L. J. Smith
James volal ještě šestkrát, ale matka mu řekla, že Poppy odpočívá. Cliff opravil rozbitý toaletní stolek. „Kdo by si pomyslel, že ten kluk má takovou sílu?“ řekl. James zaklapnul mobil a praštil pěstí do přístrojové desky svojí integry. Byl čtvrtek odpoledne. Miluju tě. Tohle měl Poppy říct. Jenže teď bylo pozdě – vůbec s ním nechce mluvit. Proč to neřekl? Jeho důvody mu teď připadaly hloupé. Nevyužil Poppyinu naivitu a vděčnost… tak tedy bravo. Jen jí vysál žíly a zlomil srdce. Tím, co udělal, jen urychlil její smrt. Ale teď o tom nemohl přemýšlet. Nebyl na to čas. Právě teď musí hrát divadlo. Vystoupil z auta a vykročil k rozlehlému domu v rančerském stylu. Odemkl a otevřel dveře. Nepozdravil, aby ohlásil svoji přítomnost, ale jeho matka ho cítila. Uvnitř byly stropy jako v katedrále a módní holé stěny. Zvláštní bylo, že všechna stropní okna byla zakrytá vkusnými, na zakázku ušitými závěsy. Interiér byl prostorný, ale tmavý. Skoro jako jeskyně. „Jamesi,“ oslovila ho jeho matka, která přišla ze zadního křídla. Měla jako uhel černé lesklé vlasy a perfektní postavu, kterou zdůrazňoval stříbrně a zlatě vyšívaný plášť. Její chladné, šedé oči byly lemované stejně hustý– 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183893
Tajemství upírů
mi dlouhými řasami jako Jamesovy. Políbila vzduch vedle jeho tváře. „Dostal jsem tvoji zprávu,“ řekl James. „Co potře buješ?“ „Vlastně bych radši počkala, až přijde domů tvůj otec…“ „Mami, je mi to líto, ale já spěchám. Musím něco zařídit – a ještě jsem se dneska nenakrmil.“ „Jasně,“ řekla matka. Chvíli si ho upřeně prohlížela. Pak si povzdechla a otočila se k obývacímu pokoji. „Pojďme si aspoň sednout… Posledních několik dní jsi měl trošku rušno, viď?“ James se posadil na červené kožené kanape. Tohle byla zkouška jeho hereckých schopností. Jestli přežije příštích několik minut, aniž by ho matka prokoukla, bude volný. „Otec ti určitě řekl, o co jde,“ pronesl klidně. „Jo. Malá Poppy. Je to velmi smutné, viď?“ Stromu podobná stojací lampa vrhala tmavě rudé stíny a na matčinu tvář dopadlo červené světlo. „Nejdřív mě to dost rozrušilo, ale už jsem se z toho dostal,“ řekl James. Snažil se mluvit monotónně a soustředil se na to, aby jeho aurou nic – nic – neproniklo. Cítil, jak matka lehce zkoumá jeho podvědomí. Jako když ho nějaký hmyz jemně hladí svými tykadly, nebo jako když had černým rozdvojeným jazykem zkoumá vzduch. – 99 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183893
L. J. Smith
„To jsi mě překvapil,“ prohodila matka. „Myslela jsem, že ji máš rád.“ „Měl jsem. Ale, konec konců, nejsou to opravdoví li dé, ne?“ Chvíli uvažoval, než dodal: „Je to, jako když přijdeš o nějaké zvířátko. Myslím, že si budu muset najít jiné.“ Tohle byl odvážný tah na samé hranici únosnosti. James se snažil, aby všechny jeho svaly zůstaly v klidu, protože najednou cítil, jak se kolem něj stahují zkoumavé myšlenky a hledají štěrbinu v jeho obraně. Ze všech sil myslel na Michaelu Vasquezovou. Představil si spoustu neurčitých něžností. Pomohlo to. Zkoumavé myšlenky se vytratily z jeho mysli, matka se opřela a usmála se. „Jsem ráda, že to bereš tak rozumně. Ale kdybys měl někdy pocit, že si musíš s někým promluvit… tvůj otec zná velice dobrého terapeuta.“ Myslela upířího terapeuta. Měl mu napravit hlavu a přesvědčit ho, že lidé jsou jen potrava pro upíry. „Vím, že nestojíš o žádné nepříjemnosti,“ dodala. „Mělo by to dopad na rodinu, rozumíš?“ „Jasně,“ pokrčil rameny James. „Já už musím jít. Pozdravuj ode mě tátu, ano?“ Políbil ji vedle tváře. „Ach, mimochodem,“ prohodila, když se otočil ke dveřím. „Příští týden přijede tvůj bratranec Ash. Mys– 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183893