využíváme vlnění v tmavých hmotách. Takových zdrojů je spousta a výroba je čistá.“ „Proč takhle nezískáváme energii všude?“ ptám se. „Protože dodávku energie řídí Fraternitas. Kdyby jí byl dostatek, neměli by žádný zisk.“ Už slyším brebentění opic, což je zvuk, který musí rozveselit každého. Tunel ústí do velké, čisté a dobře osvětlené místnosti se spoustou stromů a maličkých hamak a uprostřed leží velký placatý kámen. Takový opičí obývák. Na jedné stěně je řada velkých kumbálků, to jsou zjevně opičí pokojíčky. Připomíná mi to fotky hotelů v Japonsku, kde si najmete na noc takovou malou kabinku. Některé opičí kamrlíky jsou obsazené, ale Pan Papírek a skupina dalších opic sedí na velkém placáku a povídají si. „Páni, viděla jsi někdy něco tak roztomilého?“ ptá se Justine. „Nikdy,“ odpovím a pozoruju, jak Pan Papírek živě rozpráví s přáteli. To, co nám připadá jako nesrozumitelné drmolení, musí mít pro ostatní opice nějaký význam, protože se tváří, že je Papírkovo vyprávění úplně okouzlilo. „Takže oni se mezi sebou nedorozumívají pomocí origami?“ ptám se. „Ne, oni mezi sebou mluví svým vlastním jazykem, ale protože nedokážou fyzicky mluvit jako my, používají ke komunikaci s lidmi origami.“ „Umějí to všechny opice?“ ptá se Justine a ukáže na brebentící tvory. „Zatím ne. Toto je vzácná trpasličí rasa malpy kapucínské pocházející z Jižní Ameriky. Přivezli ji sem první mayští Starší. Za ta léta byly tyhle opičky a jejich předkové modifikováni pomocí elektromagnetických frekvencí na základě těch, které pocházejí z galaktického středu. Jednoduše řečeno Rada chtěla 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183887
přesně zjistit, jakými změnami projde DNA, když se mění kosmické síly.“ „Zdá se, že se to podařilo,“ řekne Justine. Strýček Li přikývne. „Ano, opravdu zjistili, že jejich předpoklady byly správné. Tyto elektromagnetické frekvence začínají spouštět takové části DNA, které se běžně nevyužívají. V případě těchto kapucínských malp to pozvedlo jejich vědomí na novou, téměř lidskou úroveň.“ „A co ještě umějí?“ ptám se. „Učí se tu číst několik hieroglyfických jazyků – jazyky, které mají obrázkové písmo, jsou mnohem snadnější než jazyky s písmenkovou abecedou.“ „No to je naprosto úžasné,“ řekne Justine. „A protože jsou to opice-pomocníci,“ pokračuje strýček Li, „učí se tu některé starodávné metody obrany, včetně dotykové paralýzy a jedné velmi nebezpečné formy akupunktury.“ „Bezva!“ zvolá Justine a dloubne mě nadšeně loktem. „Umění nindžů!“ „Můžeme to vidět?“ ptám se. Nima i strýček Li zavrtí hlavou. „Možná někdy jindy,“ řekne Nima a ukáže rukou k tunelu. „Budeme se muset vrátit do Říční pagody, ještě vám toho máme hodně co říct, než odjedete.“ Vydržela bych v tom opičím salonu celé dny. Týdny. Měsíce. Když odcházíme, přiblíží se k nám dvě opičky, každá skočí jedné z nás na rameno a nesou nám dárek v podobě origami. Justine dostane papírového motýla a já hada požírajícího vlastní ocas – obraz, který jsem viděla ve vodě před Breidablikem, než všechno tohle začalo.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183887
17. kapitola
J
ste připravené vstoupit do vnitřní svatyně vědění?“ zeptá se „ nás Nima, když se zase usadíme v Říční pagodě. Obě přikývneme, naprosto netušíme, co se bude dít dál. Kdyby sem zničehonic vešli mimozemšťané, asi by mě to nijak nepřekvapilo. „V Atale jsou uchovávány původní vědomosti všech rodových linií,“ začne strýček Li. „Každý člen Rady zastupuje jednu oblast domorodého obyvatelstva a bezpečně předává tyto vědomosti dál z generace na generaci.“ „Proč je to tak tajné? Tak skryté?“ ptá se Justine. „Protože kdyby se sem dostala Fraternitas, všechny by nás zabili. Systematicky vybíjejí velké skupiny domorodého obyvatelstva v náboženských válkách, podporovanou genocidou nebo vojenskými akcemi. Tohle není žádná hra – je to vážná věc.“ „Zabili by vás?“ ptá se Justine. „Asi mi to musíte trochu vysvětlit, protože nejsem v těchto věcech tak zběhlá jako Caity, ale proč by vás zabili? Co je na kmenových národech tak nebezpečného?“ „Kultury, které stále žijí v úzkém sepětí se zemí, které si předávají příběhy předchozích generací, mají jedno společné: sdílejí velké kosmické vidění, což znamená, že věří, že nás tady na Zemi 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183887