Oras Ban sloužícímu pokynul. „Doveď jej do knihovního sklepení!“ Sloužící se však zprvu nijak neměl k tomu, aby příkaz splnil, což Thondarila lehce popudilo. „Na co čekáš?“ zeptal se a překládací kámen jeho slova tlumočil. „Promiňte mistře, knihovník však trvá na přítomnosti tří žáků, kteří vás doprovází.“ Gorian se podivil, odkud o nich knihovník ví. No, zřejmě se nechal o Thondarilovi a jeho doprovodu podrobněji informovat, než se rozhodl, že mistra řádu přijme. Gorian, Torbas a Sheera rovněž vstali, zdvořile se správci Skalního hradu uklonili a šli za Thondarilem. Sloužící skupinku odvedl z hodovního sálu dveřmi, kterých si předtím ze záhadných důvodů nevšimli, jako by byly zakryty klamným kouzlem. Dotykem ruky na určitém místě uvedl do chodu promyšlený mechanismus a dveře se otevřely. V chodbě za dveřmi čekal po zuby ozbrojený zbrojnoš s obličejem skrytým pod maskou z mosazně zbarveného kovu, která jedinečným způsobem do detailu zachycovala jeho rysy. Gorian ještě nikdy nepotkal kováře, který by byl s to stvořit něco podobného. Nesvedl by to ani jeho otec, který byl mistrem kovářského umění, a dokonce si důvěřoval natolik, že zpracoval hvězdný kov ukrývající v sobě magii. Ze stejného kovu bylo i brnění maskovaného a spona, kterou měl sepjat přehoz. V pochvě nosného řemení vězel meč s relativně krátkým a velice širokým ostřím a zahnutá dýka. V pravé ruce držel olejovou lampu, z níž se linula zvláštní vůně. „Kaladranský olej!“ dorazila ke Gorianovi Sheeřina myšlenku. Byla si naprosto jista. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183848
Kaladranskému oleji se připisovaly nejrozmanitější zázračné vlastnosti i léčivé účinky. Nikdo neznal jeho přesné složení, natožpak způsob výroby. Občas, když Kaladrané přistáli v přístavech Svaté říše, směňovali toto ceněné zboží za jiné drahocenné výrobky. Protože byl kaladranský olej na celé Východní polokouli vzácný a cenný, bylo těžko představitelné, že by jej někdo nechal prostě hořet v olejové lampě. Maskovaný se beze slova otočil a vedl skupinku za sebou. Za ním kráčel nejprve sloužící, poté Thondaril a Torbas a nakonec Gorian se Sheerou. Dveře se za nimi zavřely jakoby kouzlem. Stěny chodby byly osazeny zrcadly, která zajišťovala, aby světlo lampy v ruce Maskovaného dostatečně osvětlilo celý prostor, neboť se v nich jeho záře zrcadlila v mnohonásobných odrazech. Konečně dorazili k úzkému schodišti. Vypadalo, že klesá do nekonečné hloubky a že je halí zvláštní aura. Síla, která snad byla magického původu a velice se podobala… Morygorově auře! Toto poznání Goriana zasáhlo jako blesk a hned se zastavil. Maskovaný si toho všiml a pravil. „Není důvod k obavám.“ Thondaril na Goriana rychle pohlédl a z jeho očí Gorian vyčetl, že i on cítí to samé. Torbase aura zneklidnila jen lehce, stejně jako Sheeru, která sice určitě pochytila jeho naléhavou myšlenku, ale zjevně nevěděla, co znamená. Necítí snad, co tam dole číhá? Byly jejich magické smysly tak jalové a necitlivé, že nepoznali, jaká nebezpečná moc se zde projevuje? Gorian si připadal jako ochromený. Myslel na boj u kamenného kopí a na to, jak mu Morygorova hrozivá aura 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183848
celou dobu tížila duši. Nebyla to žádná náhoda, že jako jediný této moci odolal a dokázal se prodrat až ke kamennému kopí. I Thondaril zřejmě cítil děsivou sílu, která prostupovala tímto místem, avšak nedával najevo nijaké znepokojení. „Je to podobné, Goriane – ale ne totožné,“ odpověděl na Gorianovu nevyslovenou otázku. „Ale jak je to možné?“ „Kaladranská magie. Možná je ve všech spisech natolik silná, že vyzařuje až sem. Nevím.“ Maskovaný se zahalil do mlčení, zatímco sloužící působil podrážděně, stejně jako Torbas a Sheera. „Zdá se mi, že ten maskáč jen tak s někým nemluví,“ zamumlal Torbas, přesto jeho překládací kámen mlčel a netlumočil. Kamenu propůjčovala jeho schopnost baziliščí magie, která se příliš nelišila od magie řádu a nechala se ovlivnit myšlenkovým povelem budoucího mistra meče. Torbas asi zjistil, jak svůj kámen ovládat. Pokračovali v chůzi, až je Maskovaný a sloužící dovedli k těžkým dřevěným dveřím. Za nimi se klenulo sklepení, jehož stěny byly až ke stropu pokryty regály s knihami a spisy. Tlusté svazky stály jeden vedle druhého na policích zhotovených ze dřeva suchovníku. Bylo jasné, proč – dřevo suchovníku nasávalo vlhkost ze svého okolí a zabraňovalo plesnivění knih. U hrubě tesaného stolu s hořícím svícnem seděl vysoký muž v kutně, působící jako ztělesnění samotné smrti. Mihotavé světlo svíce tančilo na tmavě šedé látce, zatímco obličej pod hluboce staženou kápí zůstával skrytý ve stínu. Sloužící se sklonil a pronesl několik slov v gryfolandštině. Maskovaný stál nehnutě jako socha. Gorian mimoděk 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183848