6
Psychologie a komunikace pro záchranáře ■■ Záchranář nepotřebuje pomoc – je pomáhající = on pomáhá! ■■ Záchranář by měl na prožitou krizovou situaci co nejdříve zapomenout. ■■ Nechat si pomoci znamená selhat, zklamat. Bohužel je v České republice stále problémem stigmatizace lidí navštěvujících psychologa či jinou odbornou pomoc a podporu. Z řady rozhovorů vyšly najevo názory typu: „Ten, kdo to nezvládá, nemá na ,záchrance‘ co dělat, kdo na to nemá žaludek, ať jde jinam“ apod. Pomoc v případě psychického ohrožení je na místě a v žádném případě to neznamená, že záchranář zklamal! Naopak. Kdo je schopen vnímat, že nějaký negativní zážitek zapůsobil nadměrnou silou na jeho psychiku, a vyhledá proto pomoc, je schopen sebereflexe. Znamená to, že mu není lhostejné jeho psychické zdraví, že bojuje proti syndromu vyhoření a tím i v konečném efektu zvyšuje kvalitu poskytované péče. Vymětal (2009) hovoří o stejné problematice: „Vlastní znepokojení záchranářů při akcích bývá snáze potlačováno jako ,neprofesionální‘. Avšak toto potlačení na straně profesionálů může motivovat jevy pro krizovou komunikaci a krizové řízení kontraproduktivní: netrpělivost, bagatelizaci a jiné obranné postoje, pasivní agresi, nedostatek empatie apod. Kromě znepokojení pociťují profesionálové také strach, vnitřní paniku, zlost, vztek, vinu, nabuzení, depresi atp. stejně jako ostatní lidé. Součástí mnoha technických a některých zdravotnických profesí je nepsaný závazek držet na uzdě emoce, které by mohly mít negativní vliv na jejich práci. To bývá ještě silnější v situaci zvýšeného stresu v průběhu mimořádné události. Pro racionální průběh záchranných a likvidačních prací je to v pořádku, je ale důležité, aby jim organizace nabídla možnost bezpečně ventilovat emoce po náročném zásahu.“ Psychologický debriefing, defusing nebo strukturované zakončovací setkání je pak u nich prevencí případných potíží v budoucnu. Psychohygiena je definovaná jako systém vědecky propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení anebo znovuzískání duševního zdraví, duševní rovnováhy (Míček, 1984). K základním pravidlům psychohygieny by měl patřit zdravý životní styl a správná životospráva = zdravá a vyvážená strava, dostatek spánku a fyzické aktivity, vyhýbání se alkoholu, nikotinu, drogám, aktivní trávení volného času, relaxace, sport, dostatek sociálních opor v okolí – rodina, partner, kamarádi. Obecně jde o to, v co největší míře využívat salutory. Pro záchranáře takovým salutorem může být i pozitivní motivace v práci. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182873
Psychohygiena
6
Nesmíme také opomenout humor31 – patří k významným krátkodobým odreagováním v průběhu pracovní doby. Ideálně bychom měli každý den udělat něco (alespoň maličkost) pro své psychické zdraví. Než zde budou probrány možnosti psychohygieny, je třeba zmínit, že povolání záchranáře nepřináší pouze negativní prožitky. Přestože se v textu stále hovoří o distresu, agresorech, smrti a dalších negativních aspektech, je to práce, která může, je-li na ni tak nazíráno a je-li tak chápána, dávat radost a uspokojení. Z výsledků studie Šeblové a Kebzy se ukázalo, že jako největší pozitivum na záchranné službě je chápána pomoc lidem a záchrana života nebo zdraví, dále figurovala akčnost, zajímavost a pestrost práce, kolektiv, náročnost práce, plat, volný čas díky směnnému pracovnímu režimu a společenské uznání.
6.1
Širší možnosti psychohygieny
Možností, jak řešit dopady stresu a traumat, je mnoho. Preventivně se lze také učit, jak na sebe některé stresové situace nenechat dopadat. V rámci ZZS byl zřízen Systém psychosociální intervenční služby (SPIS). Ve větších městech existují pravidelná setkávání lidí pracujících v pomáhajících profesích – tzv. Balintovské skupiny, některá zdravotnická zařízení již zavedla systém supervizí, v komerčních vzdělávacích centrech je množství kurzů zabývajících se antistresovými programy, relaxačními metodami, asertivitou či rozvojem osobnosti. Záleží na každém jednotlivém záchranáři, jakou cestou se vydá, co považuje za nejpříhodnější.
Systém psychosociální intervenční služby (SPIS)32
„Cílem psychosociální intervenční služby je podpora a péče o zaměstnance a důsledkem toho také komfortnější péče o pacienty. Je vhodná v případech, kdy hrozí, že budou záchranáři zasaženi psychicky zatěžující situací, či v případech, kdy si potřebují prostě jenom s někým promluvit a nemají s kým. Tato nabídka je mimo jiné i prevencí syndromu 31 Lucie Kollertová zkoumala ve své bakalářské práci (Zvládání psychické zátěže u záchranářů HZS. MU, FSS, katedra psychologie) způsoby odreagovávání se s náročnými „výjezdy“ na pracovištích HZS. Právě černý humor patřil k velice významným faktorům. 32 Další informace je možné získat na webových stránkách www.spismz.cz.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182873
6
Psychologie a komunikace pro záchranáře vyhoření. Snahou psychosociální intervenční služby je podpořit kolegy a ulevit od zatěžujících situací, se kterými je ještě těžší pracovat v běžném provozu, a v případech mimořádných událostí pomoci taktéž civilnímu obyvatelstvu.“ Motto: „Uši ochotné naslouchat, srdce připravené porozumět.“ (Buriánková, Ryba 2009) Psychosociální intervenční služba je v České republice teprve v začátcích. Přesto se již mnohé kraje do tohoto programu zapojily a program se pomalu „rozjíždí“. Systém funguje na více úrovních. K základní a jedné z nejdůležitějších rovin patří „peer“ – proškolený profesní kolega. Jeho výhodami jsou důvěra, prostorová blízkost a orientace v organizaci. Je možno využít peera ze stejného i jiného kraje, záleží na volbě záchranáře. Ke koncepčním bodům SPISu patří: ■■ Využívání principů „CISM“ ■■ Preventivní činnost ■■ Předkrizová příprava ■■ Péče po zásahu ■■ Činnost v terénu ■■ Individuální podpora – intervence ■■ Rodinný debriefing ■■ Pastorační péče ■■ Práce s médii To v praxi znamená, že se psychosociální intervenční služba snaží napomáhat vytvoření odolnosti proti psychické zátěži, vede k pochopení reakcí na krizovou událost, normalizuje stresovou reakci, pomáhá obnovit normální úroveň fungování jedince a učí vhodné způsoby adaptace na stres a psychickou zátěž.
Critical incident stress managment (CISM)
V souvislosti s prožitým profesním traumatem byl zaveden postup „Critical Incident Stress Managment“. „CISM tvoří ucelený systém preventivních a intervenčních technik, jejichž cílem je udržení, případně obnovení psychické rovnováhy profesionálů po náročných zásazích. Jde o soubor technik, které jsou určeny profesionálním, zejména tísňovým složkám (ZZS, HZS, Policie ČR, AČR), a jejich cílem je prevence nadměrného působení stresu a následné psychologické morbidity, kam patří syndrom vyhoření, posttraumatická stresová porucha a případně další psychopatologické příznaky. Jednotlivé techniky, které jsou v CISM obsaženy, jsou: debriefing, defusing, demobilizace, podpora na místě 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182873