zvládnout,“ říká Ernest. Ve filmu pak přiznává ještě jednu motivaci. Se svým „koníčkem“ začal nedlouho poté, co odešel do penze. Byl si dobře vědom toho, co s člověkem může udělat nedostatek podnětů, a tak se tomu raději postavil čelem. Pokud snad máte pocit, že se jedná o trochu pomateného penzistu, na kterého se všichni dívají blahosklonně, tak se mýlíte. Od městského úřadu opakovaně dostal cenu za péči o životní prostředí. Svým pečlivým zaznamenáváním pak vytvořil v pravdě jedinečnou studii tohoto „vozíkového fenoménu“, který je skutečným problémem. Podle statistik totiž v Británii každoročně z obchodů zmizí na 300 000 vozíků, což představuje ztrátu okolo 15 000 000 liber. Část je ukradena kvůli kovu, ale hodně z nich skončí jen tak pohozených. V hypermarketu Asda ve Wrexhamu se týdně ztrácelo na sto vozíků, což je donutilo koupit speciální model, kterému se zablokují kolečka, pokud s nimi zákazník vyjede z obchodu. Jiné obchody zase využívají služeb specializované firmy jako je Trolleywise, která dělá totéž co pan Ernest Smith. Když se vezme do úvahy, že za každý vrácený vozík si účtují 3,50 libry, není těžké si spočítat, kolik peněz mu všechny řetězce za ta léta „dluží“. Tedy pomineme-li, že hodně obchodů na shánění ztracených vozíků prostě kašle. O obecních úřadech nemluvě. Úsilí pana Smitha je ve světle těchto faktů pošetilé z jediného hlediska – finančního. Obchodní řetězce jsou populární asi jako banky a většina lidí je, myslím, vcelku oprávněně, vnímá jako pěkné vyděrače, kteří se je snaží leda tak obrat o peníze. Nebudu tvrdit, že můj názor je příliš odlišný. Přesto se přiznám, že ztracené vozíky vracím stejně neUkázka elektronické knihy, UID: KOS183872
zištně jako pan Ernest. Pravda, nejedná se o tisíce, ale zhruba tak o 0,4 vozíku ročně, ale přesto… Proč jsem vlastně někdy nějaký vozík vrátil? Sám teď nevím. Snad, že jsem tehdy šel do obchodu a vzít ztracený vozík pro mne neznamenalo žádnou námahu navíc. Snad, že mi to připadlo správné… Když si Francisco Marquez vybíral téma pro svůj absolventský film, hledal inspiraci v novinách. „Když jsem si četl články, představoval jsem si, jaký je život těch lidí. Představil jsem si nešťastného starce, který nemá pro co žít. Zajímalo mě ale, jak to je doopravdy. Ve skutečnosti jsem našel zábavného a okouzlujícího člověka,“ ocenil Francisco pana Ernesta. Nehodlám se s vámi přít, že na světě existují zábavnější a zajímavější filmy než dokument o muži, co vrací nákupní vozíky. Stejně tak existují i zajímavější a zábavnější články než tento o muži, co vrací nákupní vozíky. Přesto jsem rád, že jsem ho napsal. Jakkoliv se počínání pana Ernesta Smitha může zdát pošetilé, myslím, že si trochu toho ocenění zaslouží…
Známka inteligence Když Zelený Raoul objevil na Marsu život, nebylo jasné, zda je inteligentní. Poté, co Marťané požádali o vstup do Evropské Unie, nebylo pochyb. Každá inteligentní bytost přeci touží vstoupit do EU. V průběhu přístupových rozhovorů však bylo zjištěno, že jejich zelená barva nesplňuje normu EU 236/6f a také šišatost létajících talířů neodpovídá direktivě EU 5695/8a. Marťané se poté raději přičlenili k USA, takže otázka inteligentního života na Marsu zůstala i nadále předmětem debat. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183872
„Připouštím, že pan Branislav Kostic byl poněkud výstřední, ale to nic nemění na faktu, že byl celý život schopen činit jasnozřivá rozhodnutí, a to zdůrazňuji, až do své smrti. Není tedy důvod, proč by jeho nová závěť měla být zpochybňována,“ prohlásil právník Konzervativní strany. Z jeho pohledu se jednalo o jasný případ, kdy se hamižné děti všemi prostředky snažily zvrátit poslední vůli, kterou jejich zesnulý otec učinil ve prospěch veřejně prospěšné instituce. Jeho syn se naopak snažil dokázat, že otec nebyl pouze excentrický, ale blázen. Jinak by nevydědil vlastní rodinu a celé jmění – přes osm milionů liber nevěnoval Konzervativní straně na záchranu světa před „Mezinárodním spiknutím více než stovky lidí, ovládaných perverzními řediteli farmaceutických firem, za účelem zničení svobody, demokracie a lidské čistoty“. Podle právníků Konzervativní strany to naopak dokazovalo, že i ve své údajné šílenosti, vydal zcela racionální a jasné instrukce, jak se svým majetkem naložit. „Byl dlouhodobým členem strany, které věnoval nemalé částky už dříve. Kupříkladu 13 000 liber v roce 1990,“ argumentovali konzervativci. Tuto částku tehdy skutečně věnoval a to z hlubokého přesvědčení, že k němu nepřátelé mluví v tajných kódech a tato suma je magické číslo. I přes tyto zvláštnosti byl však podle konzervativců zcela při smyslech a svou poslední vůli změnil zcela logicky poté, co prohlásil „Margaret Thatcherová je největším lídrem svobodného světa všech dob a zachrání svět od satanistických příšer a nestvůr.“ Přestože příspěvek na tak velkolepý úkol je nepopiratelnou známkou jasné mysli pana Kostice, odmítal to jeho syn pochopit a naopak tvrdohlavě trval na tom, že za vše mohla otcova choroba. „Do Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183872