„Eleno!“ Timo ji odchytil, zrovna když chtěla přejít ulici. Zastavila se, otočila se k němu a chtěla se usmát, ale když uviděla jeho výraz, smích ji přešel. Timo vypadal, jako by jen s námahou zadržoval slzy. „Timo, co se stalo?“ Na okamžik byla přesvědčená, že se mu selo přihodit něco strašného. „Táta mi říkal, že tě včera viděl s Tristanem.“ V jeho hlase zaznívala směs nejistoty a tiché naděje, že to třeba není pravda. Elena se rozpačitě hryzala do rtu a překotně uvažovala, co mu má odpovědět. Dobře, věděla, že tenhle okamžik jednou přijde, zvlášť když se teď oficiálně stala Tristanovou přítelkyní. Ale nebyla si jistá, co Timovi říct. „Ano, byla jsem s ním,“ odvětila, když se odmlčel. „My… my teď spolu…“ Když spatřila Timův výraz, rychle dodala: „Mrzí mě to, vážně. Ale vždyť přece můžeme být dál kamarádi.“ „Myslel jsem, že jsi moje přítelkyně.“ Zjevně se snažil ze všech sil ovládnout. Elena pomalu zavrtěla hlavou. „Já tě mám vážně ráda, ale…“ „Zapomeň na to.“ Timo se otočil na patě a vyřítil se přes silnici ke škole. „Timo, počkej!“ Ale on utíkal dál. Elena se za ním dívala, než zmizel na školním dvoře, a zaťala zuby. Tak tohle teda pěkně zpackala. Kdo ví, jestli s ní ještě někdy promluví. Ale vždyť mu přece nikdy nic neslibovala. A jestli si namlouval, že je jeho přítelkyně, tak to přece není její problém. Elena se zhluboka nadechla. Byl to zvláštní pocit. S Timem se kamarádili od základní školy, a teď možná z jejího života zmizel navždy. Ale takhle je to určitě lepší, pomyslela si. Přesto však na sebe byla trochu naštvaná. Měla si to s ním vyříkat dřív. „Ahojky, Ellie.“ Viviennin jásavý smích jí v téhle chvíli připadal nesnesitelný. Snažila se co nejveseleji usmát, když se k ní otáčela. Ale její nejlepší kamarádka hned poznala, že se něco stalo. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183899
„Co se děje?“ Elena si povzdechla. Skoro se bála Vivienne o všem vyprávět. Jenže nejpozději ve škole na to stejně přijde. „Timo zjistil, že… chodím s Tristanem, a naštval se na mě.“ Vivienne vytřeštila oči. „Ty chodíš s Tristanem?“ Elena opatrně přikývla. „Odkdy?“ „Vlastně nevím. Nejspíš od včerejška.“ I jí samotné to znělo směšně, ale při nejlepší vůli nevěděla, co jiného by měla říct. Vivienne sevřela rty a zrudla. Elena sledovala, jak s námahou potlačuje výbuch vzteku. „Mrzí mě, že to musím říct, ale patří ti to. Co si vlastně myslíš? Kdy jsi nám to chtěla říct? Na svatbě?“ Elena viděla, jak se její přítelkyně třese zlostí. Nejradši by se hanbou propadla. „Já… vždyť… stalo se to teprve včera. Chtěla jsem vám všechno říct, vážně.“ Chuchvalec v jejím krku byl ještě hustší a těžší. Co když s ní přestane mluvit i Vivienne? „Takže jsi byla s ním. A já pitomá kvůli tobě ještě lžu. Co od něj vlastně čekáš? Copak nevidíš, že tě jen využívá?“ Elena rázně zakroutila hlavou. „Tristan mě miluje.“ „Aha. A řekl ti to?“ Vlastně ne. Ale políbil ji a řekl jí, že je jeho přítelkyně. To se přece taky počítá, ne? Proč by to jinak dělal? „Ano, včera,“ zalhala Elena. Vivienne obrátila oči v sloup. „A ty mu to věříš? Co se to s tebou děje? Sotva ho znáš. Co když ti lže? Možná jsi pro něj jen další trofej. Sestra mrtvé holky nebo tak nějak. Kdo ví, co má za lubem.“ Na nepatrnou chvilku s ní Elena souhlasila. Vteřina pochybností. Ale pak ucítila, jak v ní roste zlost. „A jak to vlastně víš? Ty ho znáš ještě míň. Nemáš ho ráda, tím to je. Ale já ho ráda mám a on má rád mě. Ať se ti to líbí, nebo ne.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183899
S těmito slovy se obrátila a odkráčela do školy. Bylo jí úplně jedno, jestli jde Vivienne za ní. „Jsem ráda, že ti na mém názoru tak záleží! Koneckonců, proto jsme přece kamarádky,“ pokřikovala za ní Viv. Elena si jí nevšímala. Už mám po krk toho, jak mi všichni říkají, co je pro mě nejlepší. Díky, ale to dokážu posoudit sama. A nebudu brečet. Jsem Tristanova pří telkyně a skočila jsem z věže, ze mě si nikdo blázny dělat nebude. Když vcházela do třídy, vzpamatovala se už natolik, že se dokázala tvářit úplně lhostejně. Když vedle ní za pár minut mlčky usedla Vivienne a ignorovala ji, Elena předstírala, že je zabraná do sešitu. Navzdory předsevzetí, že na sobě nedá nic znát, se dopoledne pro měnilo v naprosté utrpení. Bylo tak divné sedět vedle Vivienne a nemluvit s ní. Bylo tak nezvyklé netrávit polední přestávku na školním dvoře s ní a Timem. Když je viděla, jak sedí na zídce, která obklopovala školní dvůr, málem na svůj úmysl zapomněla a šla za nimi. I kdyby jen proto, aby se Vivienne omluvila. Ale pak se u ní vynořila Jennifer a odvlekla ji ke zbytku party. A když ji Tristan pozdravil letmým polibkem, Elena se rozhodla, že jí ostatní můžou být ukradení. Má přítele a partu, co víc potřebuje? Když si po poslední hodině skládala věci, Vivienne jí znovu zastoupila cestu. „Dneska jdeš zase s tím širokohubým žabákem?“ Zjevně se chtěla hádat. Elena neměla ani potuchy, co má Tristan v plánu, ale vzdoro vitě přikývla. „Ty jsi prostě nepoučitelná, co?“ Pokrčila rameny. Viviennin tón ji bolel, ale rozhodla se, že se bude tvářit jakoby nic. „Tak dobře, dělej si, co chceš!“ Vivienne se odvrátila a odcházela. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183899