104
Jana Reãková
ny, kterou vstupovali dozorci do vûzení a podzemních kobek s odsouzenci a otroky. Odsouzen mohl b˘t prakticky kaÏd˘. KníÏecí zákony byly spletité, nesrozumitelné a nesmyslné. Nemyslel na to, hlavu mûl plnou Oron, která schválnû nenosila závoj, kdyÏ se vracel z pouti do Zmaãkaného sedla nebo kdyÏ si ‰el vybírat otroky na kopání ledÛ. Potom ho jednou oslovila. Nevnímal, co fiíká, její hlas ho dokonale omámil. Stál na místû a hloupû se usmíval je‰tû chvíli potom, co ode‰la, aniÏ by se doãkala odpovûdi. Podruhé uÏ dokázal odpovûdût, byÈ jen zamumláním ãehosi zdvofiilého a pitomého. Skuteãn˘ pozdrav si vymûnili aÏ potfietí a pak uÏ s ní mluvil, i kdyÏ pfiitom koktal, o své práci, o tûÏké cestû do Sedla, o Perlách, dokonce jí fiekl nûco o sobû – pozdûji si nevybavil, co to bylo, ale zaruãenû jí prozradil, Ïe je obyãejn˘, smrteln˘ ãlovûk. To asi nemûl. Aãkoli, vlastnû na tom nezáleÏelo, pro nûj byla nedostupná a neumûl si pfiedstavit, Ïe by mohl mít nûco víc neÏ její pohled a hlas. KdyÏ leÏel zachumlan˘ do dek, pod ochrann˘m odûvem propocen˘ a sám sobû páchnoucí, mezi chrãícími otroky, u skomírajícího ohnû v Daryhorách na cestû k Perlám, myslíval si, Ïe si s ním hraje. Îe se prostû baví. Nebyla zlá, jenomÏe s ní zacházeli jako s vûcí, vzácnou, nádhernou, ale jen vûcí. Od koho by se nauãila b˘t ãlovûkem, chápat lidské city, vÛbec nûco cítit? Snad kdyby vûdûla, Ïe je kaÏdou noc s ním, Ïe mu pomáhá pfieÏít cestu a nezalknout se hnusem a hrÛzou z utrpení umírajících otrokÛ, z nichÏ je zhruba polovina pfiedem urãena jako nezbytn˘ odpad, strachem z krut˘ch srázÛ, kluzkého i hrubého ledu, zrádn˘ch trhlin a dunících lavin, kdyby to vûdûla, tfieba by se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183135
Cesta do jabloÀového sadu
105
v ní nûco pohnulo. Pokud v sobû to tajemné nûco mûla. Jednou mu fiekla, Ïe je jin˘. Nejvût‰í ocenûní, jakého se mu v Ïivotû dostalo. Kdyby je v té chvíli nûkdo vidûl, ani by mu nevadilo, Ïe ho zavfiou do vûzení a nejspí‰ brzy tím nejbolestivûj‰ím zpÛsobem popraví. Ale zfiejmû je nikdo nevidûl, aãkoli to v paláci, prolezlém ‰piclováním v‰eho druhu, byl témûfi zázrak. Ano, byla s ním i na této cestû, pfiestoÏe to netu‰ila.
Rváã Zmaãkané sedlo se nacházelo na samé hranû Ïivého pásu, zbytku svûta, po jakém je‰tû mohou lidé a jim podobné bytosti beztrestnû pochodovat. Zbûsile nahrnuté kusy zniãen˘ch krajÛ, ty nejtvrd‰í, nejodolnûj‰í kousky, které se odmítly rozpustit v lávû a nedaly se rozdrtit na ‰tûrk, se tu porvaly o prostor k existenci, zufiivû se protlaãily a prolnuly jeden do druhého, zmûnily svou strukturu tak, Ïe ãástice uvnitfi jejich hmoty pfiestaly krouÏit a vífiit a teì sebou jen neklidnû cukaly na místû a vráÏely jedna do druhé. Zatajn a vysok˘ otrok s volnû visícími fietûzy to uvidûli v téÏe chvíli. Kus svahu jako by chybûl. Led v tom místû nebyl ‰ediv˘, pomaãkan˘ a o‰kliv˘ jako jinde v sedle, ale dokonale prÛhledn˘. Zatajn ukázal zdviÏenou paÏí smûr, fiada otrokÛ na fietûzu se pohnula. Dozorci zamávali holemi ve vzduchu, ale nikoli v˘hrÛÏnû, teì je k tomu pfiimûlo nad‰ení. V‰ichni se shromáÏdili kolem ostrÛvku Diamantového ledu. Nastala kritická chvíle – otroci dostali do rukou nástroje z beden. V téhle fázi se vÏdycky najde
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183135
106
Jana Reãková
aspoÀ jeden, kter˘ se zblázní a zaútoãí. Rychlá vrtaãka je stra‰ná zbraÀ, uÏ jen díky svému ostfií a své váze, a tolik svádí k zabití muãitele! Zatajn se ostraÏitû rozhlíÏel, Ohorek s Fetkem se uÏ navykl˘m zpÛsobem stavûli zády k sobû a poprvé za celou dobu putování vytáhli pistole zpod kombinéz. Tentokrát se v‰ak nikdo nechystal k útoku. Otroci stáli a vyãkávali. Snad byli pfiíli‰ unavení; cesta se zmûnu od zmûny prodluÏovala, pfiestoÏe známé orientaãní body zÛstávaly na místû, a nûjak˘m nepochopiteln˘m zpÛsobem se stávala stále strmûj‰í. Rváã se sh˘bl pro ‰ÀÛru nabíjení, zvedl lapaã a zamífiil ke Zhroucení. Nemusel chodit daleko, jen pár krokÛ. Zatajn zatrnul, Ïe pfiekroãí hranici stlaãeného, hnûvivû prohnûteného svûta, v nûmÏ se nacházeli, a vstoupí do beztvarého, mlhavû ‰edivého kraje za ní. Neudûlal to. Opatrnû si klekl a umístil lapaã na kraj Zhroucení. Disk se okamÏitû rozprostfiel, jako by na konci obyãejné ‰edé ‰ÀÛry rozkvetla záfiivá kvûtina. Vrtaãky v rukou dvou otrokÛ ti‰e zahuãely a zaãaly se sytit divokou energií, která se volnû povalovala nad kaÏd˘m zanikl˘m svûtem. Kdysi, po jednom z prvních zhroucení, ji kdosi z uãencÛ Ïivého pásu pojmenoval energií zkázy a navrhl moÏnosti jejího vyuÏití. Dost moÏná se pozdûji stal kníÏetem – ti vût‰inou pocházejí z vûdcÛ z Vytrvalého – a teì patfií k tûm, kdo si v Perlovém pásu objednávají Perly a nestarají se, kolik ÏivotÛ to stálo. KaÏd˘ ví, k ãemu vládci Ïiv˘ch pásÛ Perly pouÏívají, to jen nejvût‰í, nejmocnûj‰í Perlov˘ kníÏe zÛstává záhadou – záhadou pro dozorce, pro své poddané, dokonce i pro dvofiany. Nikdy nikomu neprozradí, proã Perly sbírá a kam je schovává...
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183135