„Věděla jsem, že za mnou dřív nebo později někdo přijde a vysloví Jidášovo jméno. Co chceš vědět?“ „Potřebuju, abys mi řekla všechno, co o evangeliu víš. Jak se dostalo k babičce? Jak a kdy bylo objeveno? Kdo všechno měl tu knihu v ruce? Kdo ji vlastnil? Proč se jí zbavil? Babička evangelium nechala v trezoru jedné newyorské banky a přiložila k němu deník s podrobným seznamem stop, které k němu vedly. Zmiňuje se v něm o tobě.“ „Řadu tvých otázek asi nebudu moci zodpovědět. My, co se zabýváme tímhle obchodem, obvykle moc nemluvíme o lidech, kteří nás přivedli k určitému předmětu. Je to takový nepsaný zákon, že nezveřejňujeme své zdroje. Pomůžu ti, nakolik to půjde,“ řekla Liliana, uvelebená na pohovce s mnoha polštáři. „Ptej se.“ „Ráda bych, abys mi nejdřív něco řekla o Hanym Chabetovi, tom výkopci, o nějakém Mohamedovi a o koptovi jménem Abdel Gabriel Sajed. Babička v deníku píše, že právě oni to evangelium objevili.“ „Není to úplně přesné. Vysvětlím to. Knihu objevil v polovině padesátých let výkopce, který se jmenoval Hany Chabet, jeho přítel Mohamed a nějaký Mohamedův příbuzný, jehož jméno neznám. Ti tři tu knihu našli v jedné jeskyni v Džebel Qarara, kousek od Maghaghy. Abdel Gabriel Sajed se na scéně objevuje až potom, co ti tři rolníci knihu objevili a nevěděli, jak naložit s věcmi, které z jeskyně vynesli, včetně evangelia. Sajed je kopt, rolník, žije v Maghagze a on jediný byl schopný odvézt tu knihu do Káhiry a předat ji obchodníkovi. Tím obchodníkem byl Rezek Badani, ale o něm ti teď víc neřeknu.“ Liliana se chystala potáhnout z vodní dýmky, ale Afdera ji vyrušila otázkou: „Mohla bych se seznámit s tím Chabetem, Mohamedem nebo jeho příbuzným?“ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183450
„To sotva, všichni tři jsou mrtví,“ řekla Liliana a Afdera na ni zaraženě pohlédla. „Ale ne! Žádné čáry, nic takového. Podle všeho všichni zemřeli způsobem, který je pro vylupovače hrobů typický. Ať tak či onak, smrt tří rolníků nehodlal nikdo vyšetřovat. Jsme v Egyptě, má milá.“ „Jak zemřeli?“ „Pokud vím, Hany Chabet a jeho přítel Mohamed pátrali pro jednoho bohatého káhirského překupníka po legendární červené rtuti.“ „Co to má být, ta červená rtuť?“ „Elixír věčného štěstí, bohatství a zdraví. Chemická látka, která se podle lidové pověry nachází v kapslích ukrytých v hrdle egyptských mumií. Nějací rádoby kouzelníci Chabeta s Mohamedem přemluvili, aby bez zabezpečení vnikli do jedné hrobky. Když vykopali asi desetimetrovou chodbu, tunel se provalil a udusili se. Ten Mohamedův příbuzný, tuším jeho synovec, který jako jediný věděl, kde je ta jeskyně v Džebel Qarara, zahynul spolu s dalšími čtyřmi mladíky z jeho vesnice, když se pokoušeli vyzvednout poklad pohřbený v patnáctimetrové hloubce. Všech pět to zaživa zasypalo. Když je vyhrabali, byli už mrtví a oficiální archeologové pak našli faraónskou hrobku jen dva metry od místa, kde těch pět chlapců kopalo.“ „Takže jak Chabet, tak Mohamed i jeho synovec, kteří představují první článek řetězu, už nežijí.“ „Přesně. Ale vím, že Abdel Gabriel Sajed i Rezek Badani ještě žijí, pokud je nějaký podvodný bohatý sběratel nenašel dřív než ty.“ „Doufám, že ne. Jak bych Sajeda našla?“ „To je prosté, pronajmi si v Káhiře vůz a zajeď do Maghaghy, je to na jihu, nějakých dvě stě padesát kilometrů. Tam ho najdeš.“ 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183450
O hodinu později zanechal Hamid Afderu u vchodu hotelu Cecil Alexandria. Byl to bezpochyby plodný večer. Než se mladá žena odebrala nahoru do pokoje, požádala v recepci, aby jí na ráno rezervovali zpáteční letenku do Káhiry. Téhož časného rána kráčeli po nábřeží směrem k bydlišti Liliany Ramsonové dva černě odění muži. Tiše a neviděni vešli do domu, vystoupali šest pater a vnikli do Lilianina bytu. Otec Spiridon Pontius zamířil do provozní části, kde spala služka Ajša. Když vstoupil do místnosti, uslyšel její pochrupování. Z kožené kabely na rameni vyndal tuhou plastovou trubici a zasunul do ní jakýsi obojek ze silného drátu, jehož jeden konec nechal z trubice vyčnívat. Rychlým pohybem na ženu přiklekl a obtočil jí drát kolem hrdla. Zatímco jí levou rukou přitlačoval trubici k zátylku, pravou přitahoval drát, kterým Ajšu škrtil. Pokaždé když utáhl, cítil, jak služčin odpor slábne. Za několik vteřin byla žena mrtvá. Přesvědčil se, že nemá puls, pečlivě jí zavřel oči, zasunul jí jazyk do úst, pozvedl pravici, narýsoval do vzduchu znamení kříže a přitom pronesl: „Fructum pro fructo. Silentium pro silentio.“ Na druhé straně bytu vstoupil otec Cornelius do místnosti, která zřejmě byla hlavní. Na široké posteli s nebesy spala polonahá Liliana Ramsonová. Vrah vzal do rukou v rukavicích pásek jejího hedvábného županu a přistoupil k ní. Pás jí rychle přehodil kolem krku a stáhl ho. Liliana Ramsonová, ležící na břiše, se všemožně snažila útočníkovi bránit, ale ten nepovoloval a stále více jí znemožňoval dýchat. Cornelius nehodlal svou kořist pustit. V poslední snaze trochu se nadechnout Liliana povolila svaly, aby si útočník myslel, že je mrtvá. Pokusila se natáhnout pro malý mramorový obelisk, který stál na nočním stolku jako ozdoba, ale nevyšlo jí to. Vrah z Kruhu Octogonus byl příliš zkušený, než aby ho takováhle žena zaskočila. O pár 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183450