zaměstnané na důležitých postech v britských bezpečnostních složkách. Jako politické sympatizanty Sovětského svazu je údajně natolik zradikalizovala druhá světová válka, že prováděli špionážní činnost ve prospěch Sovětů ještě dlouhá léta po jejím skončení. Na veřejnost se postupně dostávaly často opožděně jenom kusé, neúplné informace o těchto lidech, kteří včas prchli do Sovětského svazu. Ještě v padesátých letech uprchli Guy Burgess a Donald Maclean a jejich ochránce v britských zpravodajských službách Kim Philby utekl na poslední chvíli v roce 1963. Ve stejném roce se přiznal ke špionáži tehdejší kurátor královských uměleckých sbírek Anthony Blunt, kterému byla slíbena imunita, podobně jako nejvýš postavenému sovětskému špionovi Johnu Cairncrossovi, který se přiznal už v roce 1951. O posledních dvou případech se však veřejnost dověděla až nějakých patnáct let poté, co se přiznali. Dalším agentem byl George Blake, jediný z výše jmenovaných, který byl postaven před soud a odsouzen. Neseděl ve vězení dlouho: v roce 1966 mu pomohli k útěku z vězení dva britští starožitníci, členové komunistické strany, kteří ho dopravili rovnou na ruskou vojenskou loď, jež byla v Británii na zdvořilostní návštěvě a na základě jakési přátelské dohody právě kotvila u Londýna. Blake se krátce poté objevil v Moskvě. To všechno otřáslo v průběhu šedesátých let nejen britskými tajnými službami a bezpečnostním aparátem, ale hlavně americko-britskými zpravodajskými styky. A vedlo to k téměř patologické nedůvěře vůči východní Evropě a dovoluji si tvrdit, že nepřímo i vůči východoevropské emigraci. Toto napětí a nedůvěra trvaly roky. Já sama jsem se jako malá šachová figurka ocitla v zajetí této sítě nedůvěry, a to bez jakéhokoliv přičinění. Ke konci šedesátých let jsem se totiž při lyžování v italském středisku Cervinia seznámila se sympatickým Britem Jeromem B. Byl to výborný lyžař a naučil mou dceru tak skvěle lyžovat, že se od něho nechtěla hnout. Naše známost pokračovala i po návratu do Londýna. O jeho zaměstnání jsem věděla málo. Vlastně jenom to, že pracuje na britském ministerstvu královského námořnictva u Trafalgar Square, pár kroků od naší redakce. Byla to výhoda, protože jsme se často setkávali, hlavně u společných 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183514
obědů nebo odpoledního čaje, podle toho, jakou službu jsem právě měla. Naše známost se slibně vyvíjela a Jerome se postupně stával sdílnějším. Mluvili jsme pochopitelně také o politice. On věděl, jaké mám povolání, a já jsem se dozvěděla, že není jenom běžný úředník na ministerstvu, ale že má vysokou vojenskou hodnost, i když jsem ho v uniformě nikdy neviděla. Protože věděl, že jsem Židovka, několikrát se zmínil o tom, jak kdysi školil izraelské námořní důstojníky na britských ponorkách v Portsmouthu, předtím než ponorky odeslali do Izraele. Říkal, že izraelští důstojníci byli vůbec nejchytřejší studenti, jaké kdy měl… Jinak byly ovšem naše rozhovory naprosto normální. Obyčejné diskuse dvou lidí, kteří si důvěřovali, zajímali se o podobná témata a měli se rádi. Asi po půl roce náhle nastala změna. Jerome mě pozval na oběd, kde mi oznámil, že byl předvolán před své „šéfy“, aby vysvětlil podrobnosti o své známosti s britskou občankou, která ovšem pochází z komunistického státu. Jako taková jsem údajně spadala do kategorie vydíratelných, a tudíž nežádoucích partnerů pro určité zaměstnance ministerstva. Tak nějak mi to Jerome vysvětlil. Chudák, málem u toho brečel. Oba jsme věděli, že s komunismem jsem nikdy neměla nic společného, právě naopak, mé sympatie vždy byly a doposud jsou právě na opačné straně. Ale v atmosféře, kterou jsem stručně popsala, se podobný zásah do života zaměstnanců britských státních služeb, zejména pokud byli ve vyšších pozicích, dal očekávat. Přesto přiznávám, že jsem byla šokovaná. Myslím, že se Jerome jako slušný anglický gentleman chystal požádat mě o ruku, a já jsem byla připravena jeho žádost přijmout. Ale jako skutečný gentleman mi Jerome také dal na vybranou. Sdělil mi, že mu bylo řečeno, aby si vybral mezi mnou a další kariérou, tj. získáním vyšších vojenských hodností. Ať rozhodnu já. Moje odpověď byla nasnadě. Pokud vím, Jerome udělal na ministerstvu kariéru, a mně zůstaly jenom hezké vzpomínky na skvělého společníka. O několik let později se pokusil znovu se mnou navázat kontakt, ale to už bylo pozdě… V šedesátých letech otřásaly Británií také pochody a demonstrace v rámci Hnutí za jaderné odzbrojení (Campaign For Nuclear Disarmament, CND), kterému dlouho aktivně fandil 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183514
filozof Bertrand Russell. Členové hnutí se rekrutovali hlavně z politické levice, i když nejen odtud. Bylo mezi nimi několik budoucích významných politiků Labouristické strany, samozřejmě také členové britské komunistické strany (bylo to pro tuto stranu nejaktivnější období) a různé trockistické skupinky, které se volně sdružovaly kolem extrémního křídla britských komunistů. Hnutí prosazovalo jednostranné nukleární odzbrojení Velké Británie a svou agresivitou způsobilo nemalé bolení hlavy britským policistům, a nejen jim. Koncem šedesátých let nabývalo v Severním Irsku na intenzitě sektářské násilí. Následkem stupňující se agrese byla britská vláda nucena posílit severoirské bezpečnostní orgány vysláním britských vojáků a policie. Tento vážný bezpečnostní problém, který se ve formě bombových výbuchů přenesl i do ulic anglických měst včetně Londýna, vedl na dlouhé roky k nebývalému zpřísnění bezpečnosti v celé Anglii. Ani BBC nezůstala ušetřená. Rozhlas byl, myslím, docela neoprávněně považován za propagátora oficiální vládní politiky. Skutečnost byla poněkud složitější. Televize i rozhlas BBC, které byly hrdé na svou nezávislost, byly v konfliktu často relativně kritičtí vůči politice britské vlády. My v zahraničním vysílání jsme museli řešit problém, jak předkládat zahraniční veřejnosti severoirskou otázku v celé její komplexnosti. Nebyla to lehká úloha s ohledem na skutečnost, že velká část Evropy nahlížela na severoirský problém jako na boj katolíků s protestanty a fandila katolíkům, i když ti takzvaní katolíci byli většinou členové ultraradikálních levicových politických uskupení, zatímco jejich protestantští oponenti stáli na druhé straně spektra, a hlavně byli silně probritští. V souvislosti se severoirským konfliktem jsme také pocítili na vlastní kůži přísná bezpečnostní opatření: policii, poplachy, tělesné prohlídky atd. Bylo to problematické období…
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183514