98 Stefanovy deníky
pohybem nadzvedla sukni a vydala se po točitém scho dišti, které vedlo na ulici. Zezadu jsem ji pozoroval a překvapilo mě, jak moc se liší od té smutné chudinky z minulé noci. Ve svém nádherném oblečení získala se bevědomí a způsoby ženy, jež vyrůstala v přepychu. „Ty jsi jedinečná,“ prohlásil jsem a myslel jsem to váž ně. Byla okouzlující a zábavná a věděla, že jakmile si bude věřit, najdou se lidé, kteří budou věřit v ní. „Děkuju,“ řekla Violet koketně. Lidé okolo nás se otá čeli, aby si ji prohlédli. Bylo jasné, že ji okukují a snaží se ji někam zařadit. Byla jednou ze začátečnic, které prá vě viděli na scéně? Violet se usmívala. Naprosto viditel ně si užívala jejich pozornost. „Co budeme dělat teď?“ zeptala se a oči jí zářily. Vyšli jsme na chladnou ulici. Nadechl jsem se a roz hlédl. I když bylo pozdě, ulice byly plné chodců. Všiml jsem si, že o pár kroků dál se proud lidí hrne do malých černých dveří s nápisem JEVIŠTĚ. Na malou chvilku jsem zaváhal. „Dostal jsem nápad,“ řekl jsem. „Půjdeme navštívit Charlotte.“ Nasadil jsem úsměv a vyrazil ke dveřím. „Jméno?“ zeptal se malý chlápek s černými vlasy ulíz nutými dozadu a podíval se do knihy vázané v kůži, kte rou držel v rukách. „Jméno?“ opakoval jsem a předstíral zmatek. Snažil jsem se ho přinutit, aby se na mě podíval.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183883
Stopy minulosti 99
„Ano, vaše jméno,“ zopakoval muž s přehnanou trpě livostí a konečně ke mně zvedl oči. „Obávám se, že večí rek je jen pro zvané.“ „Sir Stefan Pine. A moje žena Violet,“ dodal jsem, za tímco Violet se za mnou radostně chichotala. Jeho úko lem bylo hlídat dveře, ale z nejasného mumlání jsem po chopil, že v době, kdy se diváci bavili při představení, do sebe hodil pár skleniček. Ani jsem ho nemusel k něčemu nutit. Stačilo ho jen zmást. „Ano, sire,“ zamumlal. Ani se nepodíval na seznam a vpustil nás dovnitř. Violet vykulila oči, ale já si položil prst na ústa a ná sledoval dav lidí do prostorného zákulisí. Vešli jsme do jasně osvětlené místnosti, která byla skoro tak velká jako taneční sál. Bylo tam plno herců v různých kostýmech i diváků, mezi nimiž jsem poznal zazobané sousedy z naší lóže. Určitě jsme byli na správ ném místě. Teď jsme museli najít Charlotte. To bude snadné. Vtom jsem ucítil, jak mi někdo poklepal na rameno. Otočil jsem se. A tam, se širokým úsměvem, tmavými hustými vlasy a nevyzpytatelným výrazem, stál Damon. „Nazdar, bratře,“ zahlaholil Damon a zazubil se. Oplatil jsem mu úsměv. Budu se chovat zdvořile. As poň pro tuhle chvíli.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183883
8.
T
ohle je tvůj bratr?“ zeptala se Violet zvěda vě a zvýšila hlas. „Ten, co…“ „Ne!“ Zamával jsem před sebou paží, ja „ ko kdybych chtěl zahnat nesmyslnou otázku. „Starý pří tel,“ zalhal jsem. Srdce mi v hrudi divoce bušilo. I když jsem ho zoufale hledal celé odpoledne, byl pro mě šok, když jsem teď, po všech těch letech, stál proti němu tvá ří v tvář. „Jo, se Stefanem se známe už léta.“ Damon se na mě poťouchle podíval. „Vlastně si někdy myslím, že bych pro něj i umřel.“ Nervózně jsem se zavrtěl a změřil si ho pohledem. Byl jsem si vědom, že Violet stojí vedle mě. Pozorně jsem zkoumal jeho vzhled. Vůbec nezestárl. Bylo to směšné, ale byla to první věc,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183883