„Nemám to v plánu. Proč se ptáš?“ „Zajímá mě, z čeho budeme žít. Peníze z té první nevydrží věčně. Napadlo mě, že abys vydělal další, musel bys…“ „Aha.“ Modré oči se pobaveně zatřpytily. „Psaním se člověk může živit jedině tehdy, pokud nestojí o ten přepych jíst třikrát denně.“ „Ale tvoje kniha byla úspěšná…“ „Ano, ale honorář, který jsem za ni dostal, by nám nestačil ani na týden.“ Údivem otevřela pusu. Vždyť otec tvrdil, že se o ni Heath postará! Nikdy ji nenapadlo o tom pochybovat. Heath se přece strojí do drahého oblečení a tváří se nonšalantně. „Domnívala jsem se… Jak si tedy vyděláváš na živobytí?“ „Po skončení války jsem rozprodal pozemky, které mi odkázal otec. Utržené peníze jsem investoval. Zejména jedna z investic se vyplatila, takže si teď můžeme pohodlně žít. Už jsi někdy slyšela o chlazených železničních vagonech?“ „Ne,“ přiznala. Pojednou se jí citelně ulevilo. Pozemky, investice. Tato slova znamenají peníze. „Je to způsob, jakým velcí dopravci desetkrát zvyšují svoje zisky. Nakládají ovoce a zeleninu do chlazených vagonů a posílají ji prostřednictvím dráhy velkým překupníkům i drobným obchodníkům.“ „Ale nepřijde tím spousta lidí o práci?“ „Ano. Ale to se nedá nic dělat. Nemohou bránit pokroku.“ „To zní drsně. Netrápí tě kvůli nim pocit viny? Necítíš zodpovědnost za ty, které jsi připravil o chleba?“ „Mělo mě napadnout, že začneš moralizovat,“ pousmál se Heath. Ale pod tíhou jejího pohledu ho úsměv přešel. Náhle působil nelítostně. Čeho všeho je schopen? „Ne, necítím,“ prohlásil. „Nerad někoho vyhazuji z práce, zato mám rád střechu nad hlavou.“ „Ale ti lidé…“ „Tak to po válce chodí… Staré pořádky se otřesou v základech. Někteří z nás jsou na vzestupu, zatímco jiní klesají ke dnu. Je mi jedno, co všechno musím udělat, abych se udržel na hladině. Důležité je se neutopit.“ „Někteří lidé by se radši utopili, než přišli o svou čest,“ namítla opovržlivě Lucy. ~ 98 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183603
Heathovy oči se proměnily ve dva kusy ledu a jí přeběhl po zádech mráz. „Divila byste se, paní Rayneová, kolik toho nevíte o mužích a jejich cti. Včetně skutečnosti, že během války váš milovaný Daniel prováděl v rámci přežití takové věci, ze kterých by se vám zvedal žaludek.“ „O Danielovi jsem neřekla ani slovo!“ bránila se divoce, ale oba věděli, že na něho myslela. „Hodně ti odpustím,“ oznámil jí ledabyle, „ale nesnesu, abys mě soudila – nebo srovnávala s někým jiným.“ Poté se oba odmlčeli. Zavládlo mezi nimi mrazivé a neporušitelné ticho, jež bylo o hodně horší než to předchozí. Do Concordu se vrátili pozdě večer. Než se odebrali na lože, Lucy zůstala několik minut o samotě. Pečlivě si svlékla šaty. Pohybovala se velmi pomalu, jako ve snu. Neohrabaně si rozšněrovala korzet a zhluboka se nadechla. Vzápětí ji přemohla nevolnost. Musela se přidržet sloupku postele, aby neupadla. Přitiskla k němu rozpálenou tvář a čekala, až nevolnost pomine. „Cin?“ Škubla sebou a prudce otevřela oči. „Jsi v pořádku?“ zeptal se Heath a přikročil k lůžku. V hezkém obličeji se zračilo znepokojení. Lucy pustila sloupek a ucouvla o několik kroků. Bosé nohy se bořily do měkkého koberce. „Jistě,“ hlesla pokorně a objala se roztřesenými pažemi kolem pasu. Nepříjemně si uvědomovala, že on je plně oblečen, zatímco ona má na sobě pouze spodní kalhoty a pomačkanou košilku, kterou nosila celý den pod korzetem. „Netušila jsem, že tu budeš tak brzy. Nestačila jsem se… připravit.“ „Nevěděl jsem, kolik potřebuješ času.“ „Nuže,“ ošila se, „co kdybys teď odešel a vrátil se za pár minut? Našla bych si noční košili a…“ „Proč nemůžu zůstat?“ zeptal se tiše, zatímco setřásal z ramen kabátec. Jako očarovaná sledovala, jak se zouvá. „Půjde to snáz, když z toho nebudeme dělat takovou událost.“ „Jenže já to jako banalitu brát nedokážu.“ „Nemusíš se hned ježit. Nezapomínej, že jsem tě viděl oblečenou mnohem méně, než jsi teď.“ ~ 99 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183603
Lucy se odvrátila, aby se na něho nemusela dívat. Uchopila do rukou tkanice spodní košilky a zarazila se. Ne, svléknout se před ním nedokáže. Copak si myslí, že se před ním obnaží? Anebo hůř – on se obnaží před ní? A kdyby ano, kam se má dívat? Co mu má říct? Je to stokrát horší, než si představovala. Proboha, proč jí někdo neprozradil, co se od ní očekává? Určitě existuje způsob, jak se v této situaci správně zachovat. Na trapnost tohoto okamžiku ji nikdo nepřipravil. Mlčela. Zaraženě stála na místě a zběsile přemýšlela. Co teď? Aha, nevyjmula si z účesu vlásenky. To ji na chvíli zaměstná. Potýkala se se zapletenými vlasy a poslouchala, jak vlásenky klouzají z roztřesených prstů a s rachotem dopadají na podlahu. Vystřídalo jej pleskání bosých nohou. „Počkej, pomůžu ti.“ Heath ledabyle pohladil kaštanové kadeře a rozpletl je. Lucy se k němu zdráhavě otočila. Díkybohu si ponechal kalhoty, ale bez košile se zdál větší a šla z něho větší hrůza. Z opáleného těla čišela síla a energie, sametovou pleť tu a tam brázdily jizvy. Potutelně se usmíval. Bez střevíčků na podpatku mu dosahovala pouze k rameni. Vadilo jí, že vedle něho vypadá jako trpaslík a musí zaklonit hlavu, když se mu chce podívat do očí. Kéž by nebyl tak vysoký! Velcí muži a drobné ženy k sobě neladí. Kdyby ji Heath uchopil do náruče a přivinul k sobě, skončila by s nosem rozpláclým uprostřed jeho hrudníku. Položil jí ruce na ramena. Lucy tupě hleděla na jeho hrdlo a přinutila se klidně stát. Jeho blízkost ji děsila. Nejradši by se mu vyškubla a utekla. Napětí stále narůstalo a nedalo se dál snášet. Když jeho ruce zabloudily k jejímu pasu, odtáhla se od něho. Zalapala po dechu, ukázala mu záda a schovala obličej v dlaních. Byla našponovaná jako struna a předem se hrozila jeho doteku. „Nemůžu,“ zakvílela zdrchaně. „Já už to dál nevydržím. Teď ne, prosím. Potřebuji pár dnů – týden nebo dva, abych si na všechno zvykla. Jenom mě nech být! Nepřeju si, aby ses mě dotýkal. Neměla jsem si tě vůbec brát. Vždyť tě ani neznám. Udělala jsem chybu. Nenapadlo mě…“ Zarazila se uprostřed věty. Stěží se ovládala. Heath prolomil ticho jako první. Jeho hlas zněl mírně a klidně. „Oba se máme hodně co učit. Pojď sem.“ ~ 100 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183603