100
Janusz A. Zajdel
„Pojì!“ fiekla. „Vzala jsem ti nûco k jídlu. Moc Ïlut˘ch sice nemám, ale nemÛÏu se dívat na to, jak se trápí‰.“ Vstal a bezmocnû se nechal vtáhnout do v˘tahu a pak do kabiny. Teprve tam se nadobro probudil a zakousl se do ãtvrtky grilovaného kufiete. Skleniãka vína ho uÏ úplnû probudila. Dívka mûla opravdu v˘ãitky svûdomí. Myslela si, Ïe mÛÏe za to, Ïe se Sneer dostal do maléru, a chtûla mu to nûjak vynahradit. Ta péãe úplnû cizí dívky, kterou neznal ani podle jména, ho dojala. „Opravdu náhodou jsem vûdûla, jak se jmenuje‰ a co dûlá‰,“ vysvûtlovala mu v rychlosti kvapnû a napfieskáãku. „Ten chlápek hledal dobrého liftera. Ví‰, tady holky vûdí o kaÏdém, kdo tu bydlí tfieba jen pár dnÛ. Prostû v baru drbou. A ten pfiiple‰lej mû pozval na nûco na zub, a tak... chtûla jsem se mu nûjak odvdûãit... To byl nûkdo od policie?“ „Ne. Sám má nûjak˘ problémy,“ prohodil Sneer mezi dvûma sousty kufiete. „A pfiitom jsem se do toho pfiipletl i já. Ale není to ani tvoje, ani jeho vina.“ V‰iml si, Ïe se mu dívka dívá na pravé zápûstí. „Vidí‰?“ usmál se. „Toho drobného problému jsem se zbavil, ale pofiád jsou tu je‰tû jin˘, hor‰í. To je ov‰em uÏ nûco úplnû jin˘ho.“ PoloÏil jí ruku na dlaÀ. „AÈ uÏ je to jak chce, díky za pomoc. Jak se jmenuje‰?“ „Alenka.“ „PfiekáÏím ti v práci, Alenko. Za chvíli pÛjdu.“ „NepfiekáÏí‰ mi tu. Ráno by sem mûl pfiijít jeden chlápek, kter˘ mi schovává body... Ví‰, nemám je na svém Klíãi. A dnes pfiece nemusím pracovat... za body. A vÛbec, stejnû bych chtûla zaãít dûlat nûco jiného. Kdybych si mohla poctivû vydûlat dejme tomu tak... dvû stovky Ïlut˘ch mûsíãnû, neztrácela bych mládí a zdraví v t˘hle pfií‰ern˘ putyce.“ „Dvû stovky?“ Sneer se na ni s úÏasem podíval. „Tolik nedostávaj ani nuláci na vedoucím místû.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183395
Limes inferior
101
Tajemnû se usmála. „Jsou rÛzn˘ nuláci. Nemበani ‰ajn o tom, jak jsou rÛzn˘. Pár jich znám. Mluví se mnou. Nûkter˘m bych nedala ani dvojku – takoví jsou to blbci!“ „To vím, sám jsem pár takovejch udûlal.“ „Mበnulu? „Nûco kolem toho.“ „Proã nepracuje‰?“ „Za kolik? Za stovku Ïlutejch mûsíãnû?“ u‰klíbl se Sneer. „Z liftingu mám ãtyfiikrát pûtkrát tolik. A kdyÏ padnu na kandidáta na nulku, tak dokonce víc.“ Otfiel si ústa ubrouskem a natáhl se na pohovku, Alenka si sedla vedle nûj. Na pozadí tmavého okna vidûl její profil. Mûla pûkn˘ mal˘ nos a pikantní rtíky. Sneer si ji se zájmem prohlíÏel. Tak teì ses naÏral – napadlo ho provinile – a uÏ zaãínበhladovû koukat po Ïensk˘. „PosuÀ se,“ poÏádala, „zabral jsi celou pohovku.“ „Je‰tû jednou bych tû chtûl upozornit na to, Ïe nemám Klíã,“ poznamenal, kdyÏ si lehala vedle nûj. „Ráda si popovídám s opravdov˘m nulákem. Ale napfied se musí‰ trochu prospat,“ fiekla a pfiivinula se k nûmu. Ale to by ani nebyl Sneer, aby v takové situaci dokázal usnout. Blízkost Alenky ho úplnû probrala. „Mluvilas o nulákách, a Ïe je mezi nima hodnû liftovanejch. Jak to mÛÏe‰ poznat?“ zeptal se jí a zblízka jí pohlédl do oãí. „KdyÏ jsi otevírala kabinu, v‰iml jsem si na tvém Klíãi ãtyfiky.“ Ponûkud ji to zmátlo, ale pak se omluvnû usmála. „Trochu jsem ti zalhala. To, co tu mezi holkama z baru dûlám, není moje jedin˘ zamûstnání. To je... nebo spí‰ byla... zástûrka pro slu‰n˘ sumy, kter˘ na mÛj Klíã pfiicházely. Zaãali se o mû zajímat inspektofii z oddûlení kontroly pfiíjmÛ, a tak jsem si musela zaãít hrát na sleãinku lehãích mravÛ. Ale brzo jsem se pfiesvûdãila, Ïe to vyná‰í je‰tû víc neÏ mÛj pÛvodní dÏob a... prostû jsem zmûnila povolání.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183395
102
Janusz A. Zajdel
„A cos dûlala pfiedtím?“ „Taky mám nulu. Dûlala jsem totéÏ co ty.“ „Tys liftovala?“ Sneer se musel posadit, opfiel se o lokty, aby si mohl pofiádnû prohlédnout ten nezvykl˘ pfiípad. „To je neuvûfiiteln˘!“ Poprvé v Ïivotû stál tváfií v tváfi lifterce s nulou. „Nedûlበsi teì ze mû srandu?“ uji‰Èoval se. „Právû proto znám tebe a pár dal‰ích. Kdo z argolandsk˘ch lifterÛ by neznal Sneera – umûlce ve svém oboru,“ fiekla a pfiivfiela své ohromné oãi se zorniãkami barvy nebe nad jezerem Tibigan za krásného ãervencového dne. Sneer nebyl schopen odtrhnout pohled od tûch oãí, na první pohled tak nevinn˘ch, ale zvlá‰tnû pfiitaÏliv˘ch, Ïe mu to aÏ vyráÏelo dech. Mûl zvlá‰tní pocit, jak˘ nikdy pfiedtím nezaÏil, Ïe by si ta dívka s ním mohla dûlat, co chce. Její pohled úplnû rozpou‰tûl jeho na první pohled neviditeln˘ tvrd˘ ledov˘ pancífi, kter˘m se obklopoval, aby ho chránil pfied pfiíli‰ hlubok˘m pronikáním citÛ do du‰e. Byla podle jeho názoru pfiíli‰ citlivá na to, aby mohla fungovat v tak bezohledném, zmechanizovaném svûtû bez dostateãné ochrany. Povlak cynismu, kter˘m se odûla du‰e a svûdomí, chránil Sneera pfied nadmírou soucitu k jin˘m lidem, pfied zámûry ‰ikovn˘ch dívek, které po zdafiilém útoku na smysly doufaly v podobnû lehk˘ úspûch také ve sféfie citÛ. Ale kromû toho – a to byl vedlej‰í úãinek – ten povlak chránil jeho vlastní nitro pfied ním samotn˘m, coÏ mu umoÏÀovalo nezab˘vat se pfiíli‰ vlastním jednáním, neanalyzovat vlastní citové stavy a opravdov˘ vztah k okolí. Teì, tváfií v tváfi Alence, se Sneer cítil stále více odhalen˘ a zbaven˘ ochranné vrstvy, bezbrann˘ a mûkk˘ jako hlem˘Ïì bez ulity. „Teì hned mi fiekni, ãím je‰tû se zab˘vá‰,“ fiekl chraplavû napÛl ‰eptem a pokusil se pfiiblíÏit ústa k Alenãinû tváfii. „Umí‰ hypnotizovat nebo mû dokáÏe‰ uhranout?“ „Ne.“ Rozesmála se a vuhnula. „Ale umím vû‰tit. Podej mi levou ruku!“ Chvíli zkoumala jeho dlaÀ.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183395