Vzpřímeně došla ke dveřím a otevřela si. Vyšla ven a zamířila chodbou pryč. Nikdo by na ní nepoznal, co se jí honí hlavou. Co mělo tohle sakra znamenat?
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183601
19 Udusím se! To blesklo Ann Spellmanové hlavou ze všeho nejdřív. Pak začala zhluboka hlučně dýchat nosem. Měla něco přes pusu – soudě podle ohmatání jazykem nejspíš lepicí pásku. Kaš lala, dávila a zuřivě se ji pokoušela jazykem uvolnit, ale nešlo to, páska držela příliš pevně. Přinutila se uklidnit a dýchat nosem zvolna. Snažila se rozpo menout, co se stalo, ale mozek jí vypovídal spolupráci. Ten chlap, to pití… nejspíš jí do něj něco nasypal. Pamatovala si, že s ním šla a on ji podepíral. Nebyla opilá – to věděla s jistotou. Nikdy toho nevypila tolik, aby se opila. Došli k ní do bytu? Anebo odtamtud odešli? Nevěděla jistě. Pokusila se pohnout rukama a nohama, ale jen ji popadly bo lestivé křeče. Kde to jsem? Zakřičela, ale přes pásku to skoro nebylo slyšet. Zprudka ote vřela oči a uviděla svět vzhůru nohama. Nad ní se klenulo noční nebe a skrz větvoví stromů na ni pomrkávaly hvězdy. Proč leží v tak hrozně nepohodlné poloze? A jak… Vybavil se jí mužský hlas: „V takovéhle situaci je nejlepší po čítač vypnout.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183601
Seděla u rozbitého počítače a on stál za ní, jen kousíček za je jími zády. Musel se nějak dostat dovnitř a skrývat se v bytě. A já jsem se tam zamkla a myslela jsem si, že jsem v bezpečí. Teď za svoji lehkomyslnost pyká. Pamatovala si, že ztratila vědomí, že ji nutil něco pít a víno to rozhodně nebylo. Tvrdil jí, že to víno je, ale bylo to bůhvíco jiného. Točila se jí po tom hlava a připadala si malá, úplně mrňavá, takže udělala, co jí řekl, a ně kam s ním šla. K autu? Vykroutila krk a rozhlédla se. Uviděla truhlíky s hnědými uvadlými květinami a plaňkový plot obrostlý popínavým rost linstvem. A taky cihlovou zeď – ze starých ztmavlých cihel. Při padalo jí, že leží někde na dvorku. Svítil měsíc. A ještě odněkud se sem linulo světlo, možná od pouliční lampy. Kousek od sebe zaslechla slabé šoupání. Nedohlédla tam a svaly se jí strachy napjaly. Do nohou ji zase popadly křeče a ne dokázala jim nijak ulevit. Mysl i celé tělo jí zaplavilo děsivé pochopení, kterému se do sud tak usilovně bránila. Obracel se jí žaludek a rychle polkla, protože se bála, že by se mohla pozvracet a udusit se vlastními zvratky. Roztřásla se a povolil jí močový měchýř. Děje se to mně. MNĚ! Vzpamatuj se! Hlavně se proboha soustřeď a pokus se v tom nějak vyznat, abys s tím zvládla něco udělat! Nejsem tady sama, ale zatím mi nic neudělal. Zatím. A třeba ani neudělá. Třeba je tohle všechno. Třeba ho vzrušuje svazovat ženské a pak se kochat jejich bezmocí. Je to klidně možné. Takoví úchylové existují. Nějak se jí povedlo usměrnit zběsile roztoulané myšlenky a i křeče polevily. Uvědomila si, že klečí na kolenou a zápěstí má pevně svázaná za zády. Od nich vedl krátký napjatý provaz k překříženým spoutaným kotníkům, takže se jí kolena roztáhla od sebe a záda se nepřirozeně prohnula do oblouku. Svázal mě do kozelce. Horní polovinu těla měla zakloněnou, takže zírala na nebe nad sebou. Prohnutá záda ji bolela jako čert.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183601