„Nuže,“ řekl sir Alric a položil ruku na Cassiino rameno. „Obě zavřete oči.“ Odmlčel se. „Tak, Cassandro. Zhluboka se nadechněte a pokuste se uvolnit.“ Cassie poslechla, ale nic se nedělo. „Ještě jednou. Soustřeďte se.“ Hlas sira Alrica utichl a Cassie se podruhé zhluboka nadechla. Tentokrát se něco stalo. Jakmile se nadechla, jako by se jí nějak zbystřily smysly. Do bříšek prstů jí tepal a bušil Isabellin puls. Cítila, jak žilami její spolubydlící proudí životní energie. „To je ono,“ zašeptal sir Alric. Cassie už svědila celá kůže, hučelo jí v hlavě a pod očními víčky jí zářila jasná světla. Byla malátná, ale zároveň naprosto a úplně ve střehu. Uvědomila si, že se pořád ještě nadechuje, ale místa v plicích jako by ne ubývalo. „Soustřeďte se,“ promluvil do bzučení v její hlavě hlas sira Alrica. Cassie pomalu otevřela oči, přitom se pořád nadechovala a prsty pevně obepínala Isabellina štíhlá zápěstí. Zamrkala a všimla si, že Isabella má zavřené oči, ústa mírně pootevřená a ze rtů jí splývá sotva slyšitelný vzdech, a instinktivně pochopila, že ten nekonečný dech, který proudí z její kamarádky do ní, je ona životní energie, kterou potřebuje. Která ji plní silou… Ano, moje milá! To je ono! Nakrm mě, Cassandro! 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183895
Cassie se zakuckala, pustila Isabellina zápěstí a o krok ucouvla. Isabella líně otevřela oči, zakašlala a promnula si víčka, jako by se snažila probudit z tvrdého spánku. Cassie bušilo srdce jako o závod, nejen úlekem z toho, co právě udělala, či z toho, že se znovu ozval hlas Estelle, ale z obrovského, téměř ničivého náporu elánu. Ještě nikdy se necítila tak naživu. Jako by všechny její smysly přeřadily na vyšší rychlost. „Ano. Dobře se ovládáte, Cassandro,“ řekl sir Alric. Cassie nadskočila, skoro ji překvapilo, že sir Alric tam pořád stojí s nimi. „Dobře jste to zvládly, obě dvě.“ Cassie se nejistě obrátila k Isabelle. „Jsi v pořádku?“ Isabella se zarazila a pak se krátce zasmála. „To bylo všechno?“ Z jejího hlasu čišela nevěřícnost. „Isabello? Jsi si jistá, že jsi…?“ „Jsem naprosto v pohodě,“ řekla Isabella. Podívala se na Cassie, zazubila se, rozpřáhla ruce a pevně svou kamarádku objala. „Vidíš, já jsem ti to říkala, Cassie Bellová. Nemusel se kolem toho dělat takový humbuk. V klidu.“ Cassie přikývla, ale v hlavě se jí ještě držela špetka pochybností. „Jo. Bylo to… Asi jsem se do toho položila míň, než jsem čekala. Ale stejně nevím, jestli to chci dělat pravidelně.“ Točila se jí hlava. „Pravidelné krmení je nutnost, Cassie,“ prohlásil sir 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183895
Alric vážně. „Jak jste viděla, je to jednoduchá a neškodná procedura, provádí-li se správně. Ale jestliže to budete odkládat příliš dlouho – jestliže dopustíte, abyste dostala příliš velký hlad –, začnete dělat chyby a přestanete se ovládat. A pak někdo přijde k úrazu.“ Přešel ke dveřím a položil ruku na kliku. „Prozatím vás posilňují Slzy Vyvolených. Dokud jejich účinek trvá, nemusíte se krmit tak pravidelně jako ostatní Vyvolení. Dnes jste si vedla dobře, ale jakmile ucítíte, že hlad sílí, Cassandro, musíte mi dát vědět a sejdeme se znovu.“ Sir Alric otevřel dveře. „Do té doby na shledanou…“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183895