Sever a Jih staví tady u nás, kvůli školám těch dětí. Připadá mu, že nejsou moc dobrý, a tak chce zjistit, jak to s nima je.“ „A co ty děti –“ načal pan Hale další otázku, ale Margaret ho chytila za loket a ukázala mu své hodinky. „Už je skoro sedm,“ řekla. „Pojďme už, tatínku.“ Dech se jí neuklidnil, dokud nebyli v bezpečné vzdálenosti od Higginsova domku. Potom si však, jak se jí vrátila rozvaha, vyčítala, že možná nemuseli tolik spěchat. Však pana Thorntona vídají poslední dobou tak zřídka; vlastně by ho bývala ráda viděla, jistěže jen jako starého známého, až večer přijde k Higginsovým na návštěvu. Ano, skutečně k nim chodil už jen velmi vzácně, a vždycky jen přísně účelově, kvůli lekcím, které vedl pan Hale. Ten byl zklamán tím, s jakou vlažností se nyní jeho žák staví k řecké literatuře, jež ho ještě přednedávnem tolik zajímala. Také se často stávalo, že místo pana Thorntona dorazil jen spěšný vzkaz, vysvětlující, že jeho autor je natolik zaneprázdněný, že se tentokrát k četbě řeckých klasiků nemůže dostavit. Ač měl pan Hale i jiné žáky, žádný z nich mu tolik nepadl do srdce jako jeho první, John Thornton. Proto byl nyní ubohý učitel smutný a bez nálady; seděl a přemítal o tom, jak se vztah, který mu byl tak drahý, pokazil, a lámal si hlavu, proč jen se tak stalo. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183546
Elizabeth Gaskellova Jednoho večera pozoroval Margaret, jak sedí nad ruční prací, a najednou vypálil otázku: „Margaret! Měla jsi někdy důvod domnívat se, že má o tebe pan Thornton zájem?“ Sám se bezmála červenal, když se ptal, ale myšlenka pana Bella mu příliš vrtala hlavou; slova mu vylétla z úst dřív, než je stačil zvážit. Margaret hned neodpověděla. Uhodl však, co řekne, dřív než promluvila, podle toho, jak hlouběji sklonila hlavu nad šitím. „Ano; tedy, já myslím – ach, tatínku, měla jsem vám to říct už tehdy.“ Upustila práci na stůl a schovala obličej do dlaní. „Ale ne, drahoušku, nechci, aby sis myslela, že jsem tak nestydatě zvědavý. Jsem si jistý, že bys mi to měla říct tehdy, kdybys cítila, že chceš jeho zájem opětovat. Mluvili jste spolu o tom?“ Opět nejdříve chvíle mlčení; po krátkém otálení pak stručná odpověď: „Ano.“ „Odmítla jsi ho?“ Hluboký povzdech, bezmocný, nervózní pohled, a pak nové „ano“. Než však mohl její otec cokoli dalšího dodat, Margaret k němu zvedla obličej, zrůžovělý půvabným studem, upřela na něj oči a řekla: „V tuhle chvíli, tatínku, o tom nechci dál mluvit, protože je to pro mě příliš bolestné. Každé slovo, všechno, co s jeho návrhem souviselo, je pro mě tak 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183546
Sever a Jih nevýslovně trpké, že se o tom zkrátka nemůžu bavit. Nedokážu o tom ani přemýšlet. Ach, tatínku, je mi líto, že jste kvůli mně přišel o přítele, ale nemůžu za to, věřte mi! Tolik mě to mrzí!“ Usedla na podlahu vedle jeho křesla a položila mu hlavu na kolena. „Mě to taky mrzí, holčičko. Pan Bell mě docela překvapil, když tuhle možnost naťukl…“ „Pan Bell! Ach, on to poznal?“ „Částečně ano. Vzal si ale do hlavy myšlenku, že ani ty – jak to jen říct? – jsi nebyla vůči panu Thorntonovi nelaskavě naladěná. Je mi jasné, že tak to být nemohlo. Věděl jsem velmi dobře, jaké jsou tvé skutečné city, než abych předpokládal, že bys někdy v tomto smyslu mohla mít pana Thorntona ráda. Je mi to ale moc líto.“ Seděli spolu několik minut beze slova. Když ji po té době konejšivě poplácal po tváři, ohromeně zjistil, že má obličej mokrý slzami. Zvedla hlavu, přinutila se k úsměvu a začala hovořit o Lennoxových s tak vehementním úsilím změnit téma, že se jemnocitný pan Hale vůbec nepokoušel vrátit se k tomu původnímu. „Zítra – ano, už zítra budou zpátky v Harley Street. Ach, to bude tak zvláštní! Ráda bych věděla, z jaké místnosti udělají dětský pokoj! A tetička Shawová bude jistě z miminka uchvácená. Představte si Edith jako mámu! A kapitán Lennox – copak asi ten bude teď dělat, když nechal služby?“ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183546