou důvěru ve Stefanovo řidičské umění. Trvala na tom, že se posadí dozadu s Mattem, a nyní obrátila svoji pozornost k němu. Držela ho pevně kolem hrudi, aby se při divokých manévrech auta neskulil na podlážku. Byl tak nehybný. Neviděla žádné oční pohyby, které obvykle doprovázejí tvrdý spánek, jenom pravidelné mělké zdvihání hrudníku, jak dýchal. Dokonce ani nechrápal. Pamatovala si z tábornických výletů, na které jezdili od šesté třídy, že Matt chrápe jako motorová pila. Vždycky. Meredith nikdy neplakala. Dokonce ani když došlo k nejhoršímu. Tak přece s tím nezačne teď, když ji její přátelé potřebují klidnou a soustředěnou, aby dál mohla vymýšlet, jak je zachránit. Ale kdyby byla dívkou, která má ve zvyku plakat, a ne dívkou, která vytváří plány, už by vzlykala. A dokonce i teď se jí dech bolestně zadrhl v hrdle, než se silou vůle opět přinutila ke klidu. Teď zůstala jen ona. Ze čtyř přátel, již spolu procházeli školou, letními prázdninami, pubertou a všemi hrůzami,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183996
100 Upíří deníky
které na ně mohl uvalit nadpřirozený svět, zbyla jen ona, koho se fantom ještě nezmocnil. Zatím. Meredith zaťala zuby a pevně držela Matta. Stefan zajel před penzion a zaparkoval. Kupodivu se mu podařilo nepoškodit ostatní auta, ani ublížit chodcům. Alaric a Meredith začali Matta opatrně vytahovat z vozu, položili si jeho paže kolem krku a pomalu ho zvedli do polosedu. Ale Stefan nakonec Matta jednoduše popadl a hodil si ho přes rameno. „Pojďme,“ prohlásil a vyrazil k penzionu. Lehce vyvažoval Mattovo bezvládné tělo jednou rukou a ani se neohlédl. „Stává se z něj divnej pavouk,“ poznamenal Alaric a pozorně Stefana sledoval. Slunce zvýraznilo strniště na jeho neoholené bradě. Obrátil se k Meredith a věnoval jí roztomile nešťastný úsměv. „Tak zase jednou jdeme za Fell’s Church s kůží na trh…,“ prohlásil. Meredith ho vzala za ruku, byla příjemně teplá a silná. „Pojďme,“ vyzvala ho. Jakmile byli v penzionu, Stefan oddusal rovnou nahoru, aby Matta uložil k ostatním tělům – k ostatním spá čům, opravila se Meredith vztekle. Meredith a Alaric se ruku v ruce rozeběhli do kuchyně. Když otevřeli dveře, zaslechla Meredith hlas paní Flowersové. „To je skutečně velmi užitečné, drahoušku,“ říkala
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183996