98 Udržitelný rozvoj území Z pohledu změn, které jsou vyvolány lidskou činností, můžeme v území rozlišit tři druhy únosné kapacity – fyzickou, vnímanou a institucionální [Godschalk, Parker, 1978]. • Fyzická únosná kapacita souvisí zejména s hygienou životního prostředí a je dána okamžikem, kdy dojde k výraznějším změnám v prostředí. V praxi je indikována dosažením limitních hodnot určitých sledovaných ukazatelů v území, zejména limitů stanovených hygienickými předpisy, ale také dalších možných ukazatelů (hladina spodní vody, retenční schopnost krajiny, půdní eroze a podobně). • Vnímaná únosná kapacita území je definována okamžikem, kdy dojde v prostředí ke kvalitativní proměně, která je vnímána jako jeho vizuální proměna. To se projevuje například při přílišném zahuštění zástavby nebo v turisticky exponovaných oblastech, zejména pokud jejich turistická atraktivita spočívá v kvalitě přírodního prostředí. Ve vztahu k únosné kapacitě krajiny vůči aktivitám cestovního ruchu rozlišují [Pásková, Zelenka, 2002] několik dimenzí únosnosti z pohledu udržitelnosti: • Fyzická únosnost určuje nejvyšší možnou zátěž (například počet osob, množství znečištění), kterou může dané území pojmout, aniž by došlo k jeho fyzické destrukci. Tyto hodnoty lze poměrně snadno zjistit pro uzavřené objekty typu jeskynních prostor či areálu zámeckých zahrad, avšak složitější jsou případy volných prostranství, například zvláště chráněných území či okolí vodních ploch. • Ekologická únosnost udává maximální úroveň dlouhodobě chápané zátěže, se kterou se ekosystém vyrovná bez trvalých následků. Tato hodnota je přímo úměrná autoregulační schopnosti daného ekosystému. Hodnota této složky by měla být směrodatnou především při zřizování parkovacích ploch na přístupových komunikacích v místech nástupu do řešených oblastí, například u vstupů do chráněných oblastí či do historických městských center. • Ekonomická únosnost obvykle vychází z tzv. Paretova optima27 a určuje dlouhodobě udržitelný kompromis mezi ekonomickou výtěžností lokality a kvalitou životního prostředí v ní. • Socio-kulturní únosnost představuje hranici rozvoje, při jejímž překročení dochází v místní komunitě k negativním změnám. Zpravidla dochází k narušení lokálního životního stylu, postupné ztrátě identity a změně v hodnotové hierarchii. • Psychologická (též percepční / vnímaná) únosnost zahrnuje subjektivní ukazatele únosnosti prostředí indikující maximální intenzitu zatížení, která je ještě kompatibilní s určitým typem zážitku (většinou turistickým), vyhledávaným v dané lokalitě. Hodnoty těchto ukazatelů do značné míry závisí na dosavadních zkušenostech a očekávání návštěvníků.
• Institucionální únosná kapacita je dána schopností institucí (úřadů, politických orgánů moci, právních nástrojů, soudů, výzkumných pracovišť apod.) účinně zvládat problémy v území. O malé institucionální kapacitě můžeme mluvit tehdy, pokud například veřejná správa disponuje jen omezenými zdroji a dostupností pracovníků s patřičnou odbornou způsobilostí k tomu, aby byla efektivně schopna koordinovat rychlý nebo složitý rozvoj území. Z hlediska rozvoje území například počet a/nebo kvalifikace pracovníků stavebního úřadu může limitovat počet a složitost staveb, které je možno v určitém období kvalifikovaně prověřit z hlediska dodržení předpisů, včetně souladu s územně plánovací dokumentací.
27
„Paretovo optimum je takový stav společnosti (z hlediska ekonomického), kdy žádný jedinec nebo skupina již nemůže dosáhnout lepšího postavení bez toho, že by se naopak postavení někoho jiného zhoršilo“ [Wikipedie, 2011]. Je to tedy jakýsi rovnovážný stav, kdy, pokud se někdo chce mít ještě lépe, než na tom je, může tak učinit jen na úkor někoho jiného. V důsledku existuje více takových optim a skutečnost, že nastalo takové optimum, neříká nic o „správnosti“ či „spravedlnosti“ takového stavu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182820
Únosnost prostředí
99
Při hodnocení únosného zatížení prostředí je třeba brát v úvahu zejména: • velikost zátěže v mezích odolnostního a užitného potenciálu (jednorázově a krátkodobě, resp. trvale jej překračující). Těmto mezím odpovídají různé prahové hodnoty rozvoje území (dále prahy); • dobu obnovy, tedy časový úsek nutný pro navracení narušené nebo zničené složky krajiny do podoby srovnatelné se stavem před změnou; • ekologickou stabilitu krajiny; • zranitelnost jednotlivých složek prostředí (přírodních, umělých, nehmotných); • jedinečnost prostředí a jeho složek na různých úrovních (lokální, regionální, celostátní, globální).
4.1.2 Překročení únosné kapacity území Únosnou kapacitu území lze kvantifikovat nebo jinak přesněji vyjádřit pomocí prahové hodnoty / kvality, při níž je tato únosná kapacita vyčerpána v konkrétních podmínkách místa a času. Pokud dosáhneme hodnoty prahu únosné kapacity, případně pokud ji překročíme, může nastat několik situací:28 • Překročení únosné kapacity vede k tzv. překmitu. Překmit je stav, kdy vlivem setrvačnosti dojde k nárůstu populace, ale také například některých lidských aktivit, nad úroveň únosné kapacity území, tedy na úroveň, která není dlouhodobě udržitelná. Po překmitu dochází k poklesu, u závažnějších případů ke kolapsu, v některých případech bez možnosti obnovy do původního stavu. Setrvačnost růstu, která dovede systém k překročení únosné kapacity, bývá způsobena dvěma faktory – chybějící nebo opožděnou dostupností informací o riziku překročení únosné kapacity (například informace o velikosti populace, informace o prahových hodnotách, jejich velikosti a jejich případných změnách) a dobou nutnou k přizpůsobení se (například ke změně v porodnosti, využívání úspornějších technologií a podobně). Pokud se opakovanými překmity únosnost nesníží (systém nezkolabuje), pak je důsledkem nekoordinovaného překračování únosné kapacity „pouze“ neefektivita ve využívání území (jako zdroje), tedy poškození ekonomického pilíře udržitelného rozvoje. • Překročení prahových hodnot únosné kapacity způsobí devastaci příslušného zdroje. Zdroj se buď zcela zničí nebo se jeho kapacita či jeho kvalita dramaticky sníží. Důsledky jsou pak nevratné a trvalé. Nový rovnovážný stav se vyznačuje výrazně nižší únosnou kapacitou, což znamená, že zdroje postačují pro podstatně menší množství uživatelů (živočichů či rostlin, obyvatel, návštěvníků apod.), než kdyby k překročení prahu nedošlo. Ve Městě vzrůstala spotřeba podzemní vody, až se přečerpáním snížila její hladina natolik, že její další čerpání bylo příliš drahé. Došlo tedy k překročení prahu odpovídajícímu obnově jejích
28
Tato podkapitola byla částečně volně zpracována dle [Meadows et al., 1995]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182820
100 Udržitelný rozvoj území zásob. Po výrazném omezení čerpání se časem opět hladina podzemní vody opět zvýšila, ale zhoršená dostupnost vody způsobila krach několika zemědělských a průmyslových podniků. V okolí Města se nachází Vrchovina s rozsáhlými lesy. Snaha zvýšit těžbu dřeva potřebného pro spotřebu ve Městě vedla k přílišnému odlesnění na svazích Vrchoviny. Deště pak odplavily lesní půdy až na skálu. Tím došlo k nevratnému poškození lesa jako zdroje dřeva ze stromů a snížení prahu únosné kapacity lesa umožňující těžbu dřeva, protože na obnažená skaliska se po velmi dlouhou dobu původní les nevrátí. • Přiblížením se k prahové hodnotě se únosná kapacita postupně zvyšuje tak, jak se její jednotlivé složky adaptují na změny v území. K této situaci může docházet nejspíše, pokud je prahová hodnota dosažena a popřípadě i překročena pomalou změnou. Celková možnost adaptace / nárůstu únosné kapacity bývá také omezena a po jejím dosažení se prahová hodnota chová podle některého z předešlých případů a dále již neroste. Při zakládání nových akvárií je problémem rychlost odbourávání dusíkatých látek produkovaných metabolismem ryb a jiných živočichů v nich. Na začátku je velmi nízká a nádrž umožňuje umístění jen velmi malého počtu ryb, aniž by došlo k jejich ohrožení. Postupně se však začnou vytvářet společenstva bakterií, které dusík odbourávají. Množství ryb, které je možno v nádrži chovat, tak postupně narůstá. V tomto případě je důležitá rychlost změny: kdybychom přidávali do akvária ryby příliš rychle, překročili bychom práh a ryby by zemřely. V územním rozvoji je možné najít analogii například u příliš rychlého rozvoje obytné funkce bez odpovídajícího rozvoje kapacity infrastruktur. V místě pak chybí možnost nákupu, základních služeb, základní a mateřská škola a podobně. Dalším možným příkladem je rychlost, jakou je určitá komunita schopna pojímat nově příchozí členy, aniž by došlo k narušení soudržnosti v území. V místech, která prošla bouřlivým procesem suburbanizace, dochází v některých případech ke střetům mezi dvěma navzájem neprovázanými komunitami s různými zájmy – starousedlíky a nově příchozími. • Překročení únosné kapacity je možné, ale vyžaduje určitou „prahovou investici“, která kapacitu zvýší. Bez vynaložení prahové investice se systém bude chovat jako v některém z výše popsaných scénářů. Tato situace se často vyskytuje v rozvíjejících se a rostoucích lokalitách. Problematice rozvojových prahů v území a prahových investic se bude dále věnovat část 4.2 této kapitoly. Ve Městě se rozhodli co nejvíce podporovat bytovou výstavbu. Po určité době přišel za starostou ředitel místní základní školy s problémem, že se do školy hlásí příliš mnoho nových žáčků a školu bude třeba rozšířit. Starostovi nezbylo, než si půjčit peníze na stavbu nové školní budovy a tím obec zadlužit. Netrvalo dlouho a bylo také třeba rozšířit čistírnu odpadních vod, postavit novou mateřskou školu, posílit autobusové linky...
4.2 Prahy rozvoje území Únosnou kapacitu území odvozenou od jeho vlastností jako ekologického systému můžeme aplikovat i na územní rozvoj, konkrétně na stavební činnost a vybavování území jednotlivými druhy infrastruktur. Únosnou kapacitu území pak můžeme vyjádřit pomocí prahů rozvoje území. Jako prahy rozvoje území (dále jen „prahy“) jsou označovány vlastnosti území, které omezují udržitelný rozvoj v území na určitou maximální míru, pro kterou [Meadows et al., 1995] použili termín „mez růstu“. Jedná se o hranice, které mohou být za určitých okolností překročeny, a to buď vědomě, kdy je prahová / mezní úroveň omezující rozvoj zvýšena (například rozšířením/intenzifikací čistírny odpadních vod, pokud je práh způsoben její nedostatečnou kapacitou), nebo neúmyslně, v důsledku chybně navržené koncepce nebo pro nesoulad mezi koncepcí a pozdějším vývojem. Toto překročení může nastat dvěma způsoby – buď dojde k nepřiměřenému zvýšení užívání nebo zátěže území, nebo může dojít ke snížení
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182820