Piper / 98
uniknout, ale nebylo kam. Voda jim dosahovala po prsa. Jaso na to stáhlo pod hladinu. Percy zavrávoral a zmizel. Jak se může dítě mořského boha topit? To Piper nevěděla, ale v té vizi viděla samu sebe, jak se zmítá ve tmě, dokud jí voda nevystoupala nad hlavu. Zavřela oči. Neukazuj mi to znova, zaprosila. Ukaž mi něco užitečného. Přinutila se znovu podívat do čepele. Tentokrát tam uviděla prázdnou silnici táhnoucí se mezi poli pšenice a slunečnic. Na ukazateli vzdálenosti stálo: TOPEKA 32. Na kraji cesty stál muž v khaki krátkých kalhotách a fialovém táborovém tričku. Obličej měl zastíněný širokým kloboukem s krempou ovinutou listím vinné révy. Zvedl stříbrný pohár a pokynul Piper. Nějak vytušila, že jí nabízí dar – léčbu, nebo protijed. „Hej,“ zachraptěl Jason. Piper se lekla, až dýku pustila. „Ty jsi vzhůru!“ „Neříkej to tak překvapeně.“ Jason si sáhl na zavázanou hla vu a zamračil se. „Co to… co se stalo? Pamatuju si výbuchy a pak…“ „Pamatuješ si, kdo jsem?“ Jason se pokusil zasmát, ale skončilo to bolestným škubnu tím. „Když jsem se naposled díval, byla jsi moje úžasná holka Piper. Změnilo se něco za tu dobu, co jsem byl mimo sebe?“ Piper se tak ulevilo, že málem vzlykla. Pomohla mu sednout si, dala mu napít trochu nektaru a přitom mu vyprávěla, co se všechno stalo. Zrovna mu vysvětlovala Leovy plány na opravu lodi, když uslyšela, jak jim na palubě nad hlavami zabušila koňská kopyta.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183884
99 / Piper
Za pár chvil doklopýtali k jejich dveřím Leo a Hazel s veli kým plátem vykovaného bronzu. „U všech olympských bohů.“ Piper hleděla na Lea. „Co se ti to stalo?“ Vlasy měl ulízané dozadu, na čele svářečské brýle, na tváři stopy rtěnky a všude po pažích a tričku nápisy SUPER KUS, BOURÁK a LEůV TÝM. „To je na dlouho,“ mávl rukou. „Ostatní už se vrátili?“ „Ještě ne,“ odpověděla Piper. Leo zaklel. Pak si všiml, že Jason sedí, a obličej se mu rozjas nil. „Čau, člověče! To jsem rád, že je ti líp. Budu ve strojovně.“ Zmizel i s plátem bronzu a Hazel nechal stát ve dveřích. Piper povytáhla obočí. „Leův tým?“ „Potkali jsme Narcise,“ oznámila Hazel, ale nic tím vlastně nevysvětlila. „A taky Nemesis, bohyni pomsty.“ Jason si povzdechl. „Přišel jsem o všechnu psinu.“ Na palubě nad nimi cosi zadunělo, jako by tam přistálo nějaké těžké stvoření. Chodbou se přihnali Annabeth a Percy. Percy vlekl kouřící dvacetilitrový plastový kbelík, který strašli vě smrděl. Annabeth trčel ve vlasech kus černé lepivé hmoty. Percy od ní měl celé tričko. „Asfalt?“ zeptala se Piper. Frank doklopýtal za nimi a chodba se tak úplně ucpala polo bohy. Frankovi se táhla po tváři mohutná šmouha černého bláta. „Narazili jsme na asfaltové nestvůry,“ vysvětlila Annabeth. „Čau, Jasone, to jsem ráda, že ses probral. Kde jsou Leo a Hazel?“ Ukázala dolů. „Ve strojovně.“ Najednou se celá loď naklonila doleva. Polobohové zavrá vorali. Percy skoro vylil kbelík asfaltu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183884
Piper / 100
„Uf, co to bylo?“ chtěl vědět. „No…“ Hazel se zatvářila rozpačitě. „Možná jsme naštvali nymfy, které žijí v tomhle jezeře. Teda… všechny.“ „Paráda.“ Percy podal kbelík asfaltu Frankovi a Annabeth. „Vy pomozte Leovi. Já zadržím ty vodní duchy, jak dlouho to půjde.“ „Provedu!“ slíbil Frank. Trojice odběhla a Hazel zůstala u dveří kajuty. Loď se znovu naklonila a Hazel se chytila za břicho, jako by se jí měl zved nout žaludek. „Já jenom…“ Polkla, slabě ukázala do chodby a zmizela. Jason a Piper zůstali v podpalubí, zatímco se loď kolébala dopředu dozadu. Na hrdinku se Piper cítila dost zbytečná. Vlny narážely do trupu a seshora se nesly vzteklé hlasy – Percy křičel, trenér Hedge ječel na jezero. Festus několikrát vychrlil oheň. Z chodby bylo slyšet, jak Hazel nešťastně sténá ve své kabině. Ze strojovny dole se linuly zvuky, jako by Leo a ostat ní tancovali irský kolový tanec a na kotnících měli přivázané kovadliny. Připadalo jí, že to trvá hodiny, ale pak se motor konečně rozhučel. Vesla zaskřípala a zasténala a Piper cítila, jak se loď vznesla do vzduchu. Houpání a třesení přestalo. Loď ztichla až na hučení strojů. Konečně se ze strojovny vynořil Leo. Byl celý od potu, vápen ného prachu a asfaltu. Jeho tričko vypadalo, jako by se chytilo do eskalátoru a ten ho rozcupoval na kousky. Místo LEůV TÝM mu teď na prsou stálo LE V Ý. Ale šklebil se jako šílenec a hlásil, že jsou bezpečně na cestě. „Sejdeme se za hodinu v jídelně,“ oznámil. „Den blbec, co?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183884