„Ale víš… Jak jsem říkala, nechci žádné mrzutosti…“ uhýbala Connie a ukázala na samovar. „Nedáš si čaj?“ „Ne, teď nemám chuť na čaj,“ odvětila Leonie ostřejším tónem, než zamýšlela. Connie sebou pořádně škubla. „A jé, neměla jsem ti nic říkat…“ „Ale ano, přirozeně. Nicky je můj bráška a Millie je něco jako…“ Leonie hledala vhodné slovo. „Millie je něco jako jeho první láska. A já nechci, aby jim ji narušily nějaké… třenice.“ „No, třenice je moc silné slovo. Sonja prostě bere svou profesi velmi vážně.“ „No a?“ „A…“ Connie sundala protestujícího kocoura, postavila ho na zem a šla si nalít čaj. Zřejmě potřebovala proceduru u samovaru k tomu, aby si připravila odpověď. Leonie čekala. Nakonec se Connie otočila. „Nedokážu ti to vysvětlit, ale něčím mě děsí,“ řekla nakonec. „Sonja tě děsí?“ Leonie se musela proti své vůli smát. „Jak to?“ „Nevím. Ale někdy mám pocit, že mě přímo nenávidí.“ „Cože?“ „Každopádně se jí vůbec nelíbí, že k nám Nicky tak často chodí. Myslím, že mu to dovoluje jenom proto, že by to jinak mohlo být nápadné.“ „Co by mohlo být nápadné? Connie, upřímně řečeno, nerozumím ti ani slovo.“ „No, že žárlí na všechno a na každého, kdo se k Nickymu přiblíží. Něco takového přece není normální,“ vyletělo z Connie. Vzápětí se ovládla a přiznala, že někdy možná reaguje trochu přecitlivěle, když dojde na kritiku jejích mateřských schopností. Ale Leonie byla přesto v šoku. Nejdřív Maike a teď i Connie. Obě Sonju nesnášejí. Doma se Leonie vyzbrojila jogurtem a dvěma jablky a stáhla se do svého pokoje. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183897
Musela napsat Benovi. Milý Bene, právě jsem mluvila s Connie odnaproti a… Přerušila psaní. Možná že na problémy tohoto typu Ben přece jen není ten pravý. Není to snad ženská záležitost, jak to nazýval táta? Leonie se rozhodla, že vezme věci do vlastních rukou. Hned zítra.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183897
17.
A le v plánu promluvit si se Sonjou mezi čtyřma očima udělal Leonii čáru přes rozpočet nějaký virus. Nicky dostal horečku. Musel přijít dr. Fenner, domácí lékař, a několik dní to vypadalo, že Nicky bude muset do nemocnice se zápalem plic. Sonja nezamhouřila oka, seděla dnem i nocí u Nickyho postele, dělala mu zábaly lýtek a Leonie měla pocit, že během nejhorší noci dokonce plakala. Ale možná to byl jen následek stresu a přílišné únavy. Leonie se nabídla, že ji vystřídá, ale k tomu, aby Sonja ustoupila, bylo zapotřebí, aby s ní táta rázně promluvil. „Jestli mu zase stoupne teplota, budeš muset zábaly každé dvě hodiny obnovovat,“ uložila Leonii. Pak zmizela ve svém pokoji. Nicky spal sice neklidně, ale hlava už mu nehořela jako v předchozích dnech a hrozný kašel se také pomocí léků podařilo utišit. Leonie marně hledala nějakou aspoň trochu pohodlnou polohu na campingovém lehátku, které Sonja vytáhla ze sklepa. Čas od času si zdřímla, pak se zas probrala a naslouchala Nickyho dechu. Po určité době to vzdala. Na nočním stolku měla romantickou detektivku z přelomu století: Londýn v době Jacka Rozparovače. Přesně to pravé na bezesnou noc. Horká čokoláda by k tomu taky nebyla špatná, pomyslela si, když s brakem pod paží vycházela z pokoje. Po špičkách se kradla po vrzajících schodech dolů do kuchyně. Do modře puntíkovaného hrníčku – dárek od Connie – si dala kakaový prášek a mlé100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183897