posteli a falešně vyřvával z plných plic písničky, které ho děda naučil. Včetně té o panence, co šla silnicí a v kapse měla místo tolarů dolary. Když píseň Josef jednou ve škole v téhle úpravě předvedl, učitelka si myslela, že ji provokuje. S dědou Zdeňkem se babička seznámila na taneční zábavě. I když byl o téměř deset let mladší než ona, vyprávěl, že ho nadchla její přímost, stejně jako obdivoval to, že byla partyzánkou, kterou nakonec byla i oficiálně, proto celý život působila ve spolku protifašistických bojovníků a pro svůj zjev, který vzbuzoval soucit i respekt zároveň, se zejména v pozdějších letech objevovala na fotografiích z oficiálních oslav ke kdejakému státnímu výročí v souvislosti s druhou světovou válkou. Když se poznali, babička měla podlomené zdraví, byla vyhublá a nemocná. Děda jí nosil své příděly jídla a vzorně se staral i o její dceru. Babička ho chválila i za to, že nelítal za ženskými a nechlastal, což pro ni bylo něco úplně nového. Něco, čeho si nesmírně vážila. Jakmile děda ukončil povinnou vojenskou službu, babičku si vzal. A to i na97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183763
vzdory nesouhlasu své rodiny, která si nepřála, aby si bral rozvedenou ženskou, navíc s cizím dítětem. Děda však řešil zcela jiné starosti, nevěděl, jak svou rodinu uživí. Psala se padesátá léta a jako synek z buržoazní rodiny prý jasně pochopil, že nemá budoucnost, proto se přihlásil na práci do uranových dolů v Jáchymově. „Dobře platili, to byla jedna výhoda,“ říkal. „Druhou výhodou bylo, že v dolech jsme si nehráli na soudruhy, měl jsem tedy pokoj od té všeobecně panující komunistické debility.“ Podstatu komunismu prý odhalil, jakmile jeho rodině znárodnili dům na Žižkově a jeho příbuzné na venkově násilím donutili vstoupit do jednotného zemědělského družstva. „Popisoval mi strýc, že ten jejich vesnický komunistický výbor byl složen především z místních nemakačenků, flákačů a opilců. Z toho největšího póvlu, který v té vesnici byl,“ rozčiloval se děda a dodával, že ze složení výboru bylo jasně vidět, o čem a o kom hlavně komunismus byl. „Jestliže ty máš, ale já nemám, tak já to tvé chci taky, a tak ti to tedy seberu!“ vysvětloval děda Josefovi princip režimu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183763
Po nějakém čase se babičce narodil syn a ona měla opět pocit, že její život nabral správný směr. Ale pak se stalo neštěstí. Děda Zdeněk přišel o zrak. Když o tom babička mluvila, Josef nikdy nedokázal postřehnout v jejím hlase alespoň náznak pohnutí. Jako by dědovo postižení bylo nevyhnutelností. Snad až později, když za ní s dědou docházel do nemocnice, viděl, jak dědu hladí svými hubenými dlaněmi po hlavě a mluví na něho, jako by byl malý chlapec, kterého postihla obrovská nespravedlnost. Tehdy pochopil, že i když to nikdy nedávala najevo, v hloubi duši s ním nepřetržitě soucítila. Josef, jako kluk zvědavý, jak děda přišel o oči, se ho na to jednou přímo zeptal. „Vypíchnul jsem si je vidličkou,“ odbyl ho tehdy s humorem sobě vlastním děda. Teprve až po nějakém čase dal Josefovi nahmatat pod kůží na pažích tvrdé hranaté bulky. Skrývaly prach a úlomky mnoha kamínků a kamenů, které se mu do těla zaryly po důlní explozi. Po výbuchu, který zabil všechny dědovy druhy. Jen děda přežil. Avšak exploze mu rozmetala oči do všech stran. Bylo mu 29 let. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183763