molekul a vazeb vracejí do koloběhu látek v živé přírodě. Lze předpokládat, že se v budoucnosti pomocí vyšších a nižších hub bude možné štěpit veškerý organický odpad vznikající při lidské činnosti (pravděpodobně i plasty). Houby jsou navíc schopné v sobě akumulovat těžké kovy a tím od nich očistit okolí, takže je vhodné se zabývat i jejich enzymatickými schopnostmi při snadné likvidaci odpadu. Jsou geneticky plastické a snadno vznikne varianta přizpůsobující se konkrétním podmínkám.
Požadavky kloboukatých hub na stanoviště Houby dělíme na saprofytické, které rozkládají organické zbytky, nejčastěji rostlinnou hmotu, a parazitické, odebírající organické látky z živých rostlin, např. sírovec (Laetiophorus sulphureus). Mnohé druhy hub rostou v symbióze s rostlinami, hlavně se stromy, keři nebo i s trávou – špička obecná (Marasmius oreades). Tento jev se nazývá mykorrhiza (hřibovité houby). Vzájemně se zásobují látkami. Některé houby (koprobionti) rostou na hnoji, např. hnojník obecný (Coprinus comatus). Půdní saprofytické houby rostou většinou v humusových, na dusík bohatých půdách a často vyžadují přítomnost a rozmnožení určitých mikroorganismů, kteří jim připravují vhodný substrát, např. žampion (Agaricus bisporus). Mnohé druhy jedlých hub zase dobře rostou v písčitých humusových půdách, např. bedly (Macrolepiota). Protože písčité
půdy špatně zadržují vodu, je výskyt plodnic na tomto podkladu obzvláště závislý na dostatku vody. Podhoubí v půdě běžně prorůstá plochu jednoho nebo i více m2. Postupně se po obvodě rozrůstá a opouští využitý prostor. Ve dřevě často několik podhoubí různých druhů hub postupně po sobě využívá a rozkládá tentýž organický materiál. Velký počet jedlých hub roste saprofyticky ve dřevě. Čerstvé dřevo představuje kompaktní substrát, který je pro ně velkou zásobárnou živin a energie. Dřevo obsahuje současně málo vody, je tedy nutné ji v období tvorby většího množství plodnic doplňovat.
Zdroje vody Použití kapilární závlahy pomocí nasávání vody ve skelném pletivu je při použití jiných substrátů, než je kompaktní dřevo, náročné na vhodné technické řešení. U jemných substrátů, např. u půdního, u slámy nebo pilin, dojde snadno k přemokření a hnilobě. Podhoubí vyžaduje vlhký, a navíc většinou i vzdušný substrát. Samotná voda a dřevo nepředstavují jistý úspěch. Voda musí být ve dřevě ve vhodném množství. Ani v přírodě dřevo částečně ponořené do vody v lesní tůni není na své části nad vodou významně prorostlé kloboukatými houbami. Hniloba zničí přirozenou strukturu dřeva a přeruší struktury, které slouží k vedení vody ve dřevu. Platí to ale jen pro přírodní podmínky. Když se voda udržuje čistá, lze špalek prorostlý myceliem položit do ploché mísy s vodou a tak pěstovat plodnice. (více u Jidášova ucha, str. 110–111).
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182867
Současné způsoby pěstování dřevokazných hub V našich podmínkách je nejefektivnější pěstování hlívy ústřičné. Ostatní dřevokazné houby lze pěstovat podobně, ale s menší výtěžností plodnic. Dosud se houby pěstují na 30 cm dlouhých špalcích z vhodného druhu dřeva (listnatého, ne suchého), které se nejdříve nechají prorůst myceliem. Potom se dvě třetiny délky špalku zahrabou do půdy na vhodném místě. Půda musí být trvale vlhká, ve stínu stromů, kde je nad povrchem půdy vysoká vzdušná vlhkost. Na třetině špalku na povrchu půdy potom při vhodné teplotě rostou plodnice. V tomto prostředí je také častá rosa. Při kratších klimaticky nepříznivých podmínkách se podpoří růst plodnic tím, že se špalky i půda v okolí občas kropí čistou vodou. Málokdo má ale možnost pěstovat si dřevokazné houby na zahradě bez větších starostí. Kromě tohoto přírodního postupu je dosud při pěstování hub velkým problémem doplňování vody do podhoubí. Při růstu plodnic se ze substrátu odebírá hodně vody, která se také ztrácí odpařováním, a proto je nutné ji do substrátu doplňovat. Podhoubí ale nelze zalévat jako rostliny, protože se prolitím buď zničí, nebo vodu nepřijme. Záleží na druhu substrátu, která z těchto možností nastane. Plodnice rostou tak dlouho, jak dlouho trvá příznivé klimatické období v roce. U nás je nyní velkovýrobně zavedená produkce hlívy ústřičné pěstováním na slámě. Sláma se předem nařeže, propaří, namočí do vody a osadí myceliem
houby. Voda se potom již nepřidává. Výhodou je, že lze zbylý substrát po vyplození zkrmovat v živočišné výrobě. Substrát se ale musí často obměňovat. Nový způsob doplňování vody do substrátu, na němž houba tvoří plodnice, spočívá v tom, že se voda přivádí skelným knotem. Kapilárními prostory může voda buď vzlínat, nebo naopak klesat. Obě tyto možnosti jsou dále podobně uvedené. Jejich výhodou je nepřetržitá a pomalá závlaha, která umožňuje zachovat dostatečnou vzdušnost ve dřevu při vyloučení hnilobných pochodů. Skelné pletivo je zcela inertní vůči enzymatické (destrukční) činnosti hub, a tím je zdravotně nezávadné a pro pěstování hub vhodné. Tato metoda odstraní závislost pěstování hub na vhodných klimatických podmínkách a ročním období. Pěstování dřevokazných hub na špalcích a jiném dřevěném materiálu je možno zavést do pěstíren s nepřetržitým pěstováním. Přednost je v dostatku až nadbytku různých druhů odpadového dřeva. Pěstírnu může představovat místnost s okny nebo lehká stavba s dobrou tepelnou izolací stěn pomocí PE fólie a desek z pěnového polystyrénu. Ochlazování a zvlhčování vzduchu lze jednoduše zajistit odpařováním vody z pytloviny, která může být pověšena na stěnách nebo zavěšena v prostoru, a mírným prouděním vzduchu. Voda se do pytloviny doplňuje pomalým odkapáváním ze zásobních nádob. Takový prostor lze v zimě lehce ohřívat slunečními kolektory. Pro pěstování chladnomilných hub, například hlívy ústřičné, tak vznikne dlouhodobé pěstitelské období. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182867
Podmínky pro pěstování dřevokazných hub Čerstvé dřevo nebývá pro naočkování houbou vhodné, zvláště když je získané během růstového období stromu. Po určitou dobu si ponechává vysokou obrannou schopnost proti houbě. Vhodné dřevo se získává na podzim a v zimě, tedy v klidovém období. Také rok nebo déle staré dřevo se pro pěstování nehodí pro menší množství snadno dostupných živin. Před očkováním sadbou by dřevo mělo být mírně vlhké, nebo mít svou přirozenou vlhkost. Některé houby jsou prvními osídlovateli dřeva, jiné osídlují dřevo již částečně nebo hodně rozložené. Zcela vyschlé dřevo je nutno předem namočit do čisté studené vody. Dřevokazné houby, s výjimkou hlív, se nejlépe očkují tak, že se sadba vtlačí do otvorů, které se v kmeni předem vyvrtají. Čím je očkování intenzivnější, tím dříve houba proroste. Tvrdé dřevo prorůstá pomaleji než dřevo měkké. Dobře prorostlé dřevo přinese nejvyšší sklizeň plodnic v prvních vlnách. Piliny a jiný drobnější dřevěný substrát by se měly předem propařit, a to nejlépe několikrát, párou teplou jen mírně nad 100 °C, aby se zbavily veškerého konkurenčního osídlení. Po ochlazení opět následuje očkování houbou v čistém prostředí. S parazitickým osídlením pilin nebo štěpků přesto bývají potíže, proto spíš doporučuji pěstování na kompaktním dřevě. Naočkovaný substrát se umístí do silnostěnných PE pytlů, které se uzavřou (tenkostěnné PE pytle údajně propouštějí plyny). Podle druhu houby a druhu dřeva zde mycelium prorůstá po dobu
jednoho nebo více měsíců za vhodné teploty a bez přístupu světla. Sadba hlív se nemusí vkládat do vyvrtaných otvorů ve dřevě, ale stačí ji jen přiložit na povrch nebo vložit do záseků, nebo při větším počtu špalků vložit mezi ně. Množství sadby, které se má použít pro určitý objem dřeva, bývá uvedeno na přiloženém letáku. V silnostěnném PE pytli se během prorůstání mycelia hromadí CO2, který podporuje jeho růst. CO2 ale působí nepříznivě na růst plodnic, a proto je nutné mírné větrání prostoru. Někdy se vlivem světla nebo při vniknutí menšího množství vzduchu objeví první náznaky deformovaných plodnic na dřevě ještě uvnitř PE pytle, když je podhoubí již dostatečně prorostlé dřevem. Když už je dřevo prorostlé myceliem, vyjme se z pytle a pomocí skelného knotu se do něj začne přivádět voda. Plodnice se začnou objevovat spontánně vlivem změněného zevního prostředí. Impuls k tvorbě plodnic způsobují různé faktory, například dostatek až nadbytek vody, pokles teploty, vliv světla a přívod čerstvého vzduchu. Tyto požadavky mají různé dřevokazné houby odlišné. Všeobecně lze udat, že plodnice vyžadují menší množství bílého denního světla v rozmezí 150 až 450 luxů. Přímé sluneční světlo jejich růst zpomaluje, může způsobit až zaschnutí plodnice. Nejvíce světla vyžadují hlívy a boltcovitky. Při nedostatku světla tvoří houby změněné plodnice s malými klobouky nebo bez klobouků. Plodnice většinou rostou při nižší teplotě, než při které prorůstalo mycelium. Někdy stačí růst plodnic vyvolat jen přechodným poklesem teploty, což způsobí žádoucí vzestup relativní vlhkosti vzduchu.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182867