Až teď Carl viděl, co měl Asad na mysli. Ze všech lidí na zeměkouli si toho problému jako první všiml právě on. Chlapík, který v Dánsku bydlel teprve pár let. Bylo to ne‑ uvěřitelné. Ve vzkazu bylo s nejvyšší pravděpodobností napsáno „ůnor“, „unaseni“ a „zastrvka autobbusu“. Autor vzkazu příliš neovládal pravopis.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183624
11 ) O Yrse, která se usídlila v Rosině kanceláři, prakticky ne‑ věděli. Vypadalo to dobře, velmi dobře. Jestli bude v nasto‑ leném duchu pokračovat, pošlou ji během tří dnů domů a Rose se bude muset vrátit. Yrsa přece říkala, že potřebují peníze. V archivech žádné zmínky o únosu z února 1996 nebyly. Carl proto vyhledal složku o požárech a zavolal policejnímu komisaři Antonsenovi z Rødovre. Raději si promluví se zá‑ kopovou krysou než s kancelářskou krysou Ydingem. Proč proboha ten starý pitomec tehdy neuvedl do policejního hlá‑ šení žádné poznámky o ekonomické situaci společnosti z Rø‑ dovre, postižené požárem, to přesahovalo Carlovo chápání. Podle jeho názoru to bylo porušení povinnosti. Plynárenská společnost navíc potvrdila, že přívod plynu byl dlouhodobě uzavřen. Co tedy způsobilo tak prudkou explozi? Dokud stá‑ le ve vzduchu visely podobné otázky, mohlo se sakra pořád jednat o vraždu, kterou musí vyšetřit, takže v úvahu museli brát VŠECHNO . „No,“ řekl Antonsen, když k němu Carla přepojili. „Á, mám tu čest hovořit s Carlem Mørckem, specialistou na hrabání se ve starých případech,“ dodal vesele. „Už jsi vy‑ šetřil smrt Ötziho?“ „Jasně. A starodávnou vraždu krále Erika Klippinga taky,“ odpověděl Carl. „Myslím, že brzo budeme mít vyře‑ šený i jeden z vašich odložených případů.“ Antonsen se zasmál. „Vím přesně, na co narážíš. Včera jsem mluvil s Marcusem Jacobsenem,“ řekl. „Asi by ses rád dozvěděl něco o zdejším požáru z roku 1995, že jo? Copak jsi nečetl hlášení?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183624
Lépe Carlovi nahrát na smeč nemohl. Konečně může vypustit pár jedovatých poznámek, které si zkušený Anton‑ sen dozajista nenechá líbit a bryskně mu je vrátí. „Jo, četl. To hlášení mi připomíná kočičí blití. Psal to někdo z tvých lidí?“ „Nech toho, Carle. Yding odvedl dobrý kus práce. Co potřebuješ vědět?“ „Informace o firmě poškozené požárem, které tenhle takzvaný dobrý kus práce naprosto ignoruje.“ „Jo, jo, myslel jsem si, že ti půjde o tohle. Někde tu něco máme. O pár let později probíhal ve společnosti audit a skončil trestním oznámením. Nakonec z toho nic nebylo, ale aspoň jsme se o nich dozvěděli něco nového. Mám ti to odfaxovat, nebo se musím připlazit po kolenou a složit ti to k tvému trůnu?“ Carl se zachechtal. Nestávalo se příliš často, že by potkal člověka, který by dokázal tak efektivně vracet jeho výpady. „Ne, zajedu za tebou, Antone. Postav na kafe.“ „To snad ne,“ ukončil Antonsen hovor a žádným na shle danou se neobtěžoval. Carl zůstal sedět a chvíli tupě zíral na televizi. Na TV 2 neustále opakovali zpravodajství o zastřelení Mustafy Hsow naye, další nevinné oběti ve válce gangů. Nyní nově oznámili, že policie právě povolila průchod pohřebního průvodu ulice‑ mi Kodaně. To nevypadalo dobře, z toho určitě někomu zasko‑ čí sladká kaše z červeného ovoce, oblíbený to dánský dezert. Náhle se ve dveřích ozvalo: „Dostane tady člověk taky nějaké úkoly?“ Carl dostal šok. Lidé se tu normálně nepohybovali tak tiše. Pokud se ta podivná Yrsa dokáže nehlučně přemisťovat, tak mu z toho brzy hrábne. Mávla rukou a cosi odehnala. „Fuj, masařka. Nesnáším je. Jsou hnusný.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183624