10
Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství
ní a dokonce až stupor, kdy je člověk schopen se hýbat zcela minimálně a vydávat pouze nesrozumitelné zvuky. Protože je silně podrážděna sliznice žaludku, dochází ke vzniku akutní gastritidy s nevolností, až zvracením. Pokud hladina alkoholu v krvi dále stoupá, stav končí útlumem dechu a srdeční činnosti, jejichž centra jsou uložena v prodloužené míše, jakožto vývojově nejstarší a proto nejodolnější. Zajímavým jevem, který má velký vliv na rozhodování člověka zda řídit, či neřídit je tzv. Mellanbyho efekt (Straka, 2011). Při stoupající hladině alkoholu v krvi je tento stav vnímán nejenom jako příjemnější (což je všeobecně známo), ale i stupeň ovlivnění je subjektivně hodnocen jako daleko intenzivnější oproti fázi vylučovací (popisuje se dokonce až dvojnásobně – samozřejmě při stejných hladinách alkoholu v krvi). Je to spojeno se značným nebezpečím právě v období střízlivění, kdy řidič je přesvědčen, že jeho chování a reakce již nejsou ovlivněny, ale přitom má v krvi stále ještě mnohdy až překvapivě vysokou hladinu tzv. „zbytkového“ alkoholu. Při laboratorních testech je však vliv etanolu na jednotlivé funkce ovlivňující schopnost řídit motorové vozidlo relativně malý, což neodpovídá výraznému podílu osob pod vlivem alkoholu mezi účastníky dopravních nehod (Vorel, 2003). V laboratorních podmínkách etanol např. prodlužuje jednoduchý reakční čas překvapivě málo, při koncentracích kolem 1 g/kg 1,28násobně (Haut a kol., 1989). Přesto je relativní riziko smrtelné nehody řidiče osobního automobilu při koncentracích etanolu 0,8–1 g/kg přinejmenším jedenáctkrát vyšší oproti řidiči střízlivému (Zador a kol., 2000). Tento zdánlivý rozpor se pokouší vysvětlit teorie problémového chování (problem behavior theory) (Jonah, 1990). Podle této teorie osoby s problémovým chováním, jejichž styl jízdy obsahuje prvky vysokého rizika, rovněž častěji požívají etanol před řízením (jejich jednání je nezodpovědné, problémové i v mnoha jiných situacích). Souhrn těchto rizikových prvků pak vede k vysokému zastoupení těchto řidičů mezi řidiči nehodovými, a tím i k vysokému podílu řidičů s etanolem v krvi v dopravních nehodách. Významným atributem těchto řidičů je zejména fakt, že nepoužívají bezpečnostní pásy, čímž významně zhoršují následky svých dopravních nehod (Wilson, et al., 1988). Problémem pro posouzení schopnosti řidiče bezpečně řídit je stav zvaný „kocovina“. Alkohol už z krve vymizel, není jej tedy možné detekovat, a tím objektivně a spolehlivě prokázat, že je řidič ovlivněn. Řidič však není schopen se soustředit na řízení tak, jako v normálním stavu. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183621
Alkohol, léčiva a jiné návykové a toxikologicky významné látky v dopravě
10
Je to z několika důvodů. Alkohol se většinou konzumuje večer a v noci. Spánkový deficit zvyšuje riziko mikrospánku nebo alespoň velmi podstatně zhoršuje koncentraci. Konzumace nadměrného množství alkoholu vede k podráždění sliznice žaludku až ke vzniku gastritidy, proto i druhý den po alkoholovém excesu přetrvává žaludeční nevolnost. Obvyklé jsou bolesti hlavy, mnohdy až úporné. Ty jsou připisovány působení acetaldehydu, hypoglykemii, dehydrataci (způsobené útlumem tvorby antidiuretického hormonu) a spazmům šíjových svalů a mozkových cév. To vše odvádí pozornost řidiče od dění na vozovce. Hypoglykemie spolu s dehydratací může dosáhnout takového stupně, že není vyloučena ani ztráta vědomí za volantem, zejména při déletrvající jízdě, a to i u zcela zdravého řidiče. U člověka trpícího např. hypertenzí, diabetem nebo nemocemi trávicího traktu je riziko větší. Snad nejhorší situace je u epileptiků, kdy požití alkoholu může být přímo vyvolávajícím momentem pro vznik záchvatu.
10.1.4 Charakteristiky příčin dopravních nehod pod vlivem alkoholu • • • •
Vysoká a nepřiměřená rychlost. Nerespektování dopravního značení a světelné signalizace. Nedání přednosti v jízdě. Riskantní způsob jízdy – nebezpečné předjíždění a nepřiměřené manévrování s vozidlem. • Opožděná reakce na změny v dopravním prostředí nebo na překážku.
10.1.5 Statistika dopravních nehod pod vlivem alkoholu Dle policejních statistik je zaviněno pod vlivem alkoholu 7,1 % nehod, při kterých zemře asi 13 % z celkového počtu zemřelých následkem dopravní nehody (Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia České republiky, 2011). U 40 % zemřelých aktivních účastníků dopravních nehod (chodci, řidiči, cyklisté) je zjištěn alkohol. Nejčastěji u chodců (48 %), pak u cyklistů (35 %), nejméně u řidičů (25 %) (Mravčík a kol., 2007). V běžném provozu se pohybují asi 2–3 % řidičů osobních automobilů pod vlivem alkoholu (Vorel, 2004). Přibližně stejné procento řidičů pod vlivem alkoholu je i mezi zemřelými následkem dopravní nehody, kterou nezavinili. Avšak mezi těmi, kteří nehodu zavinili, dosahuje po99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183621
10
Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství
díl řidičů pod vlivem alkoholu 40 % (Vorel a kol., 2008). Z toho lze dovodit, že riziko smrtelné dopravní nehody u řidiče osobního automobilu pod vlivem alkoholu je 20krát vyšší než u střízlivého.
10.2
Léčiva a drogy
Pro návykové látky platí stejně jako pro alkohol, že je řidič nesmí požít během jízdy, ani řídit bezprostředně po jejich užití nebo v takové době po jejich užití, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem (Česká republika, 2000). Není tolerována jejich přítomnost v krvi řidiče (ani přítomnost jejich aktivních metabolitů). Za návykové látky považujeme omamné a psychotropní látky uvedené v přílohách 1–7 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách (Česká republika, 1998). Mezi návykové látky patří nejen tzv. drogy, ale i mnohá léčiva. Pro zjišťování přítomnosti návykových látek v těle se využívají zkoušky orientační, které je možné provádět přímo v terénu, dále zkoušky prováděné v laboratořích na automatizovaných imunoanalyzátorech (spolehlivější, ale také pouze orientační) a specifická vyšetření. Orientační zkoušky jsou prováděny Policií ČR při silničních kontrolách pomocí speciálních setů ze slin, popř. z potu. Mají poměrně vysokou vypovídací hodnotu, při jejich pozitivitě se přítomnost návykové látky v organizmu laboratorně potvrdí asi v 90 % případů (Vorel a kol., 2010). Výjimkou jsou kanabinoidy, kde je pozitivní výsledek potvrzen v laboratoři asi jen v 70 %. Důvodem je pozitivita orientačních testů při přítomnosti kyseliny tetrahydrokanabinolové, která je však biologicky neaktivní. Laboratorní zkoušky se provádějí ve specializovaných toxikologických laboratořích a jsou daleko složitější než laboratorní vyšetření na přítomnost alkoholu. Jako materiál pro vyšetření se přednostně používá krev, která se odebírá obdobně jako pro vyšetření na obsah alkoholu z loketní žíly, obvykle do dvou standardních zkumavek v množství po 7 ml. Odběr moči má tu výhodu, že se jedná o neinvazivní metodu, tedy odběr není spojen s porušením integrity lidského těla, a vyšetřovaná osoba proto nemá důvod odběr odmítnout. Avšak průkaz návykové látky v moči sám o sobě neprokazuje, že osoba byla v době odběru pod jejím vlivem. Obvyklé množství pro toxikologickou laboratoř je sice 50 ml, ale co největší množství je výhodou. Pokud je moči méně než 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183621