edice PRO RODIÈE
nezmìní se v podstatì nic: Døíve nebo pozdìji bude své bývalé obìti dávat najevo svou pøevahu nebo tiché pohrdání – a možná se šikana rozbìhne nìjakou nenápadnou formou znovu. Michal Koláø popisuje pøípad, kdy žák postižený šikanou ležel v nemocnici se zlomeným obratlem poté, co byl sražen k zemi a zkopán. Aby zjistil upøímnost agresorovy lítosti, použil metodu fiktivního dopisu: Uložil mu napsat zranìnému spolužákovi zkusmo dopis do nemocnice s tím, že ve skuteènosti nebude odeslán. Agresor v tomto dopise opravdu vyjádøil lítost – ale nad tím, že spolužák má tak lámavé kosti.
I v pøípadì, že agresor svého jednání upøímnì lituje, neznamená to ještì, že mu máme automaticky prominout trest. Pedagog mùže být v pokušení v takovém pøípadì „si zahrát na pánaboha“ a získat vdìènost provinilce i pøízeò jeho kamarádù – za cenu toho, že tak bude šikanu nepøímo bagatelizovat. Náprava agresora pøedstavuje v pøípadì závažné šikany dlouhý proces, který se neuváženým prominutím zablokuje: Dítì pak tìžko odolá pokušení cítit se vítìzem.19 Je tøeba rozumìt rozdílu mezi prominutím trestu a odpuštìním. Odpuštìní znamená pøekonat hnìv k provinilci a touhu po pomstì (k èemuž vedeme obìť i v jejím vlastním zájmu), zatímco trest potvrzuje platnost øádu, který platí nezávisle na té èi oné autoritì. S agresory mluvíme individuálnì, zpravidla nikoli pøed tøídou, protože bychom je tím mohli „tlaèit“ do vzdorného postoje. Vycházíme pøitom z jejich dosavadního chování a školního prospìchu, z toho, v jakém rodinném prostøedí žijí, do jaké míry jsou jejich rodièe schopni a ochotni s námi spolupracovat atd. V ménì závažných pøípadech a jde-li o dìti aspoò jakž takž socializované, postaèí nìkdy individuální domluva, bìhem níž agresor pochopí, že uèitel jeho èin odsuzuje a na obìti mu osobnì záleží. Nìkdy si agresor teprve pøi této domluvì uvìdomí, že jeho jednání pøekroèilo rámec pøípustné legrace, že obìti zpùsobil velké utrpení, a lze u nìj povzbudit empatii, schopnost vcítìní. Tak tomu mùže být zejména u mladších dìtí. Pamatujme však,
19 Bílý kruh bezpeèí, sdružení, jehož cílem je ochrana a podpora obìtí trestných èinù, upozoròuje, jak èasto je podle našeho právního øádu, soudní a trestní praxe, pachatel ve výhodì proti obìti. Pøi øešení šikany hrozí totéž.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182923
Výchovný zásah a náprava následkù šikany
že delší domluva, zvláštì když se pøi ní domlouvající sám dojímá, pùsobí vìtšinou kontraproduktivnì.
7.2 Co s rodièi agresorù? K rodièùm agresorù je tøeba pøistupovat vìcnì a vstøícnì. Ani u nich nezapomeneme na „zlaté pravidlo“: Pokud je to jen trochu možné, zaèít pochvalou! Chování jejich dìtí je spoleènou starostí školy a rodièù a škola za nì má urèitou odpovìdnost, tøeba i proto, že nedostateènì zajistila prevenci šikany. (Je dobøe, aby si toho pedagogové byli vìdomi, nikoli aby o tom s rodièi agresorù mluvili!) Nejednou jim agresivita jejich dìtí už dìlá starosti a nabídku ke spolupráci uvítají. Nebudeme však pøekvapeni, když zaènou své dìti za každou cenu obhajovat, jejich vinu popírat a obviòovat školu, nebo dokonce obìť. Pak je tøeba trvat klidnì a vìcnì na tom, k èemu jsme došli vyšetøením pøípadu. Rodièe konfrontujeme s realitou, kterou mùžeme prokázat podrobnými záznamy o tom, co jejich dítì provedlo, oznámíme jim sankce, které škola uplatní, a navrhneme nezbytná opatøení, napø. odchod dítìte na jinou školu èi aspoò pøeøazení do jiné tøídy. Upozorníme, že bude tøeba provést psychologické vyšetøení, a ujistíme je, že budeme dítì peèlivì sledovat a o jeho chování rodièe informovat.
7.3 Co s obìťmi? Obìť šikany pøedevším chráníme pøed dalším ubližováním. To vyžaduje dùslednou kontrolu ve škole, opakované individuální rozhovory a kontakt uèitelù s rodièi. Doporuèuje se získat pro nì ochranu zodpovìdného staršího žáka o pøestávkách, cestou ze školy a do školy atd. Nìkdy pomùže pøeøadit obìť do vedlejší tøídy. Velmi èasto je namístì psychologické vyšetøení obìti – ke zjištìní, k jak vážnému psychickému poškození došlo a jaká je její nynìjší pozice ve tøídì. Nepøímá šikana mùže pokraèovat zpùsobem, který je velmi nenápadný a pøitom znaènì trýznivý. Mùže být na místì opakované klinicko-psychologické
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182923
edice PRO RODIÈE
setkávání s dítìtem, nebo i psychoterapie, ať už je psychická porucha dùsledkem šikany, anebo byla pøíèinou vysoké zranitelnosti dítìte, a tedy jednou z pøíèin šikany. Osvìdèila se nìkolikamìsíèní psychologická péèe o obìti šikany ve skupinách, kde se mohou svìøovat a vzájemnì sdílet zkušenosti, hrají se hry povzbuzující družnost a sebevìdomí, nacvièují se sociální dovednosti, zvláštì jednání v konfliktních situacích atd. Dìti se napøíklad uèí používat pohledu z oèí do oèí. Pohled do oèí agresora vzbuzuje respekt, zatímco pohled stranou nebo k zemi signalizuje spíše strach. Nacvièují se rùzné možnosti, jak èelit situacím, ve kterých by mohlo dojít k šikanì. Když napøíklad agresor do obìti strèí, mìla by umìt øíct (hlasitì, ale neútoènì, neprovokativnì): „Nestrkej do mì!“ Na slovní urážky nebo posmìch lze pokrèit rameny a pøípadnì klidnì odejít – i tu chùzi je dobré cvièit, aby nepùsobila bojácnì, nýbrž sebejistì. Dítì mùže nìkdy uniknout šikanì i tím, že se agresorovi „schová“ mezi ostatní. – Takovýto nácvik samozøejmì nepomùže každému a nepomùže v každé situaci. Je to jen dílèí øešení, ale je tøeba využít všech možností. Každá odvrácená agrese zvyšuje šance obìti do budoucna.
Nìkteré dìti, zvláštì chlapci, se stávají „snadnou koøistí“, protože se nedovedou prát, jsou bezbranné. Napadne nás hned, že jim pomùže patøièný trénink. Nìkdy to funguje. Z vyprávìní vysokoškoláka: „Mezi kluky jsem býval hodnì bit, byl jsem malý a slabý. Pak mì otec dal do kursu juda, kde se ukázalo, že mám pro tento sport nadání. Když jsem toho nejvìtšího útoèníka prohodil oknem, mìl jsem jednou provždy pokoj.“
Náš student je ovšem spíše výjimeèný pøípad. Dìti, které jsou pro svou neobratnost, psychické zvláštnosti a tìlesnou slabost nejvíce ohroženy šikanou, se ve standardním kursu sebeobrany, nebo dokonce ve sportovním oddílu nìkterého bojového sportu obyèejnì nauèí jen málo. Potøebovaly by speciální výcvik ve skupinì stejnì málo zdatných, který je tìžko dosažitelný. Je ovšem možno zavést prvky sebeobrany do skupinové psychologické péèe o obìti. Tam se zároveò pracuje se zábranami, které obìti mívají k jakémukoli fyzickému støetnutí; mohou mít dokonce ostych, pokud jde o jakýkoli tìlesný dotyk.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182923