L. J. Smith
dozadu a beze slova na něj zírala. Cítila, jak se jí zrychluje dech. Sklopil dalekohled a podíval se na ni. „Stalo se něco?“ „Jsou to černé mlhoviny. Horký plyn a před ním prach. Ale… nemůžeš je vidět.“ „Prostě jsem je viděl.“ „Ne. Ne. Tyhle vidět nemůžeš. S dalekohledem to není možné. I kdybys měl devítimilimetrové čočky…“ Vytáhla z kapsy baterku a namířila mu ji do obličeje. „Hej!“ zařval, pevně zavřel oči a přikryl si je dlaněmi. „To bolí!“ Ale Mary-Lynnette to viděla. Nemohla říct, jakou teď mají barvu jeho oči, protože z barevných částí, duhovek, zůstaly skoro neviditelné úzké kroužky. Celé oči tvořila jenom zornice. Stejně jako u kočky při maximálním rozšíření. Ach, proboha… ty věci, které je schopný vidět. Hvězdy osmé, možná deváté velikosti. Když si jen představila, že je pozoruje prostým okem. Rozezná barvy hvězdných seskupení. Ty z horkého vodíku, které září růžově, nebo kyslíkové, zářící zelenomodře. Tisíce dalších hvězd na obloze… „Dělej,“ řekla naléhavě. „Kolik hvězd vidíš v tuhle chvíli?“ „Nevidím nic,“ pronesl přidušeně. Pořád si přikrýval oči rukou. „Jsem slepý.“ – 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183894
Prokleté sestry
„Ne, myslím to vážně,“ řekla Mary-Lynnette a chytila ho za paži. Bylo od ní hloupé, že takovou věc udělala. Prostě nepřemýšlela. Ale když se dotkla jeho kůže, připadalo jí, že dostala ránu elektrickým proudem. Projel jí šok. Ash spustil ruku a podíval se na ni. Na vteřinu stáli tváři v tvář a nemohli od sebe odtrhnout zrak. Jako kdyby mezi nimi přeskočil elektrický výboj. Pak se Mary-Lynnette odtáhla. Tohle už víckrát nezvládnu. Probůh, proč tu vlastně stojím a mluvím s ním? Dneska v noci toho mám spoustu před sebou. Musím najít to tělo. „Hodina astronomie skončila,“ řekla a natáhla ruku pro dalekohled. Hlas se jí trochu třásl. „Já teď půjdu nahoru na kopec.“ Nezeptala se, kam půjde on. Bylo jí to jedno, pokud půjde svou cestou. Než jí dalekohled vrátil, na chvíli zaváhal. A když to udělal, dával pozor, aby se jí nedotkl. Skvělý, pomyslela si Mary-Lynnette. Oba cítíme totéž. „Měj se.“ „Ahoj,“ pronesl ochable a vydal se na cestu. Zastavil se a sklopil hlavu. „Chtěl jsem říct…“ „Co?“ Aniž se otočil, odpověděl jí klidným, dokonale zvládnutým hlasem: „Drž se dál od mých sester, jasný?“ – 99 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183894
L. J. Smith
Mary-Lynnette to ohromilo. Nemohla tomu uvěřit a byla tak naštvaná, že nemohla najít správná slova. Pak ji napadlo: Počkej. Možná ví, že jsou to zabijáci a snaží se mě chránit. Jako Jeremy. Najednou se jí sevřelo hrdlo, ale nakonec ze sebe vypravila: „Proč?“ Potřásl skloněnou hlavou. „Prostě si myslím, že bys na ně mohla mít špatný vliv. Jsou dost citlivé, a já nechci, abys jim vnucovala svý nápady.“ Mary-Lynnette spadl hřebínek. Měla jsem to vědět, pomyslela si. Nahlas pak sladce, s nevinným výrazem, řekla: „Víš co, Ashi? Trhni si.“
– 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183894