a zakryla mu na ni výhled. Co nejlépe jí popsal ženu za volantem a muže, který pak zmizel z dohledu. Řekl jí o krátké zastávce a následném odjezdu s kvílením pneumatik. Vysypal ze sebe číslo registrační značky, které si stačil všimnout. A nakonec jí pověděl o růžové kšiltovce, která zůstala ležet na chodníku a díky níž se dostal až na ulici, kde Jennifer bydlela, do jejího domu a nakonec i do tohoto obývacího pokoje. Usilovně se snažil mluvit stručně a systematicky, aby jeho výpověď působila přímočaře a oficiálně. Nevyslovil žádný ze závěrů, k jejichž vyvození ho nutil duch jeho manželky a jeho bratra; tohle všechno nechal na inspektorce. Čím déle hovořil, tím větší zoufalství pozoroval na dívčině matce a tím větší vztek cítil z jejího přítele. Policistka jako by se naopak s každým dalším faktem uklidňovala. Adrianovi připomínala profesionální hráče pokeru, které občas vídal v televizi: ať už si myslela cokoliv, dokázala svůj názor chytře ukrýt. Jakmile domluvil, sklopila inspektorka hlavu a zadívala se do poznámek, které si během jeho řeči zapsala. V tom okamžiku uslyšel Adrian šepot. „Myslím, žes ji nepřesvědčil,“ prohodil Brian. Adrian se v první chvíli za zvukem neotočil. Stále pozorně sledoval inspektorku. „Přemýšlí o tom, což je dobré. Ale prostě tomu nevěří. Zatím ne,“ pokračoval Brian. Jeho hlas zněl energicky a sebevědomě. Adrian letmo pohlédl na stranu. Jeho bratr seděl na gauči vedle něj. Mladý cucák z Vietnamu zmizel a nahradil ho zkušený podnikový právník z New Yorku, jímž se Brian později stal. Jeho pískově blonďaté vlasy malinko prořídly a v loknách splývajících mu přes uši a přes límec se objevily první výrazné šediny. Brian vždy nosil dlouhé vlasy – ne tak dlouhé, aby si je mohl vzadu stahovat do culíku jako přestárlý hippie, ale spíš je nechával volně růst a nijak je neupravoval, což byla jeho forma protestu proti establishmentu. Na sobě měl drahý modrý oblek s tenkým proužkem a na zakázku šitou košili s kravatou, kterou si u krku povolil. Zaklonil se a překřížil nohu přes nohu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183190
„Ne. Tenhle pohled jinam jsem už viděl mockrát. Obvykle přichází ve chvíli, kdy ti chce klient začít lhát, ale cítí kvůli tomu drobné výčitky svědomí. Ona si teď myslí, že za tím, co původně pokládala za běžný útěk dospívající holky z domu, se možná opravdu ukrývá něco většího. Jenže si tím není ani trochu jistá a chce mít stoprocentní záruku, že dělá správnou věc, protože jakákoliv chyba by ji mohla stát příští zvýšení platu.“ Brian hovořil libozvučným tónem, jako by jeho hodnocení inspektorky Collinsové bylo některou z básní, jež Adrian tolik miloval. „Víš, Audie,“ pokračoval, „tohle bude složité.“ „A co bych teď měl udělat já?“ zašeptal Adrian. Řekl si, že neotočí hlavu, ale stejně to nakonec alespoň zlehka udělal, protože chtěl vidět bratrovu tvář. „Co prosím?“ řekla Terri, zvedla hlavu a zachytila samotný závěr jeho pohledu bokem. „Nic,“ odvětil Adrian. „Jen jsem přemýšlel nahlas.“ Inspektorka si ho dál prohlížela tak bedlivě, že mu to začalo být nepříjemné. Mary Rigginsová ani její přítel-terapeut si jejich drobné konverzace nevšimli. Byli příliš ponoření do vlastní svízelné situace, než aby takovým nuancím věnovali pozornost. „Je bystrá,“ prohodil Brian a do hlasu se mu vkradl lehce obdivný tón. „Myslím, že ví, co dělá, jenže zatím netuší, co musí udělat. Zatím ne. Musíš jí to vysvětlit ty, Audie. Matka a ten její slizký přítel nemají v tomto případu žádné slovo. Ani v nejmenším. Ale ona je inspektorka, ona o všem rozhoduje. Měj to na paměti.“ Adrian přikývl, ale netušil, co by měl říct jiného, než jí jen přesně popsat, co viděl, a nechat na ní, ať si závěry udělá sama. „Ona ti teď položí pár podrobných otázek,“ zašeptal mu Brian do ucha. „Potřebuje další informace, aby je mohla tlumočit náčelníkovi. A taky tě bude testovat. Chce vědět, nakolik jsi jako svědek důvěryhodný.“ „Profesore Thomasi,“ oslovila ho náhle Terri. „Anebo vám mám raději říkat doktore…“ „Obojí je v pořádku.“ „Vy máte doktorát z psychologie, že?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183190
„Ano, ale nejsem terapeut jako tady doktor West. Věnoval jsem se spíš krysám v bludišti. Prováděl jsem laboratorní výzkum.“ Terri se usmála, jako by zmínka o krysách v bludišti uvolnila napětí v místnosti, přestože to nebyla pravda. „Jistě. Chtěla bych si teď ujasnit pár věcí. Vy jste ve skutečnosti neviděl, že by někdo Jennifer násilím vtáhl do auta, je to tak?“ „Ano.“ „Neviděl jste, že by se jí někdo zmocnil, udeřil ji nebo na ní spáchal cokoliv jiného, co byste pokládal za projev násilí?“ „Ne. Prostě šla po chodníku a pak byla najednou pryč. Z místa, kde jsem seděl v autě, jsem neviděl, co se tam přesně ode hrálo.“ „Slyšel jste nějaký křik? Nebo zvuky nasvědčující šarvátce?“ „Omlouvám se, ale ne.“ „Takže jestli do té dodávky nastoupila, mohla to udělat i z vlastní vůle?“ „Takhle mi to nepřipadalo, inspektorko.“ „Domníváte se, že byste byl schopen řidičku nebo spolujezdce identifikovat?“ „To nevím. Viděl jsem je jen z profilu. A i to trvalo pouhých pár vteřin. Už se smrákalo. Venku byla skoro tma.“ „Ne, Audie, to není pravda. Tys viděl dost. Podle mě bys je dokázal identifikovat, kdybys na ně narazil.“ Adrian se napůl otočil, aby bratrovi odporoval, ale pak se zarazil a doufal, že si inspektorka jeho pohybu nevšimla. Terri Collinsová přikývla. „Děkuji vám,“ řekla. „Tohle je pro nás opravdu užitečné. Budu ještě na případu pracovat a pak se s vámi spojím.“ „Je dobrá,“ poznamenal Brian. Předkláněl se, téměř se dotýkal Adrianova ramena a mluvil vzrušeně. „Je opravdu dobrá. Ale stejně tě podceňuje, Audie.“ Než stačil Adrian cokoliv odpovědět, vmísil se do hovoru Scott. „Jaký bude váš další krok, inspektorko?“ Hovořil věcným tónem typu Očekáváme od vás výsledky. Adrian si dokázal představit, že mu lidé platí za to, aby od něj slyšeli stejnou větu. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183190